Moderní umělecké směry

V druhé polovině 19. Století začínají umělci nacházet novou krásu v bezprostředním záznamu současného života běžného občana v jeho volném čase. Mezi ty nové směry patří jako první impresionismus.
Impresionisté kladli čisté barvy vedle sebe tak, že vznikal dojem barevného a světelného chvění. Dlouho nebyli pochopeni. I když hlavním motivem je obraz sluncem prozářené krajiny, nalezneme v ní mnoho tehdy oblíbených pohybových aktivit (plavání, koupání, člunkování – veslování, plachtění, slunění a procházky). Umělci se nevyhýbali ani zimním sportům jako je bruslení.
O počtu děl se sportovními náměty a tedy i oblibě tohoto vznikajícího žánru svědčí skutečnost, že rok před poslední výstavou impresionistů, tj. v roce 1885, byla v Paříži uspořádána pravděpodobně první výstava s názvem Sport ve výtvarném umění. Impresionistická malba okouzlila také umělce mimo Francii. Za všechny jmenujme alespoň Maxe Liebermanna a jeho dílo Hráči tenisu u moře (1903).
Dalším navazujícím směrem se stal neoimpresionismus.
Ten byl teoretickým a logickým domyšlením spontánní impresionistické malby. Byly zde položeny základy nové techniky malby – pointilismus, která spočívala v nanášení drobných teček na plátno v doplňkových barvách. Jako příklad si uveďme Seuratovo dílo Koupání (1883). Další prvenství v nové technice výtvarného pojetí pohybu nesmíme upřít Henri de Toulouse-Lautrecovi, který položil základy prvnímu sportovnímu plakátu svým dílem Cyklistický peloton (1896).
Symbolismus
Umělecký směr z konce 19. Století. Hlavním představitelem byl H.Rousseau. Jeho postavy sportovců jsou veliké a zaujímají celou plochu obrazu. Zobrazuje rekreační procházky a vyjížďky občanů do přilehlých parků a lesů. Jeho dílo Hráči s míčem (1908) nese všechny základní rysy naivně poetického pohledu laika na hru.
Secese
Je to jeden z posledních všeobecně zaměřených slohů. Její sklon ke stylizovanému ornamentu v ploše a obliba lomených barevných odstínů ovlivnila řadu umělců. Časté byly výjevy koupání v přírodě. Obnažené, popřípadě nahé tělo bylo vhodným objektem pro tvarové a barevné řešení plochy obrazu a světelných kontrastů. Mezi umělce secesního stylu patřili například F.Kupka a J.Preisler.