Baroko
Vliv náboženství se promítá i do uměleckých děl tak, aby působilo na co nejširší vrstvu lidí po citové stránce. Postavy nejsou zachycovány ve statické poloze, ale v dramatickém okamžiku po vzoru biblických a mytologických příběhů. Toto období je tedy velmi chudé na díla se sportovní tematikou. Dokonce i lov, nejoblíbenější sport šlechty, se odehrává v antických kulisách a kostýmech a lovci jsou ztělesňováni postavami z antických bájí.
Baroko se v každé zemi projevovalo jinak.
Například nizozemské baroko se vyznačuje realističtějším pojetím her a zábav než francouzské. Nizozemští umělci zachycují hrající si děti, bruslící venkovany, lovy a jiné zimní hrátky. Za všechny jmenujme alespoň R. de Hoogheho a jeho dílo Hráč golfu na ledě z roku 1700. Oblíbeným tématem malířů jsou i procházky, výlety do okolí a rekreační aktivity.
Francouzské baroko se drží spíše klasických estetických norem a je umírněnější. Umělci se zaměřili také na krajinomalbu obohacenou o pohybové aktivity, na hry a slavnosti dvorské společnosti v přírodě, ale i na koupelové výjevy žen. Pohyb lidského těla se stal nejčastějším námětem, ale také podnětem pro další jeho výtvarné zpracování v oblasti tzv. grotesek. Mezi umělce tvořící mimo dvůr patřil např. Jan Baptise Chardin, který maloval realistické výjevy ze života měšťanstva. K jeho dílům patří např. Dívka s opeřeným míčkem z roku 1741, které dokládá oblibu této hry.
Celkově lze tedy říci, že baroko je umírněnější, projevuje se tu vliv antiky i náboženství a nejčastěji se zobrazuje krajina s lidskými postavami věnujícími se rekreačním aktivitám.
