Orientační běh

– sportovní disciplína prováděná v přírodě. Úkolem orientačního běžce je proběhnout v nejkratším čase v neznámém terénu trať danou kontrolními body zanesenými v mapě. Postup mezi zanesenými kontrolami je libovolný
– běžec musí řešit tzv. orientační situace a volit optimální trasu postupu. Používá přitom základní pomůcky k orientaci – mapu pro orientační běh a busolu
– ideálně spojuje psychickou a fyzickou zátěž
– je jedním z nejkrásnější a přitom nejnáročnějších sportů, je vhodný k pěstování po celý rok a lze jej provozovat v každém věku
– je v něm skryto určité kouzlo romantiky a něco objevitelského (hledání cest ke kontrole)
– koná se pokaždé v jiném terénu, v jiné oblasti. S tím souvisí jednak to, že závodníci při něm poznají nejrůznější oblasti své vlasti (i ciziny), jednak to, že každý orientační běh je neopakovatelný, je vždy nový, vždy znovu a znovu je v něm nutno tvořivě duševně pracovat, aby jej závodník s úspěchem zvládl
– běhá se za nejrůznějšího počasí a v nejrůznějších přírodních prostředích
– běhá se ve všech věkových kategoriích, od 10 do 60 let
– je to závod jednotlivců, lze uplatnit též sílu kolektivu, neboť se pořádají též závody štafetové, které jsou velmi zajímavé a dramatické
– kolébkou jsou Skandinávské země na severu Evropy
– v ČR se pořádají závody OB od r. 1950, chodilo se v 3členných hlídkách
– u nás je OB organizován a řízen Svazem OB
– od r. 1967 vznikl samostatný svaz, který spolupracuje se svazem turistiky na základě dohody
– vybavení: moderní jednoduchá buzola v plexiskle, lehká obuv, přesné a podrobné speciální mapy pro OB (nejlépe 1 : 20 000), kontrolní terče, speciální štípací kleště, startovní průkaz
– délka trati je pro ženy 21 – 34 let 5 – 7 km, 6 – 10 kontrol
– délka trati je pro muže 21 – 34 let 10 – 14 km, 9 – 20 kontrol
– prostor závodu je do poslední chvíle tajný
– spolupráce v běhu není dovolena, jinak dojde k diskvalifikaci běžců