KURIKULUM
tradiční dokumenty postihovaly pouze některé aspekty →„nový“ termín kurikulum:
„zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat“ → komplexně řeší cíle, obsah, metody, způsob organizace a hodnocení školního vzdělávání
1. Škola má jasně vymezeny výchovně vzdělávací cíle.
2. Škola má dobře plánovaný, vyvážený a řízený program, který zahrnuje potřeby žáků.
3. Škola má program, který poskytuje žákům požadované dovednosti.
4. Program zahrnuje vysokou spolupráci s rodiči ve vzdělávacích aktivitách žáků.
základ školní edukace = vyučování
tradičně vymezeno didaktickými dokumenty:
studijní profil – formuloval obecné cíle výuky
učební plán – stanovil vyučovací předměty, jejich zařazení do ročníků, hodinové dotace
učební osnovy – konkretizovaly obsah vyučovacích předmětů
3 významy pojmu kurikulum:
1. vzdělávací program, projekt, plán
2. průběh studia a jeho obsah
3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení
tři roviny kurikula:
1. kurikulum zamýšlené a plánované
2. kurikulum realizované ve školních podmínkách
3. kurikulum osvojené žáky
– formální kurikulum („psané“): cíle a obsah, prostředky a organizace vzdělávání, jeho realizace, kontrola a hodnocení
– neformální kurikulum („nepsané“):mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou
– skryté kurikulum:vlivy reálného života školy, školního klimatu a mezilidských vztahů
vzdělávací (cílové) standardy: specifikace obsahu vyučování (norma, úroveň, výsledek)
kmenové (základní, jádrové) učivo: obsahové jádro standardů
MŠMT ČR přijalo:
Standard základního vzdělávání (s platností od 1. 9. 1996)
Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu (s platností od 1. 9. 1996)
oba tyto standardy rozlišují 6 oblastí obsahu vzdělávání:
– oblast jazyková;- oblast společenskovědní;- oblast přírodovědná;- oblast matematická a informatická;
– oblast estetickovýchovná;- zdravý životní styl;
Standard středoškolského odborného vzdělávání (s platností od 1. 1. 1998)
– složka všeobecného a odborného vzdělávání (celkem 21 směrů)
současnost:
trend (světový) – vytvořit:
1. obecný rámec = národní kurikulum (garantované státem)
2. požadavky na výstupy = vzdělávací standardy
