Kulturistika
Kulturistika
Charakteristika
Kulturistika je sport jako žádný jiný. Hlavně proto že cvičení není konečným cílem ale jen prostředkem k němu vedoucím. Totiž k dokonalé postavě. I když samotné soutěžení a pózing je velmi náročné, pod pojmem kulturistika si většina lidí představí cvičení a dřinu v posilovně. A tomu se také budeme věnovat zde v této práci.
Funkční a metabolická charakteristika výkonu
V posilování (bodybulding) převažuje acyklická pohybová aktivita vysoké intenzity. Rozhodujícím systémem energetického hrazení je neoxidativní laktátový metabolismus, jehož podíl na 10s zatížení dosahuje 90%. Při běžném tréninku se většinou jedná o anaerobní práci střední až vyšší intenzity v objemové fázi. Srdeční frekvence stoupá téměř až k individuálnímu maximu a pozátěžová koncentrace laktátu v krvi dosahuje 6 – 7 mmol.l-1 .
Morfofunkční charakteristika sportovce
Z antropometrického hlediska je pro kulturistiku nejvhodnější mezomorfní typ, v praxi spíše nižší postavy s vyšší hmotností (podle kategorií) a s velmi nízkým podílem tělesného tuku.
Silová výkonnost kulturistů je samozřejmě vysoce nadprůměrná a i funkční zdatnost značně převyšuje průměrné hodnoty.
Pohybový systém a zátěž
Protože v kulturistice téměř není nenamáhaných svalů, je jisté že se kulturisté nevyhnou protahovacím cvikům. A protože kulturistika značně zanedbává hluboké posturální svaly lze jen doporučit i cviky kompenzační.
Ke zvláště namáhaným svalům patří hlavně ty, které pracují u více cviků. Tedy i u cviků na jiné svalové partie. Hlavně základní vícekloubové objemové cviky namáhají téměř celé tělo. Vzhledem k tomu že např. objemový trénink se skládá téměř výhradně z těchto cviků je jasné že dochází k výraznému přetížení těchto svalů: Zádové vzpřimovače, hamstringy i kvadricepsy, lýtka a předloktí. Tyto svaly jsou často přetrénovány a také zkráceny.
Nejvíce zatěžovány jsou kyčelní, kolenní a ramenní klouby. Časté jsou také potíže s klouby zápěstními.
