Kultura školy

– škola je tvořena lidmi, její činnosti jsou zaměřeny na lidi posláním školy je rozvoj žáků a každý člověk, kt. je účasten ve škole, s sebou přináší vlastní systém hodnot, norem, zkušeností a postojů
– každá škola má vlastní kulturu, je určována individuálními hodnotami, zkušenostmi a normami, kt. každá osoba do ní vnáší
– kultura vyjadřuje nadindividuální systém hodnot a norem celého sociálního systému
– společně sdílené hodnoty, normy a vzorce chování determinují způsoby jednání lidí, jejich vzájemnou interakci
– k. š. je vnitřním fenoménem, kt. je primárně vytvářen a využíván v oblasti řízení a vztahu k vlastním zaměstnancům školy; jedná se o souhrn představ, přístupů a hodnot ve škole všeobecně sdílených a relativně dlouho udržovaných; projevuje se ve specifických formách komunikace, realizaci jednotlivých personálních činností, způsobem rozhodování ředitelů škol a jejich zástupců, celkovém sociálním klimatu a především ve společném přibližně shodném náhledu učitelů a dalších zaměstnanců na dění uvnitř školy, v jejich obdobné interpretaci a hodnocení, i ve vzhledu budov, učeben, šaten, dvorů, hřišť, školních jídelen, což znamená, že se projevuje materiálně i nemateriálně, uvnitř i vně školy. Je nehmatatelná, ale ne nepoznatelná. Vzniká, rozvíjí se, případně se mění či zaniká v určitém čase a místě. Kultura školy má přímý i nepřímý vliv na celkové výsledky školy.
– velké školy mohou mít subkultury uvnitř školy – velké SOU: učitelé, mistři, vychovatelé v internátě
– dělení dle Handyho:
1. klubová kultura (mocenská): ve kt. je podporována vize ředitele školy, moc je silně centralizována, komunikační kanály jsou krátké a neformální, síla této kultury spočívá ve schopnosti rychlé reakce na vznikající potřeby, slabostí je malá samostatnost
2. kultura rolí: vymezení role a odpovědnosti každého pracovníka ve škole a jeho postavení v organizačním schématu, nepružné, nereaguje na změny
3. kultura založena na úkolech: pružná, reaguje na nutnost plnění jednotlivých úkolů, skupiny, kt. úkoly plní se mění podle zadání úkolu, silná stránka: flexibilita a rychlost odezvy na nové úkoly
4. kultura zaměřená na jednotlivce: nejméně běžná, důraz na individualitu jednotlivých pedagogů, podporuje talenty školy

– dělení dle Bushe:
1. formální model: důraz na strukturu a systém, naplnění cílů a úkolů, byrokratická kultura, vše jasně definované (cíl, dělba práce, pravidla, směrnice, autorita ředitele)
2. kolegiální model: založen na konsensu a spolupráci, neformální autorita odborníků, nepsané hodnoty školy jsou akceptovány, idealistický model
3. politický model: mocenské skupiny ve škole, uspokojení jejich zájmů než cílů celé školy, konflikty uvnitř instituce, boj o moc (spíš na univerzitách)
4. subjektivní model: důraz na zájmy a potřeby jednotlivce než na zájmy celé školy, každý učitel přizpůsobuje svou angažovanost, výkon a loajalitu svým představám a potřebám, vnitřní struktura založena na interakci členů
5. model nejistoty: nejasnost cílů a poslání školy, nestabilní participace pracovníků školy

– systém kultury školy: (měla by mezi nimi být shoda, prolínat se)
a) nemateriální prvky: hodnoty, normy, vztahy; jsou výsledkem vzájemné interakce a komunikace členů kolektivu školy, ovlivněné i širším kulturním a sociálním prostředí, ve kt. škola existuje, prvky regionální i národní kultury.