Umění starověku
V neolitu dochází k podstatnému obratu ve způsobu života. Lovci a sběrači se postupně stávají zemědělci a pastevci. Nastává období tzv. městských zemědělských států s vyspělou civilizací a kulturou, která má již výhradně třídní charakter. Před umělce byla postavena řada nových požadavků, které téměř výhradně uspokojovaly potřeby vládnoucích vrstev. K původním úkolům přistoupila zvláště funkce reprezentativní. Spočívala především v oslavě panovníka. Pro celé toto období jsou typické výjevy zápasícího, bojujícího či lovícího panovníka. Lov zvěře ve vyšší společnosti není již nezbytnou činností, která je nutná pro obstarání jídla. Představuje složitý společenský jev, který vykazuje rysy sportu, zábavy i divadla. Z válečných scén stojí za zmínku asyrský reliéf, zobrazující bojovníky plavající v řece a dýchající z měchů. Tento výjev je často uváděn v knihách o historii potápění..
Egyptské umění obsahuje podobná témata ve kterých chybí taková krutost zobrazovaných námětů. Mladší egyptské umění již vyjadřuje smysl pro harmonii a jistou eleganci pohybu. Rozšiřuje se pole námětů z královských zábav a sportů, například o lov na hrochy, ptáky a ryby, projížďky na člunech a společenské pohybové hry. Mimořádně bohaté jsou malby s výjevy různých akrobatických cvičení, šplhu, plavání a her.
V minojském umění se stal častým námětem zvláštní druh náboženských her s býky, které mladí muži a ženy rozličným způsobem přeskakovali. Tento typický motiv je ještě obohacen o herní, taneční a zápasnické scény.
