Umění pravěku
Sportovní náměty se začali objevovat již v samotných počátcích pravěkého umění. Jeskynní malby a kresby (kolem roku 30 000 př.n.l.) představují díla pravěkých lovců. Kromě zobrazování lovné zvěře, které mělo magickou funkci, neboť zajišťovalo úspěšný lov, se vyskytují také drobné sošky ženských postav, tzv. Venuší.
Postupně se upouští stále více od magické a symbolické funkce a usiluje se spíše o výtvarný záznam činnosti. V tvorbě už převládají lidské figury, které se zabývají nejčastěji lovem. K loveckým výjevům zanedlouho přibývají i další scény z kolektivně prováděných činností, tance, oslav …. Zatímco se původní “zvěrné umění” vyznačovalo výrazně realistickým zaměřením, charakterizuje styl loveckého umění snaha po stále větší stylizaci lidské figury, zejména těch částí těla, které byly nezbytné pro provádění příslušné činnosti (např. rychlost běžícího lovce je znázorněna široce rozkročenýma nohama, zveličením stehna a zeštíhlením lýtka)
