Umění gotiky
Gotické umění tvoří vrchol středověkého umění. Vedle církevního umění stoupá vliv společenské objednávky ze strany feudálů. Církevní monopol umělecké tvorby postupně přebírají městské cechy a dílny. Objevují se nové rysy ve vyjádření postav, které nezapřou inspiraci lidovými typy. Nové tvarové cítění a myšlení dokládá skicář Honnecourta z poloviny 13. Století. Člení a rozkládá lidskou postavu do základních stereometrických tvarů, které jsou značně vzdáleny románským představám. Podobně pojímá i figury zápasníků a jezdců na koni.
Šlechta si zdobí svá sídla uměleckými díly s náměty převážně ze života a zábav rytířského stavu, Jeho zlatý věk se však chýlí ke konci. Vytváří se nový typ rytíře, který na rozdíl od drsného válečníka vykazuje rysy vysoké kulturnosti a oduševnělosti.
Ve 13. století vzniká ve Francii tzv. dvorský styl, který také přináší nový kánon lidské postavy. Ta se vyznačuje protáhlým tělem s vyznačenou modelací tvarů a zvýšenou smyslovostí. Rozvíjí se též knižní malba. Ilustrované knihy se staly předmětem četby a vzdělávání příslušníků šlechty. A tak se i do náboženských knih postupně dostávají světské motivy.
Realismus gotiky vrcholí ve vlámské malbě. Jeden ze zakladatelů a objevitelů olejomalby byl van Eyck, který namaloval několik obrazů se světskými náměty, které byly bližší vkusu měšťanstva. Od něho pochází dvojice aktů Adama a Evy z první poloviny 15.století. Zejména Eva se vyznačuje držením těla příznačným pro gotiku. Je charakteristické zvýšeným prohloubením předozadní křivky páteře a svalovou ochablostí, především v břišní partii. Představuje dobový typ ženské krásy.
Dílo, které stojí na pomezí středověku a novověku a jež zcela neobvyklým způsobem postihuje dramatičnost tohoto přechodného období, představuje tvorba H.Bosche. Nejznámější je jeho triptych Rajská zahrada (okolo roku 1500). Střední deska obsahuje rozličné výjevy s pohybovými činnostmi (hrami, plaváním, koupáním, jízdou na koni a rozmanitými obratnostmi na zemi).
