Umění Etrusků a antického Říma
Římské umění navazovalo na tradice etruské a řecké. Etruské umění bylo nejprve hodnoceno jen jako osobité rozvinutí řeckých vlivů. Dnes se však oceňuje originální etruský přístup, snaha o odvážnou stylizaci a dynamismus pojetí. Významným rysem je i využití živých barev. Nejvýrazněji se Etruskové projevili především v malbě. Objevy hrobů ze 6. Století př.n.l. zpřístupnily rozsáhlé nástěnné malby se scénami, bohatými na rozličné sportovní činnosti a akce. S velkým smyslem pro pozorování detailů postihují různé momenty z činnosti zápasníků a atletů (diskařů, běžců, skokanů, oštěpařů…). Na vyobrazeních se střídají scény dramatické (vůz vozataje se převrací), s přípravami na závod, vášnivým tancem a osobní hygienou závodníka. Od závodníků se odlišují oděvy rozhodčích. Sportovní utkání sleduje obecenstvo, kde na rozdíl od řeckých her nechybějí ženy.Námětem jsou pochopitelně i lovecké a bojové scény.
Římané přejímali také některé prvky etruské a řecké tělesné kultury, což se nutně promítlo i v námětech uměleckých děl římského období. Od Etrusků Římané převzali především gladiátorské hry, které rozvinuli do mnoha podob a rozšířili po celém Středomoří. Dalším důležitým námětovým zdrojem byla válečná tažení, příprava na ně a lov. Dále se nám poměrně dobře zachovaly nástěnné malby zejména v pompejských domech a vilách. Náměty jednoznačně upřednostňují pasivní způsob trávení volného času.
