ZÁSADY CVIČENÍ
Cvičení musí odpovídat individuálním možnostem a individuálním potřebám. Důležité je prozkoumat stav pohybového systému. Zjistit svaly s tendencí ke zkrácení a k oslabení,
cvičit pomalu. Rychlé a kvapné cvičení ztrácí na účinku na rozdíl od pomalu vedených, přesných pohybů,
nezadržovat dech, dýchání je klidné, pravidelné. Vydechujeme při kontrakci, kdy svaly překonávají zátěž a napínají se,
správné držení těla a technika,
soustředění se na to, co provádíme. Nesoustředěnost, únava a přemáhání bývají hlavními příčinami zranění.
Dělení kompenzačních cvičení
· uvolňovací
· protahovací
· posilovací
Pořadí udává, v jakém sledu by jednotlivá cvičení měla na sebe navazovat. Před cvičením protahovacím a posilovacím by měla být cvičení uvolňovací, která uvolňují klouby i svalové napětí, jelikož ztuhlost kloubů a zvýšený tonus svalů obepínajících klouby jsou překážkou nejen při protahování svalů, ale také při jejich posilování.
Uvolňovací cvičení nás zbaví různých svalových spasmů. Teprve pak můžeme přejít na protahování zkrácených svalů pomocí protahovacích cvičení. V okamžiku, kdy jsou svaly protaženy, svalové spasmy odstraněny, můžeme začít s posilováním oslabených svalů.
Cvičení uvolňovací :
Slouží k uvolnění ztuhlých, málo pohyblivých kloubů a svalových kontraktur. Cvičení je zaměřeno na určitý kloub nebo pohybový segment s cílem ho uvolnit – rozcvičit.
Pohyby by se měly provádět všemi směry, tj. kolem všech pohybových os, do individuálně krajních poloh s minimálním svalovým úsilím. Jde spíše o pasivní pohyb.
Klouby se uvolňují krouživým pohybem, za použití gravitace a setrvačnosti. Ve směru gravitace pohyb jemně brzdíme, aby nedošlo k prudkému nárazu na okraje kloubu při dosažení krajní polohy. Při dosažení této polohy, uvolníme okolní svalstvo a přecházíme do polohy opačné.
Čím rozsah pohybu bude větší, tím vedený pohyb musí být pomalejší. Nesmí být švihové pohyby.
