Zatížení

Zvýšení výkonnosti ve sportu =
Dosažení řady adaptačních – biologických a psychosociálních změn.
V souhrnu se jedná o změny trénovanosti, tj. úrovně dovedností, schopností, vědomostí, stavů, somatických předpokladů atd.
Jejich nová úroveň je výrazem přizpůsobení se požadavkům vnějšího prostředí – pohybové činnosti.
Otázka zní: Čím a jak těchto změn dosáhnout, jak je vyvolat?
Základní možnost spočívá ve vědomě řízeném zatěžování, tj. v
systematicky opakovaném zatížení.
To má rozhodující roli jako adaptační podnět, při jeho vhodné aplikaci se dá očekávat kumulativní tréninkový efekt.
Adaptační podněty ve sportu mají povahu převážně pohybových činností, ne však jakýchkoliv.
Pohybová činnost musí vyvolat žádoucí aktuální změnu funkční aktivity člověka (musí být nadprahová)
Pokud pohybová činnost vyvolá trvalejší funkční, strukturální i psychosociální změny, lze ji označit jako zatížení.
Pronikáním k podstatě sportovní výkonnosti se dospívá k poznání, že:
vysokých výkonů nelze dosahovat pouze prostým opakováním pohybového obsahu specializace v závodním provedení
(tj. např. trénink ve sportovních hrách nelze založit pouze na tréninkových utkáních)

Cesta: ovlivňování a zdokonalování jednotlivých faktorů struktury daného výkonu a jejich průběžné a postupné slaďování v celek.
Sportovní trénink =
záměrná adaptace, vědomé řízení je mimořádně důležité:
rozlišovat a klasifikovat cvičení,
jimiž se na sportovce působí a jež mají vyvolat žádoucí změny.
(nejde ovšem o vztah deterministický podnět-reakce, ale o vztah pravděpodobnostní)
Aktuální proto je posuzovat cvičení jako adaptační podněty. To umožní zatížení zvládat, vyjádřit ho a vědomě s ním manipulovat
Při posuzování cvičení se snažíme vymezit a určit:
druh podnětu
sílu podnětu
dobu působení podnětu
frekvenci opakování podnětu