Hospodářská, sociální a kulturní práva uvedená v LZPS, právo na soudní a jinou právní ochranu, hlava 5. LZPS

Hl. 4 – Hospodářská, sociální a kulturní práva

Čl. 26 -Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Čl. 27 -Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.Čl. 28 -Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.
Čl. 29 -Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
Čl. 30 -Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
Čl. 31 -Každý má právo na ochranu zdraví.
Čl. 32 -Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.Čl. 33 -Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.Čl. 34 -Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
-Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 35 -Každý má právo na příznivé životní prostředí.
Hl. 5 – Právo na soudní a jinou právní ochranu

Čl. 36 -Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.-Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
Čl. 37 -Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.-Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.-Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.-Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.
Čl. 38 -Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.Čl. 39 -Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 40 -Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
-Presunkce neviny
-Obviněný má právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce.
-Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.-Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.-Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.