TEORIE SPORTOVNÍHO TRÉNINKU

Sportovní trénink (jako pedagogický proces) – specifický tělovýchovný výchovně-vzdělávací, cílevědomý řídící proces zaměřený na dosahování individuálního resp. kolektivního nejvyššího sportovního výkonu.

Sportovní trénink (jako adaptační proces) – proces biologicko-psycho-sociální adaptace na tréninkové zatížení, prostřednictvím kterého dochází k adaptaci-k rozvoji:

• Morfologickému a somatickému.
• Funkčnímu rozvoji (srdečně-cévního, oběhového, energetického systému).
• Neuro-muskulárnímu (neuro-psycho-fyziologickému).
• Psychickému, sociálnímu (psychosociálnímu) rozvoji.
• k zdokonalení regulačních mechanizmů vnitřních orgánů, systémů a pohybového aparátu.
Cíl sportovního tréninku

dosažení co možná nejvyšší sportovní výkonnosti na základě celkového rozvoje sportovce

Úkoly sportovního tréninku

tělesný, psychický a sociální rozvoj, osvojování sportovních dovedností, rozvíjení kondice a osobnosti sportovce
V konečném důsledku je výsledkem ST

• Rozvoj pohybových schopností (kondičních a koordinačních).
• Osvojování a zdokonalování pohybových dovedností spec.sportovní techniky.
• Rozvoj sportovního taktického jednání-vedení sportovního boje.
• Osvojování si sportovních vědomostí.
• Formování osobnostních vlastností a schopností soutěžit.
• Rozvoj sociálního chování – interpersonálních vztahů.
• Sportovní výkon.
Sportovní tréninkové působení má svůj:

• Obsah (kondiční, technickou, taktickou, psychickou a teoretickou přípravu)
• Prostředky sportovního tréninku (tělesné cvičení, vlastní – soutěžní, regenerační, kompenzační a kontroly trénovanosti).
• Metody rozvoje pohybových schopností, dovedností a výchovného působení.
• Složky tréninkového zatížení (objem, intenzitu, koordinační složitost a psychickou náročnost).
• Druhy tréninkového zatížení (vnitřní,vnější, podle velikosti-malé, střední, velké, jednorázové a opakované-kumulativní).