Spolupráce s rodiči
Rodič jako:
– problém (buď nepřijde vůbec, nebo chodí pořád a říká mi, jak mám učit)
– klient (vy jste odborník, vy si poraďte, vy jste tu od toho-platím si vás z daní, nebo osobně –soukromá škola)
– partner (- i „hrdina“ – je ochoten spolupracovat)
Kladu si otázku: Je spolupráce možná? Co by mělo být jinak, aby byla možná?
Zásady pro spolupráci:
-Cíle (co kdo chce, umožnit zformulovat, co vlastně chtějí)
– čas a bezpečí (3 E – etika, efektivita, estetika)
– Vztah (akceptace – respekt, kongruence-shoda-na nic si nehraju, „odhodím“ masku, empatie)
– komunikace: dospělý – dospělý
– naladění: Já jsem O.K. , ta jsi O.K. (přítomnost i budoucnost)
Mám na Vás půlhodinku, co bych pro Vás v tuto dobu mohla udělat? Pokud rodič blbec, není partnerem. Můžu na něj zavolat sociální kontrolu.
Děti netrestat psychologem (počkej, zavolám si na tebe psychologa!).
