Faktory techniky
Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu
Učením získaná pohotovost (předpoklad) řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou pohybovou činnost se označuje jako dovednost
Sportovní dovednosti jsou předem připraveným základem pro specifická jednání v soutěžích.
Jejich technika čili způsob provedení, jejich zásoba, stabilita i proměnlivost jsou významnými specifickými faktory SSV.
Rozlišujeme:
Vnější techniku (vnější pohyb těla, kinematické parametry)
Vnitřní techniku (neurofyziologická podstata, pohybové vzorce a programy, koordinované systémy kontrakcí a relaxací svalových skupin)
Mimořádně důležitá je rovněž funkce koordinačních schopností
Tato schopnost zajišťuje všechny úrovně řízení pohybů (nejvyšší role připadá mozkovým centrům)
Významně usnadňuje vytváření prostorových, časových a dynamických charakteristik pohybových struktur.
Mají rovněž značný vliv na rozvoj kinesteze (pohybové čití)
Technika je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Zpočátku jde o osvojování a zdokonalování základů, u zkušených sportovců o procesy
diferenciace (podstatné a nepodstatné součásti techniky)
integrace (sjednocení všech součástí techniky + integrace všech dalších faktorů výkonu – kondiční, taktické, psychické)
stabilizace (zpevnění techniky vůči rušivým vlivům prostředí)
automatizace a míra variability (ve sportovních hrách spočívá automatizace především v uzlových bodech techniky a vysoká míra variability umožňuje její přizpůsobování a obměňování, případně i originální tvorbu pohybových vzorců a programů)
