Románské umění

Románské umění představuje slohové období, v němž církev upevnila svou moc. Proto se také – alespoň zpočátku – stává výlučným objednavatelem uměleckých děl. Románské umění se vyznačuje sjednocením dvou základních vlivů. Na jedné straně je to dekorativní umění a na druhé straně zastupuje směr figurálního umění, které navázalo na antiku. Zobrazení postav nebylo vytvářeno na základě skutečných vzorů, nýbrž se podřizovalo racionálně pojímaným geometrickým principům.
V polovině 12. století se objevuje nový motiv, jezdec na koni se sokolem v ruce, který překračuje ležící postavu. (symbol hrdiny, vítěze, který překračuje poraženého odpůrce církve)
Nástěnná malba se nachází většinou uvnitř chrámů. Zobrazené výjevy nahrazují biblický text, který je většině věřících nepřístupný. Světský motiv je proto v tomto druhu výtvarného umění velmi vzácný. Knižní malba je na světskou tematiku bohatší. Nacházíme tu např. bohatě ilustrované výjevy ze života Davidova. Dříve než podstoupil boj s Goliášem, osvojoval si základní rytířské ctnosti a dovednosti, zápas, jízdu na koni, střelbu atd.
Světské umění opěvuje hrdinské činy rytířstva, které je v té době na vrcholu své slávy. Nejbohatší tvorba s náměty rytířských sportů byla na předmětech denní potřeby, tj. na věcech neoficiálních, převážně užitého umění. Ty jsou zdobeny výjevy z lovů, turnajů, ale i scénkami ze společenských zábav a her.