Standardní tance

WALTZ (ANGLICKÝ VALČÍK)je tanec, který se vyvinul z anglického typu volného pomalého valčíku. Rozšířil se začátkem 20. století a v mnohém je ovlivněn tancem boston, který se tancoval před I. světovou válkou v USA. Základní figury mají diagonální orientaci a tím vytvářejí plynulý a lehký pohyb po parketu. Waltz má 3/4 rytmus a 29-30 taktů za minutu.
ARGENTÍNSKÉ TANGOJak již samotný název napovídá, pochází z Argentiny, ale obsahuje i mnohé prvky kubánských a černošských tanců. Jeho předchůdcem byly tance afrických černochů (nazývané tangano), které byly čase otrokářství přivezeny do Ameriky. Víc než sto let bylo tango pokládané za tanec „velmi hříšný“ pro společenské sály, ale přesto se stalo velmi populárním. Tehdejší tango mělo jen málo společného s tím dnešním. Hudba tanga je dramatická, ohnivá, podmanivá a vzrušující. Tango má 30-33 taktů za minutu.
VÍDEŇSKÝ VALČÍKOznačuje se za krále tanců. Vznikl v Rakousku a jeho předchůdcem je lidový tanec ländler, který se do Vídně dostal začátkem 18. století. Název valčík pochází z německého slova „Walzer“, které souvisí se slovesem „walzen“, označující točivý pohyb. Německy se tomuto tanci říká Wiener Walzer. V roce 1758 byl dokonce výnosem vídeňského ministerstva valčík dočasně zakázán – údajně ze zdravotních a morálních důvodů, a vyhlášený za škodlivý a hříšný. Naproti tomu se valčík v době Francouzské revoluce stává nejoblíbenějším tancem Paříže. Našlo se sice i mnoho hlasů proti valčíku – stavěli se proti němu taneční učitelé (!!!), kteří v něm viděli ohrožení svojí existence, ruská carevna, pruský král i lord Byron. Valčík se však stal nesmrtelným hlavně díky skladbám otce a syna Straussových a dodnes je nejrozšířenějším tancem na světě. Má 3/4 rytmus a 60 taktů za minutu.
SLOWFOX (nebo i SLOWFOXTROT)je pomalý foxtrot, ze kterého také vznikl. Foxtrot byl poprvé uveden v Evropě těsně před I. světovou válkou. Název tance údajně pochází ze jména tanečníka a komika Harryho Foxe, který jako první předvedl „speciální“ běžené kroky. Na počátku byl slowfox vášnivý tanec s rychlými a pomalými pohyby. Evropským lektorům se však nelíbil jeho divoký charakter a začali ho standardizovat a zpomalovat. V letech 1922-1929 Frank Ford, se kterým Josephine Bradleyová dělala ukázky, vyvinul charakter slowfoxu. Přísné dodržování tempa tehdy neexistovalo, mohlo se pohybovat od 40 do 50 taktů za minutu. Slowfox je často označován za nejtěžší standardní tanec. Mnozí říkají, že pokud zvládnete zatancovat slowfox, máte dobré předpoklady na zatancování ostatních standardních tanců. Tento tanec je založený na eleganci, rovnováze, pohybu a rytmu. Rytmus má 4/4 a taktů za minutu 30.
QUICKSTEPje rychlá forma foxtrotu a nejrychlejší standardní tanec. Protože mnohé orchestry hráli foxtrot příliš rychle, nebylo možné na hudbu zatancovat slowfoxové kroky. V Anglii se proto vyvinul jakýsi mix mezi charlestonem a foxtrotem – Quicktime Foxtrot and Charleston. Hojně se využívají čtvrtotáčky, křížení, polkové poskoky. Quickstep vyžaduje od obou partnerů maximální souhru, právě kvůli tzv. „letovým“ figurám a také kvůli rychlosti tance. Rytmus je 4/4 a taktů za minutu 50-56.