TĚLESNÁ VÝCHOVA A JEJÍ STUDIUM

Tělesná výchova - obsah

2011-03-08T00:02:00.000-08:00

DECHOVÁ CVIČENÍ

2009-05-03T08:40:00.001-07:00

DECHOVÁ CVIČENÍ

Dechová cvičení mají vliv na srdeční i dýchací činnost. Při každém vdechu se negativita nitrohrudního tlaku zvětšuje a při výdechu se nitrohrudní tlak přibližuje atmosférickému. Negativní nitrohrudní tlak je důležitou pomocnou silou při plnění srdce, podporuje venózní návrat i sací činnost srdce. Hluboké dýchání se proto musí používat opatrně u přetížení pravé poloviny srdce, u pokročilých chlopňových vad, při zánětu srdečního svalu apod. Dáváme přednost volnému dýchání. Volně prováděná dechová cvičení jsou nezbytná tam, kde s celkovou relaxací vyrovnávají metabolické i hemodynamické požadavky předchozích náročnějších cvičení.

Pro ZTV jedinců s KVO preferujeme dynamické, aerobní a vytrvalostní aktivity. Zatížení by mělo být příjemné a mělo by se pohybovat na střední úrovni. Mělo by být intervalového charakteru. Tzn. střídání náročnějších částí s fázemi odpočinku a vydýchání. Pod úrovní, která provokuje komplikace nebo příznaky netolerance jako jsou myokardiální ischemie, arytmie, bolest na hrudi, dušnost, kašel, ztráta kontaktu atd.. Dostaví-li se po cvičení bolest ve svalech, nesmí trvat déle než jeden den.
Intenzita má být pod anaerobním prahem , což je konkrétně 40-85% VO2 max nebo 55-90% HR max.
Jak dlouho a jak často budeme cvičit záleží na charakteru zatížení a úrovni zdatnosti cvičenců a jejich schopnosti adaptace na nový pohyb.
Lidé by měli cvičit rádi! Důležitá je motivace a adherence cvičenců. Na cvičení je vhodné volné oblečení. Nemělo by se cvičit po jídle
Pokud chceme dosáhnout metabolických změn (zejména snížení hladiny tuků v krvi) je nutné, aby cvičení trvalo nejméně 30 min. Toto je zvlášt aktuální u obézních cvičenců. Po této době totiž teprve dochází k spalování tuku jako zdroje energie.

V běžných podmínkách se intenzita řídí Subjektivními parametry :

Např. Test mluvení:
- klient schopen zpěvu
- klient schopen hovoru
- klient sípá event. je dušný

Objektivními parametry :
W výkon
SF
VO2max
energie v Kj nebo Kcal
Ideálním prostředkem pro kontrolu intenzity zatížení je přístroj Sporttester, kterým lze sledovat srdeční frekvenci velmi snadno.

Cvičení ukončit při:
bolest (zejm. za hrudní kostí)
dušnosti
nauzee
motání hlavy
únavě

Pozor při:
nepravidelné hypertenzi
náhlém zvýšení TK
náhlém poklesu TK
také pozor na emoční zátěž při soutěžích
správné dopńování tekutin a pravidelné dýchání

Metodický postup
Měření TF v klidu, během cvičení a po skončení cvičení (učíme nemocného měřit si tep samostatně).
Stavba cvičební jednotky se liší od cvičební jednotky pro zdravé jedince tím, že je vícevrcholová. S více vrcholy v rozvíjející části cvičební jednotky.
To znamená, že oproti normální cvičební jednotce pro zdravé je její hlavní, rozvíjející část rozdělena do několika částí a mezi nimi jsou krátké pauzy vyplněné dechovým cvičením (dechové cvičení viz dříve).
Náplň cvičební jednotky je ÚVOD, UVOLŇĚNÍ, PRŮPRAVNÉ CV., UVOLŇENÍ, CVIČENÍ např. S NÁČINÍM, UVOLŇENÍ, ZÁVĚR.

V úvodu volíme cviky pro rozcvičení kloubů DKK i HKK a páteře.
V hlavní části můžeme volit cviky kondičního charakteru ale i jízdu na rotopedu do stanovené TTF.

Závěrem je velmi vhodné použít relaxaci (joga, autogenní trénink), samozřejmě nižší a jednoduché stupně, které jsou účinnou metodou k dosažení uvolnění, uklidnění a tím také zvyšování odolnosti proti nepříznivým vlivům dnešního moderního života. Relaxace nemusí být jenom na závěr cvičení, ale třeba i na začátku.

Praktická ukázka cvičební jednotky
Každý cvik opakujte 8 až 10 krát.

Úvod:
měření TF
1. Rychlá chůze kolem místnosti.
2. Při chůzi zvedejte vysoko kolena.
3. Střídavé poskoky dopředu a dozadu.
4. Chůzi střídejte s během.
5. Vydýchání při pomalé chůzi.

Hlavní část:
měření TF
1. Stoj roznožný, čelné kruhy spojené s dýcháním.
2. Stoj snožný, přednožit skrčmo pravou, předpažit poníž levou, dotknout se kolena, zpět přinožit a připažit, střídat strany.
3. Stoj snožný, vzpažit levou, zapažit pravou, hmit. Týž cvik obráceně.
4. Klek, ruce v týl, úklony vpravo i vlevo.
5. Klek, ruce v týl, toporný záklon – nádech, uvolněný předklon – výdech.
6. Sed, upažit – nádech, předklon – výdech.
měření TF
7. Uvolnění a relaxace v lehu na zádech, skrčit obě nohy – brániční dýchání.
8. Sed – vezměte si lehký míč – vzpažit s míčem, otáčejte trup vpravo i vlevo.
9. Leh vzadu, vzpažit s míčem, přednožit pravou, předpažit, míčem se dotkněte pravé nohy. Střídáme.
10. Leh na břiše, vzpažit, záklony trupu.
11. Leh na břiše, relaxace, brániční dýchání.
12. Klek, čelné kruhy s míčem.
13. Klek, předpažit a sedat mimo paty.

Závěr :
měření TF
1. Stoj, ruce v bok a valčíkový krok dopředu.
2. Stoj a valčíkový krok dozadu.
3. Stoj, upažit, přísunné kroky do strany.
4. Pomalá chůze, vzpažit – nádech, připažit – výdech.

Článek podporuje:
inline hokej, nordic skating, helmy levně

Kontraindikace ZTV u kardiovaskulárních onemocnění

2009-05-03T08:39:00.004-07:00

akutní infekt
nestabilní angina pectoris
těžká aortální stenóza
nekontrolovaná arytmie
srdeční selhávání
celková respirační insuficience
plicní embolie
těžká aneurysmata
maligní hypertenze

ZTV obecně rozvíjí schopnosti jako vytrvalost
sílu
koordinaci
rychlost
rovnováhu
Důležité aktivity jsou však i protahování zkrácených svalů, dechová cvičení a relaxace.

Hypertenze

2009-05-03T08:39:00.003-07:00

průměr 135/85 torr
ve spánku 120/70 torr
norma, žádoucí tlak 120/80 torr
hypertenze víc než 140/90 torr
těžká hypertenze 200/115 torr
Rizikové faktory : obezita, nadměrný příjem soli, hormonální antikoncepce, kouření...
V počátečních stádiích je tlak zvýšen pouze přechodně a později trvale. Na začátku onemocnění nejsou na oběhovém ústrojí ani na jiných orgánech žádné změny. Při delším trvání choroby se objevují změny sklerotické. Nejpokročilejší stádium je postižení jednotlivých orgánů.
Vyšetření a příznaky jsou podobné jako u osob s ICHS a kardiaků.
Pro praktické sestavení cvičebních jednotek je nejlepší dělení hypertenze na

1. Nekomplikované bez známek přetížení srdce či cévního postižení orgánů
2. Komplikované se známkami přetížení srdce či cévního postižení orgánů

Využíváme především cvičení cvičení kondičního a dechového charakteru a cvičení s náčiním a na nářadí (např. lavičky) a samozřejmě i cvičení v bazénu.

Léčba hypertenze : medikamentózní (antihypertonika), režimová opatření

Ischemická choroba srdeční

2009-05-03T08:39:00.001-07:00

Než začneme provádět zdravotní tělesnou výchovu u takto nemocných je nezbytné si vždy zopakovat základní i nové poznatky z vnitřního lékařství o tomto onemocnění a o jeho rizikových faktorech.
Ischemická choroba srdeční (dále jen ICHS) je způsobena patologickými změnami na věnčitých tepnách, které omezují nebo přerušují zásobení srdečního svalu krví, tedy tím i kyslíkem. nejčastější příčinou ICHS je ateroskleróza a nejčastějším příznakem je bolest - stenokardie ve středu hrudníku za prsní kostí, but´ tlaková, svíravá nebo palčivá. Jde but´ o anginu pectoris stabilní, či nestabilní pokud se uzavírají některé drobné věnčité tepny a při uzávěru větší větve věnčité tepny vzniká infarkt myokardu.
Většina jedinců s ICHS reaguje na zvýšenou tělesnou zátěž dušností, únavností a sníženou výkonností.

Ischemická choroba srdeční terapie
medikamentozní léčba
chirurgická léčba : bypass
perkutánní transluminární koronární angioplastika (PTCA)
snížení rizikových faktorů

Základní rozdělení kardiovaskulárních onemocnění

2009-05-03T08:38:00.002-07:00

I. Onemocnění srdce

ICHS
vrozené a získané srdeční vady
poruchy rytmu
záněty srdce (endo-, myo-, perikarditidy)
kardiomyopatie

II. Poruchy oběhové dynamiky
oběhová nedostatečnost
poruchy regulace TK

III. Onemocnění cév
ICHDK
žilní nedostatečnost
varixy
Hlavní příznaky kardiovaskulárních onemocnění
bolest (nejčastěji za hrudní kostí, pocit tísně a možné vystřelování do LHK)
dušnost (klidová i námahová)
otoky (nejčastěji akra dolních kočetin, symetrické-pravostranné srd. selhávání, asymetrické-hluboká flebotrombóza)
cyanóza
nepříjemné pocity u srdce (bušení, chvění, palpitace)
synkopa (krátkodobá ztráta vědomí)
únavnost

Zdravotní tělesná výchova u kardiovaskulárních onemocnění

2009-05-03T08:38:00.001-07:00

O zařazení do zdravotní tělesné výchovy vždy rozhoduje lékař (kardiolog + tělových. lékař), který provádí i vyšetření. Součástí funkčního vyšetření je :

1. vyšetření TF (tepové frekv.) - palpačně na a. carotis nebo na a. radialis, můžeme měřit i centrálně na hrotu srdečním pomocí fonendoskopu (4.- 5.mezižebří vlevo) nebo se hodnota může vypočítat ze záznamu EKG.
normální TF v klidu u zdravého člověka je průměrně 72/min
počet tepů/min nad 90 se označuje jako tachykardie
počet tepů/min nižší než 60 označujeme jako bradykardii (ta je fyziol. u vysoce trénovaných jedinců, sportovců)
podle naplnění tepenné stěny rozeznáváme tep měkký, plný, nitkovitý a podobně

2. vyšetření DF (dechové frekv.) - pohledem podle jednotlivých zdvihů hrudníku nebo břišní stěny u zdravého člověka v klidu je to 14-16/min, pokud dechová frekvence stoupne nad 24/min jde o tachypnoe, klesne-li pod 12/min jde o bradypnoe či oligopnoe

3. vyšetření TK (tlak krve) - měří se tonometrem v lehu event. v sedu na horní, ale i dolní končetině hodnoty krevního tlaku rozepisuji v kapitole o hypertenzi

4. měření vitální kapacity (VK) - VK je množství vzduchu, které se vydechne po maximálním nádechu, měří se na spirometru vodním nebo suchém
normální hodnota podle tabulek je 4800 ml, ale ta je ovlivněna věkem, váhou, pohlavím, výškou a funkční zdatností především

5. vyšetření barvy pokožky a přítomnosti otoků u cévních onemocnění
barva může být narůžovělá, bledá, zažloutlá nebo profialovělá, zvláště na distálních částech horních a dolních končetin, může jít o cyanózu
otoky se měří páskovým centimetrem - rozdíl v místě největšího otoku , u kardiaků jsou to otoky kolem kotníků

6. vyšetření hybnosti, síly svalové, stoje a chůze
kompletní kineziologický rozbor není nutností, stačí pouze vyšetření orientačně rozsah kloubní pohyblivosti hlavně ramenních a kyčelních kloubů a dokumentace prodělaných úrazů a operací a zda zanechaly nějaké následky v omezení hybnosti
zaznamenáme i způsob chůze, zda je labilní či stabilní, jestli je nutná pomůcka pro chůzi

7. konstituční typ - zda je cvičenec normostenik, astenik nebo hyperstenik

8. subjektivní údaje - trpí bolestmi na hrudi?, dušnostmi?, palpitacemi? (chvění či bušení srdce)

9. hodnota tréninkové tepové frekvence TTF
změříme klidovou TF a potom TF po testu (ergometr apod.)
klidovou TF odečteme od TF po zátěži, z výsledku vypočítáme 60%, které připočteme ke klidové TF a výjde nám tréninková tepová frekvence

Příklad : klidová TF 78 , po zátěži 120 120-78=42
60%=25,2 78+25,2= 103,2
103 je TTF, kterou nesmíme překročit v naší cvičební jednotce

Signalizace

2008-11-13T04:48:00.001-08:00

Pokud se dostane jednotlivec nebo skupina do nesnází a je přitom odkázán na cizí pomoc, nezbývá než upozornit na sebe srozumitelným signálem. Mezinárodně uznávaným alpinistickým znamením nouze je vyslání akustického nebo optického signálu v pravidelných intervalech 6x za minutu/1 minuta pauza.
Akustická signalizace se provádí většinou pískáním. Standardní signál volajícího o pomoc je šest hvizdů za minutu (po deseti vteřinách), následuje minutová pauza. Během ní čekáme na odpověď - signál odpovídajícího má frekvenci tři písknutí za minutu. Nemůžeme-li pískat, musíme si vystačit s voláním ve stejné frekvenci. Hlasité volání je však poměrně namáhavé, zraněný volající by se mohl zbytečně vyčerpávat. Proto je dobré nosit s sebou do hor i píšťalku.

Optická signalizace je většinou rozeznatelná na větší vzdálenost. Přes den použijeme nějaký nápadný předmět (barevný kus oděvu), v noci je přirozeným signálem světlo. Zde se používá nejčastěji opakování signálu v intervale 5 vteřin po dobu jedné minuty, následuje opět čekání na odpověď.
Navádění vrtulníku záchranné služby se provádí máváním. Dáváme znamení, zda potřebujeme pomoc (pažemi značíme Y - yes) nebo ne (N - no) (obr.3).

Nehoda-turistika,horolezectví

2008-11-13T04:47:00.002-08:00

I při vší opatrnosti může při turistice nebo horolezectví dojít k úrazu, který mívá ve větších výškách komplikovanější průběh a následky než v civilizovaném prostředí nebo v nížině. Ve vysokohorském terénu se střetáváme nejčastěji s případy:
• Nezvěstnost - pokud se někdo nevrátí po túře včas do chaty nebo ubytovny, k autobusu, vlaku, na parkoviště nebo domů, po uplynutí přiměřené čekací doby hlásíme případ Horské záchranné službě nebo policii pokud se turista nevrátí po vycházce v podtatranské obci. Hlášení je naléhavé zejména při špatném počasí.
• Lehké zranění nebo únava - postiženého bezpečně uložíme na chráněné místo, ošetříme, pokud na to máme prostředky a po zotavení mu pomůžeme sestoupit k nejbližší chatě, lesovně, lanovce nebo do osady. Odtud mu zabezpečíme odvoz.
• Vážné zranění, neschopnost další chůze - postiženého bezpečně uložíme, po ošetření ho chráníme před chladem a co nejdříve pošleme zprávu horské službě (hodí se mobilní telefon) s přesným udáním místa nehody, druhu zranění a dalšími údaji (totožnost, stav, bydliště). Nenecháváme ho samotného, i za špatného počasí vždy někdo při postiženém musí zůstat.
• Zabloudění a uvíznutí v těžkém terénu - turista, který se pohybuje po značených trasách, je s velkou pravděpodobností této nepříjemnosti ušetřen. Pokud však vidí nebo slyší zbloudilce volat o pomoc, je třeba co nejpřesněji určit místo a poslat zprávu na stanici horské služby. Pokud to okolnosti dovolují, je dobré vyrozumět zbloudilé a setrvat s nimi v kontaktu do příchodu zachránců

PRVNÍ POMOC NA HORÁCH

2008-11-13T04:47:00.001-08:00

Na horách dochází často k velmi těžkým, sdruženým a mnohočetným zraněním, provázeným zlomeninami, krvácením, poraněním vnitřních orgánů a šokem. Vyskytují se také popáleniny, úpal, při bouřkách hrozí zasažení bleskem, v zimě mohou turisty ohrozit omrzliny a podchlazení. U horolezců se setkáme i s oběhovým selháním po visu na laně a ve větších výškách se mohou projevit příznaky akutní horské nemoci. I v běžném životě je každý povinen poskytnout pomoc, a o to více to platí v horách. Tam může i menší úraz znamenat tragédii. Na pomoc je nutné čekat zpravidla delší dobu, a proto by měl každý znát základní pravidla při poskytování první pomoci. Od nehody do příchodu záchranné skupiny zraněného nikdy nenecháváme o samotě, uklidňujeme ho a povzbuzujeme, zároveň musíme dobře zorganizovat záchrannou akci - zavolat nebo dojít pro pomoc. O stanicích horské služby se před túrami informujeme, v nouzi nám pomůže i jejich vyznačení na mapě (čtverec s červeným křížem).

2.1 Lékárnička na horách
Na horské túře by nikdy v batohu alespoň jednoho z účastníků skupiny neměla chybět vybavená lékárnička. Při vícedenní výpravě do hor nebo pobytu na horské chatě mimo civilizaci je to samozřejmostí.
Jednodenní túra:
• hotové sterilní obvazy (4ks)
• pružná elastická obinadla
• 4 zavírací špendlíky
• trojcípý šátek
• náplast s polštářkem š.6cm a 8cm, náplast bez polštářku (různá)
• rychloobvaz (4ks)
• desinfekce (Jodisol, Septonex)
• tablety proti bolestem (Paralen)
• proti alergickým reakcím (Dithiaden, Hydrocortizon)

Vícedenní pobyt (přidáme navíc):
• tablety proti křečím v břiše (Spasmoveralgin)
• tablety proti bolestem (Ibuprofen, Biseptol, Algifen)
• tablety proti průjmu (Endiform, Endiaron, Reasec)
• projímadlo (Guttalax)
• tablety proti kašli (Kodynal, Bromhexin, Stoptussin)
• tablety proti horečce (Acylpyrin, Superpyrin)
• mast na infikované rány (Framykoin, Infadolan)
• vitamíny (Spofavit, Celaskon, B-komplex)
• mast proti oparům a opruzeninám (Infadolan, Dermazulen, Framykoin)
• penicilín (Penclen)
• mast proti UV záření
• na zánět spojivek (O-Septonex)
• proti rýmě (Sanorin)
• namožení, podvrtnutí (Heparoid, Ketazon, Yellon)
• hypermangan na dezinfekci vody (1 zrnko na 1 litr na 10 minut)

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM (RVP) PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

2008-04-10T05:57:00.001-07:00

vydal Výzkumný ústav pedagogický v Praze v červnu 2002 Podnět = „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“(Bílá kniha) vydaný MŠMT roku 2001
= krok k realizaci systému státního programu vzdělávání (národního kurikula), který má vyjadřovat hlavní zásady kurikulární politiky státu

Podstatné výchozí ideje RVP
potřeba měnit vzdělávání = celosvětový trend:
- rozvoj technologií a nárůst informací
- rekvalifikace během života
- zájem o lidi s převažujícím všeobecným vzděláním
- globalizace a prosperita – nové možnosti (např. cestovat)
- negativa – nezaměstnanost, hospodářská emigrace, agresivita, nesnášenlivost, drogy, vandalismus, terorismus

Hlavní požadavek – rozvíjet klíčové kompetence (způsobilosti) = komplexní kvality významné pro vzdělávání a život:
- schopnost se učit
- kriticky hodnotit a řešit problémy
- komunikovat ve svém i v cizích jazycích
- ovládat informační a komunikační technologie
- využívat matematickou, přírodovědnou a technickou gramotnost,
- uplatňovat obecný kulturní přehled
- mezilidské a občanské kompetence

Hlavní změna: místo „vzdělávání o životě“ „vzdělávání pro život“:
- nelze naučit vše, ale lze k učení motivovat (koncept celoživotního učení)
- nejde usilovat o stejné výsledky u všech žáků
- není jediné a nejlepší pojetí vzdělávání
- není rozhodující množství poznatků, ale propojenost, smysluplnost, trvalost a využitelnost pro život
- přenesení pravomocí a odpovědnosti na učitele
- proměna klimatu škol
- efektivitu vzdělávání nelze založit na posuzování chyb a na přípravě pro zkoušky

Zdůraznění integrace poznání – obsah vzdělávání v devíti oblastech:
- „Jazyk a jazyková komunikace“ – český jazyk a literatura, cizí jazyky
- Matematika a její aplikace“.
- Informační a komunikační technologie“
- Člověk a jeho svět“
- Člověk a společnost“ – Výchova k občanství a Dějepis
- Člověk a příroda“ – fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis (geografie)
- Umění a kultura“ – hudební výchova a výtvarná výchova
- Člověk a zdraví“ – výchova ke zdraví, tělesná výchova
- Člověk a svět práce“.
- neobligatorní oblast „Dramatická výchova“

KURIKULUM

2008-04-10T05:56:00.002-07:00

tradiční dokumenty postihovaly pouze některé aspekty →„nový“ termín kurikulum:
„zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat“ → komplexně řeší cíle, obsah, metody, způsob organizace a hodnocení školního vzdělávání
1. Škola má jasně vymezeny výchovně vzdělávací cíle.
2. Škola má dobře plánovaný, vyvážený a řízený program, který zahrnuje potřeby žáků.
3. Škola má program, který poskytuje žákům požadované dovednosti.
4. Program zahrnuje vysokou spolupráci s rodiči ve vzdělávacích aktivitách žáků.

základ školní edukace = vyučování
tradičně vymezeno didaktickými dokumenty:
studijní profil – formuloval obecné cíle výuky
učební plán – stanovil vyučovací předměty, jejich zařazení do ročníků, hodinové dotace
učební osnovy – konkretizovaly obsah vyučovacích předmětů

3 významy pojmu kurikulum:
1. vzdělávací program, projekt, plán
2. průběh studia a jeho obsah
3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení

tři roviny kurikula:
1. kurikulum zamýšlené a plánované
2. kurikulum realizované ve školních podmínkách
3. kurikulum osvojené žáky
- formální kurikulum („psané“): cíle a obsah, prostředky a organizace vzdělávání, jeho realizace, kontrola a hodnocení
- neformální kurikulum („nepsané“):mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou
- skryté kurikulum:vlivy reálného života školy, školního klimatu a mezilidských vztahů
vzdělávací (cílové) standardy: specifikace obsahu vyučování (norma, úroveň, výsledek)
kmenové (základní, jádrové) učivo: obsahové jádro standardů

MŠMT ČR přijalo:
Standard základního vzdělávání (s platností od 1. 9. 1996)
Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu (s platností od 1. 9. 1996)
oba tyto standardy rozlišují 6 oblastí obsahu vzdělávání:
- oblast jazyková;- oblast společenskovědní;- oblast přírodovědná;- oblast matematická a informatická;
- oblast estetickovýchovná;- zdravý životní styl;
Standard středoškolského odborného vzdělávání (s platností od 1. 1. 1998)
– složka všeobecného a odborného vzdělávání (celkem 21 směrů)

současnost:
trend (světový) – vytvořit:
1. obecný rámec = národní kurikulum (garantované státem)
2. požadavky na výstupy = vzdělávací standardy

SYSTÉM KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ

2008-04-10T05:56:00.001-07:00

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní
Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy - předškolní, základní a střední vzdělávání.
Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách[1].
[1] ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů (dále jen Manuál), který je vytvářen ke každému RVP. Manuál seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí způsoby zpracování jednotlivých částí ŠVP s konkrétními příklady.Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.

RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání.
* Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - RVP pro základní umělecké vzdělávání, RVP pro jazykové vzdělávání, případně další.
Rámcové vzdělávací programy:
· vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě
· vycházejí z koncepce celoživotního učení
· formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání
· podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání

Zásady vzdělávání:

2008-04-10T05:55:00.003-07:00

a) rovný přístup ke vzdělávání,
b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,
c) vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání,
d) bezplatné základní a střední vzdělávání ve veřejných školách,
e) svobodného šíření poznatků,
f) zdokonalování procesu vzdělávání – výsledky vědy a výzkumu, moderní pedagogické metody,
g) hodnocení výsledků vzhledem k cílům tohoto zákona a vzdělávacích programů,
h) možnosti vzdělávat se celý život + spoluodpovědnost

Cíle vzdělávání (způsobilosti – kompetence):
a) rozvoj osobnosti vybavené poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, povolání a celoživotní učení,
b) získání všeobecného nebo všeobecného a odborného vzdělání,
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, lidských práv a svobod, odpovědnosti a sociální soudržnosti,
d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů,
e) vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,
f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic,
g) uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně.

ŠKOLNÍ DOKUMENTACE

2008-04-10T05:55:00.001-07:00

Základní školy
- jednací protokol
- vnitřní řád školy
- rozvrh hodin
- třídní knihy a výkazy včetně katalogových listů:
třídní výkaz pro 1. stupeň ZŠ
třídní výkaz pro 2. stupeň ZŠ
- výkaz a třídní kniha zdravotní tělesné výchovy
- dokumentace pro volitelné a nepovinné předměty
- protokoly o opravných a jiných komisionálních zkouškách
- kniha úrazů
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- výpis z katalogového listu žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- katalogový list žáka pro 1. a 2. stupeň ZŠ
- přihláška ke studiu ve střední škole, ve střední umělecké škole, konzervatoři
- záznamy kontrol provedených ve škole
- personální a hospodářská evidence související s provozem školy
- docházkový sešit (pro ŠD a ŠK) pro nepravidelnou docházku žáků - A 4 i A 5
- přehled výchovně vzdělávací práce ŠD a ŠK
- vysvědčení

Střední školy
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání)
- vysvědčení o závěrečné zkoušce (střední vzdělání s výučním listem)
- výuční list
- vysvědčení o maturitní zkoušce pro střední školy
- třídní kniha - studium denní a při zaměstnání
- záznamy o práci ve volitelném předmětu, v nepovinném předmětu, zájmovém útvaru
- třídní výkaz
- přihláška ke studiu ve střední škole, ke studiu při zaměstnání ve střední škole, k nástavbovému studiu,přihláška do studia na vyšší odborné škole, ke studiu ve střední umělecké škole, konzervatoři, ke studiu na vysoké škole
- protokol o závěrečné zkoušce - na třídu
- protokol o závěrečné zkoušce - na žáka
- katalogový list na žáka
- deník evidence odborného výcviku
- práce a hodnocení žáka ve školních dílnách
- záznam o školním úraze - těžké a smrtelné/ostatní
- kniha úrazů

Náhrada škody

2008-04-10T05:54:00.000-07:00

Za předchází škodě zajištěním prac.podmínek prevencí a kontrolou Odpovědnost za škodua) obecná – při plnění prac. Úkolů- pokud poruší právní povinnosti(právně nepl.PS)- Za neodpovídá za škodu na dopr.prostředku Zcb) Při prac.úrazech a nemocech z povolání- prac.úrazem není úraz pokud vznikl při cestě do zaměstnání- nemoc z povolání se posuzuje dle zvl.předpisůc) Za se odpovědnosti sprostí pokud to Zc zavinil sám, pokud si přivodil opilostíd) Za je povinen poskytnout Zc náhradu- za ztrátu výdělku- za bolest a stížení spol.uplatnění- náklady léčení- věcná škodaPři úmrtí- náklady pohřbu- výživa pozůstalých- jednorázové odškodnění pozůstalých – dítěti s nárokem na sirotčí důchod 80.000,-- manžel 50.000,-- rodiče 50.000,-Odpovědnost za škodu na odložených věcech- Za odpovídá za věci Zc ukládané na určených místech – škoda se hradí v plné výši- Do 5.000,- se hradí za věci nepotřebné pro práci pokud je Za nepřevzal do úschovy- Nárok na náhradu zanikne pokud Zc neuvědomí Za do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl- Zc má nárok na náhradu při odvrácení škody- Zákonné pojištění – pokud má Za alespoň 1Zc musí se z těchto důvodů ze zákona pojistit –KOOPERATIVAOdpovědnost Zc za škodu- Zc je povinen jednat tak, aby ke škodám nedocházelo, je povinen upozorňovat na hrozící škody, pomáhat při odvracení pokud není ohrožen A) obecná odpovědnost- vzniká zaviněným porušením povinností- Za je povinen Zc škodu prokázat, ale nemusí ji prokázat u odpovědnosti za schodek nebo u ztráty na svěřených hodnotách – odpovědnost za schodek vzniká z písemně uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti, jinak je neplatná- Za se sprostí odpovědnosti pokud prokáže, že schodek vznikl zcela nebo z části bez jeho zavinění- Zc odpovídá za ztrátu na svěřených předmětech, které získal na základě písemného potvrzení- Zc odpovídá za škodu, kterou způsobil úmyslně nebo se vlastní vinou přivedl do stavu nezpůsobilosti- Zc neodpovídá za škodu pokud nemůže ovládat své jednání při duševní poruše- Zc neodpovídá za škodu, pokud ji způsobil při odvracení hrozící škody nebo škoda vyplývá z hospodářského rizikaRozsah náhrady škodya) v penězích pokud se neuvede škoda v původní stavb) při nedbalosti se hradí ve výši 4,5x průměrného měs.výdělku- neplatí v opilosti a při úmyslném zavinění – hradí se celá škoda- vychází z ceny v době poškozeníc) náhrady škody při výrobě zmetků- hradí se materiál- výše škody do poloviny průměrného výdělku

Pracovní podmínky žen

2008-04-10T05:53:00.005-07:00

1) Zákaz prací pro ženy – a) v podzemí,při těžbě nerostů, ražbě tunelů a štol- vyjímka – pokud se jedná o řídící práce, soc. a zdrav.služby, praxi při studiu a kontrolní činnostc) práce fyzicky nepřiměřené, škodící těhotným matkám a ženám kojícím do 9 měs.po porodu2) Převedení na jinou práci3) Pracovní cesty a přeložení – vyžaduje se souhlas ženy těhotné, matek do 8 let věku dítěte, ženy osamělé s dítětem do 15let4) Výpověď – s těhotnou nobo matkou do 3let věku dítěte jen podle §46 odst.1 článek ab,§53 článek 1-35) Úprava prac.dobya) u žen s dětmi do 15 let a těhotných pokud požádají, je Za povinen vyhovětb) zákaz práce přesčas u těhotných a žen s dětmi do 1 roku6) Mateřská dovolená- u 1 dítěte - 28týdnů- u 2 dětí a více najednou – 37 týdnů- nástup zpravidla 6 týdnů před porodem7) Rodičovská dovolená- může být pro ženy i muže na jejich žádost- u matky je po mat.dovolená- u otce po narození dítěte- délka – do 3 let věku dítěte- mohou i náhradní rodiče- oprávnění čerpat současně – manželé- přeruší se pokud je dítě ve zdrav.ústavu- nenáleží pokud o dítě nepečují- při úmrtí dítěte náleží rod.dovolená 2 týdny ode dne úmrtí8) Přestávky ke kojení- Za je povinen poskytnout : do 1 roku dítěte 2x půl hodiny za směnu a další 3 měsíce 1x půl hodiny za směnu28. Pracovní podmínky mladistvích- Za je povinen : 1) vytvářet příznivé prac.podmínky2) spolupracovat se zákonnými zástupci3) uzavírat s nimi prac.smlouvu jen s vyjádřením zákonného zástupce4) při výpovědi nebo okamžitém PP musí být uvědoměn ZZ5) mladiství může být zaměstnán pracemi přiměřenými jeho fyz.a psych.schopnostem a vyspělosti6) u mladistvích je zákaz práce přesčas a v noci, vyjímka nad 16 let – mohou v noci pracovat 1 hod. pokud noční práce navazuje na směnu předchozí a pokud je nutná příprava na povolání7) zákaz práce – v podzemí při těžbě- nepřiměřené, nebezpečné- při zvýšeném nebezp.úrazu8) Lékařské vyšetření – musí být před nástupem, při převedení na jinou práci delší než 1 měsíc, pravidelně dle potřeby nejméně 1xročně- je povinen podrobit se mu

Pracovní podmínky žen

2008-04-10T05:53:00.004-07:00

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

2008-04-10T05:53:00.003-07:00

- podle zákoníku práce: 1) Povinnosti Za a) zajistit bezpečnost a ochranu Zc s ohledem na rizikab) zajisti bezpečnost a ochranu všech osob na pracovištic) za bezpečnost jsou odpovědni vedoucí Zc pokud je to součást jejich prac.povinnostíd) náklady na bezpečnost hradí Zae) Za je zodpovědný za prevenci rizik, např.protipožární opatření,evakuační plány,zjišťování příčin,odstraňování následkůf) Za je povinen přidělit Zc práci dle jeho zdraví a bezpečnosti, např.zdrav.průkaz, očkování, prevent.lékařská prohlídkag) Za je povinen opatřit Zc ochranné pomůcky a prostředky,oděv a obuv a je povinen kontrolovat užíváníh) Za je povinen rozmisťovat bezpečnostní značky a signály a to: obrazové, zvukové, světelnéi) Za je povinen předcházet prac.úrazům a nemocem z povolání- je povinen úraz nebo tuto nemoc nechat vyšetřit a vyhotovit záznam do knihy úrazů- při prac.neschopnosti delší než 3 dny a při úmrtí- Za je povinen vést evidenci Zc s nemocemi z povoláníj) povinnost Za vytvářet vhodné prac.prostředí z hlediska bezpečnosti, hygieny, osvětlení, nouzových východů, větrání,…k) používání vhodných strojů a technikyl) dohled Za nad odbornou způsobilostím) omezování tzv.rizikových faktorů – hluk, vibrace2) Práva a povinnosti ZcPráva – na bezpečnost, ochranu a informace, v případě porušení těchto práv má právo odmítat tuto práciPovinnosti – a) dbát na vlastní bezpečnostb) účastnit se školení a lékařských prohlídekc) dodržovat předpisy a prac.postupyd) neužívat alkohol a jiné návykové látky, nekouřite) oznamovat nedostatky a pomáhat při odstraňováníBezp.a ochrana zdraví při práci- široký pojem, zahrnuje technické zařízení, výchovné nástroje a org.opatření- cílem je prevence a předcházení poškozování zdravíZákladní právní normy – v ústavě listina práv a svobod- zákoník práce,vnitropodnikové předpisy- vyhláška o evidenci prac.úrazůBezp.předpisy se vypracovávají na : ochranu života a zdravíHygienickéV bezpečnostech tech.zařízeníDopravníV požární ochraněPracovní úraz- záznam o úrazu – nejlépe ihned, nejpozději 2.den po úrazu- dochází k registraci a evidenci prac.úrazů- postižený může žádat náhradu škody

Mzda

2008-04-10T05:53:00.001-07:00

- nebo plat náleží Zc za vykonanou práci dle zvláštního právního předpisu- nesmí být nižší než minimální mzda – od 1.1.2005 – 7.185,-KčSplatnost mzdy- po vykonání práce nejpozději v kalend.měsíci následujícím po vykonání práce- určí Za po projednání s odbory- Za vyplatí mzdu nebo přiměřenou zálohu před nástupem dovolené- Při skončení prac.poměru vyplatí Za mzdu v den skončení PP nejpozději v pravidelném termínuVýplata mzdy- vyplácí se v penězích, zaokrouhluje se na celé koruny nahoru- nebo výplata mzdy v naturáliích- vyplácí se na pracovišti v prac.době nebo dle dohody se Zc nebo dle kolektivní smlouvy- pro vážné důvody může Za mzdu zaslat- Za je povinen zaslat písemný dokladNáhrada mzdy při překážkách v prácia) Překážky z důvodu obecného zájmu- veřejná funkce – starosta- občanská povinnost – poskytnutí první pomoci- v tomto případě se poskytuje náhrada mzdy krátkodobě uvolněnou Zc- nebo přiměřená odměna dlouhodobě uvolněnému Zcb) Služba v ozbrojených silách- při nástupu se poskytuje náhrada ve výši průměrné mzdy první 2 týdny- při vojenském cvičení se poskytuje náhrada po celou dobuc) Školení a studium při zaměstnání- přísluší náhrada mzdy pokud jde o prohloubení kvalifikace k výkonu práce se souhlasem Za- toto lze sjednat v prac.smlouvě i v kolektivní smlouvěd) Osobní překážky v práci- Za poskytne prac.volno z důležitých důvodů a na základě zvláštního vládního předpisu je stanoveno, zda je poskytnuta náhrada mzdy či nikoliv- Osobní překážky: dočasná prac.neschopnost- lázeňská péče- péče ve zdravotnických zařízeních- mateřská a rodičovská dovolená- doba ošetřování člena rodiny- na tuto omluvenou nepřítomnost v práci nepřísluší náhrada mzdy, protože Zc má nárok na dávky nemocenského či sociálního pojištění dle zvláštních předpisůPřekážky na straně Zaa) Prostoje nebo přerušení práce v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů- např. při poruše a prostoji přísluší mzda ve výši 80%průměrného výdělkub) Ostatní překážky - např. vážné provozní důvody – přísluší náhrada mzdy v rozsahu 60-80% průměrného výdělku- přísluší náhrada cestovních nebo stěhovacích nákladů, za opotřebení vlastního nářadí, při výkonu práce

Práce přesčas a noční práce

2008-04-10T05:52:00.001-07:00

Přesčas = práce konaná Zc na příkaz Za nebo s jeho souhlasem na stanovenou prac.dobu v týdnu- vyplývá z předem stanoveného rozvrhu

prac.směn- je práce konaná nad rámec prac.doby- není jím,pokud Zc nadpracovává směnu- lze nařídit vyjímečně- není doba, za kterou je čerpáno náhradní volno- za přesčas náleží odměna průměrného výdělku + 25% - ní příplatek- lze nařídit ne více než 8hod. týdně a ne více než 150hod. ročně

Noční práce = práce od 22:00 do 6:00 hod.- je práce nejméně 3h. prac.doby v rámci 24hod. po sobě jdoucích- nesmí překročit 8hod.- Za je povinen zajistit Zc lékařskou prohlídku20.

Evidence pracovní doby - je povinen vést Za, Zc má právo do ní nahlížet21. Pracovní pohotovost- je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec prac.dobya) Prac.pohotovost na pracovišti,na dohodnutém místě může být nejvýše 400hod. v kalendářním roce)

Prac.pohotovost doma, kdy Zc je připraven k výkonu práce dle prac.smlouvy- za práci náleží v době prac.pohotovosti přísluší mzda + přesčasový příplatek, protože je to práce přesčas22.

Dovolená na zotavenou 1. Dovolená na kalendářní rok – má nárok osoba, která má nepřetržitý prac.poměr u téhož Za v trvání alespoň 60 dnů v kal.roce

ZÁKLADNÍ VÝMĚRA = 4 týdny- prodloužení může být projednáno dle kolektivní smlouvy o 1 týden, u podnikatelů i více- pedagogičtí pracovníci mají 8 týdnů dovolené2. Dovolená za odpracované dny – nárok je v délce 1/12 za kal.rok, za každých 22 odpracovaných dnů3. Týden dovolené – je 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích4. Krácení dovolené – za neodpracované dny5.

Doba čerpání dovolené – určuje Za, který vypracuje plán dovolených, ten musí oznámit alespoň 14 dnů předem Zc- musí souhlasit odbory- výběr dovolené je zpravidla vcelku v kalend.roce, přičmž jedna část dovolené musí být nejméně 2 týdny- Za může z dovolené odvolat nebo změnit termín Zc – pak hradí škodu-

Nelze čerpat: při pracovní neschopnosti, vojenské službě, mateřské dovolené, rodičovské dovolené- Zc je oprávněn vyčerpat dovolenou po ukončení mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené- Dovolená za kalend.rok musí být vyčerpána v témže roce, vyjímečně tato dovolená může být čerpána do konce příštího kalend.roku.Pokud není vyčerpána,zaniká- Do dovolené se nezapočítávají svátky- Zc přísluší v době čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku

Za- zaměstnavatel
Zc - zaměstnanec

Nároky z neplatného rozvázání PP,Skončení PP při volbě a jmenování

2008-04-10T05:51:00.002-07:00

. Neplatné rozvázání ZAMNejčastěji to bývá neplatná výpověď.2. Neplatné rozvázání ZMCZMC ukončí neplatně PP.Neplatnost PP mohou obě strany uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl PP skončit.9. Skončení PP při volbě a jmenování1) Odvoláním ZMC z funkce2) ZMC se vzdá funkce neboli odstoupí3) Uplynutím volebního období nebo jmenovacího obdobíTěmito způsoby ale nekončí původní PP zaměstnance a pokud je původní místo zachováno ZMC se na něj vrací.Uzavření dohody o dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající kvalifikaci. ZAM nabídne jinou vhodnou práci pokud je to možné.10. Souběžné pracovní poměryRozumí se několik PP. Práva a povinnosti z nich vyplývají samostatně.11. Vedlejší pracovní poměra) hlavní = pracovní poměr se stanovenou týdenní pracovní dobou (40 hodin)b) vedlejší = PP s kratší pracovní dobou u jiného ZAM.12. Vedlejší činnostVykonává ZMC u ZAM, kde současně vykonává hlavní PP, ale mimo stanovenou pracovní dobu.Je to práce jiného druhu než v hlavním pracovním poměru.13. Pracovní kázeň, základní povinnosti ZMC a vedoucích ZMC, výkon jiné výdělečné činnosti1. Povinnosti ZMCSvědomitá práce a dodržování předpisů.Plně využívat pracovní dobu a pracovní prostředky.Řádně hospodařit se svěřenými prostředky a pomůckami.2. Povinnosti ZAMOrganizovat, řídit a kontrolovat práci. Vytvářet příznivé prac. podmínky, zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zabezpečit odměňování. Vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně a uspokojování kulturních a sociálních potřeb ZMC.14. Pracovní řádPracovní řádVydává ho ZAM, kde blíže rozvádí pravidla zákoníku práce na konkrétní podmínky ZAM.Je závazný pro ZMC i ZAM.Je účinný ode dne vyhlášení nebo stanoveným dnem.Všichni ZMC musí být s ním seznámeni a musí být všem ZMC veřejně přístupný.15. Pracovní doba1) Pracovní doba = doba, kdy je ZMC povinen vykonávat práci pro ZAM.2) Doba odpočinku = není pracovní dobou.3) Pracovní směna = část stanovené prac.doby4) Délka pracovní doby = nejvýše 40hod.týdně – 8h.denně(bez přestávek)- Zc pracující v podzemí, v těžbě v třísměnném a nepřetr.provozu – 37,5h.týdně- Zc ve dvousměnném provozu 38,75h.týdně- Zc mladší 16let 30h.týdně- Max. 9h.,rozdíl prac.doby v týdnech nesmí přesáhnout 3hod.5) Pružná prac.doba = podmínku stanoví Za a Zc si sám volí začátek nebo konec směny6) Kratší prac.doba = doba pod stanovenou týdenní PO 40h. (poloviční úvazek)7) Začátek a konec prac.doby = stanoví Za po projednání s odbory,Zc musí být na pracovišti16. Přestávky v práci1. Za je povinen poskytnout přestávku v práci nejdéle po 4,5 hod. nepřetržité práce dle novely po 6hod. na jídlo a oddech nejméně 30min.- pokud práce nemůže být přerušena, poskytuje se přestávnka přiměřená- mladiství mají přestávku vždy 30min po 4,5hod.- tato přestávka se neposkytuje na začátku a na konci směny- nezapočítává se do prac.doby17. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a v týdnu- mezi 2 směnami – po dobu 12 hod. po sobě jdoucích během 24hod.- lze zkrátit na 8 hod. nepřetržitého odpočinku staršímu 18let, u žen lze zkrátit na 11hod.(např.při živelných pohromách)- v týdnu alespoň 35hod., u mladistvích 48hod.,musí spadat neděle u všech18. Dny pracovního klidu - jsou dny,na které připadá nepřetržitý odpočinek Zc v týdnu a svátky- práce je možná výjimečně- např. doprava,operace- sobota, neděle x neděle pondělíSvátky: 1.1. Nový rok, Velikonoční pondělí, 1. 5. svátek práce, 8.5. Den osvobození, 5.6. Den slovanských věrozvěstů, 6.7. den upálení mistra Jana Husa, 28.9.den české státnosti, 28.10. den vzniku samost.československého státu, 17.11. den boje za svobodu a demokracii, 24.12., 25.12., 26.12. Vánoce

Skončení pracovního poměru, účast odborů při rozvázání prac. poměru, pracovní posudek

2008-04-10T05:51:00.001-07:00

Způsoby skončení PP:1- dohodou (dvoustranný právní akt)2- výpověď (jednostranný právní akt)3- okamžité zrušení pracovního poměru (jednostranný právní akt)4- zrušení ve zkušební době (jednostranný právní akt)5- uplynutí sjednané doby (právní úkon)6- hromadné propouštění (jednostranný právní akt)7- skončení pracovního poměru cizince nebo osoby bez státní příslušnosti (jednostranný právní akt)8- smrtí ZMC (právní úkon)Skončení dohodouPP končí sjednaným dnem. Dohoda musí být písemná. Důvody ukončení musí být v dohodě uvedeny pokud to požaduje ZMC.Vyhotovení 2x: ZAM vydá ZMC a druhý si ponechá.VýpověďMůže dát ZAM i ZMC.Musí být písemná a musí být druhému účastníku doručena jinak je neplatná.ZAM může dát výpověď pouze z důvodů taxativně uvedených dle §46, odst.1 = z jiných důvodů ZAM nesmí dát výpověď.ZAM důvod musí vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit, jinak j výpověď neplatná. Důvod výpovědi nelze dodatečně měnit. Výpověď doručena druhému účastníkovi může být odvolána jen s jeho souhlasem písemně.Výpovědní dobyPracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba je stejná pro ZMC i ZAM a to 2 měsíce pokud není stanoveno jinak.VD začíná 1 dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.Výpověď daná ZAM:a) ruší-li se ZAM nebo jeho částb) přemísťuje-li se ZAM nebo jeho částc) stane-li se ZMC nadbytečným, např. z důvodů změny úkolů ZAMd) pokud ZMC dle lékařského posudku vzhledem ke svému zdrav. stavu dlouhodobě nemůže nebo nesmí vykonávat práci.e) pokud ZMC nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce.f) jsou-li u ZMC dány důvody pro které by s ním ZAM mohl okamžitě zrušit prac.poměr nebo pro závažné porušení kázně nebo pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně – v těchto případech lze dát výpověď jen pokud byl ZMC v době posledních 6 měsíců písemně upozorněn na možnost výpovědi!

Změny pracovního poměru, změny sjednaných podmínek, převedení na jinou prác

2008-04-10T05:50:00.002-07:00

1) Změny sjednaných podmínekJen dle dohody ZAM a ZMC. Dohoda jen písemná pokud pracovní smlouva byla uzavřena písemně.2) Převedení na jinou prácia) ZAM je povinen převést na jinou práci- ZMC pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat práci ze zdravotních důvodů dle lékařského posudku- žena těhotná, kojící nebo matka dítěte do 9 měsíců věku na základě lékařského posudku pokud práce ohrožuje její zdraví- na základě lékař. posudku v případě ochrany před přenosnými nemocemi- dle pravomocného rozhodnutí soudu- ZMC dle lékař. posudku je uznán práce neschopným pro noční práci, kterou vykonává- žena těhotná, kojící nebo matka dítěte do 9 měsíců pracující v noci pokud požádá o převedení.b) ZAM může převést na jinou práci- pokud ZMC dostal výpověď- pokud nesplňuje kvalifikaci- soustavně porušuje pracovní kázeň- proti ZMC bylo zahájeno trestní řízení pro podezření s úmyslné trestné činnosti při plnění pracovních úkolů.c) ZAM může převést pokud ZMC pozbyl předpoklady pro výkon práce na dočasnou dobu, max. na 30 dní v kalendářním roced) ZAM může převést i na práci jiného druhu pokud nelze převést na práci v rámci pracovní smlouvy.e) ZAM může převést ZMC na jinou práci bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby:- prostoj, přerušení práci pro počasí- při odvrácení živelné události a zmírnění jejich následkůf) ZAM je povinen přihlédnout při převedení na vhodnost práceg) ZAM je povinen předem projednat se ZMC důvod převedení a dobu na kterou převedení trvá.3) Pracovní cesta a přeloženíPracovní cesta = časově omezené vyslání ZMC zaměstnavatelem mimo sjednané místo výkonu práce. Vyslání je na dobu nezbytně nutnou, je-li toto dohodnuto v pracovní smlouvě. ZMC koná práce podle pokynů ZAM.4) Převedení ZMC na původní pracovní místo- po odpadnutí důvodů pro převedení na jiné místo- ZAM je povinen zařadit ZMC na původní místo pokud to nelze za vážných provozních důvodů pak na místo jiné odpovídající kvalifikaci a postavení ZMC.5) Převedení a přeložení na žádost ZMCZAM je povinen převést na jinou práci pokud ZMC požádá ze zdravotních důvodů na základě lékařského posudku.6) Účast odborových orgánůPokud ZMC nesouhlasí s převedením na jinou práci může ho ZAM převést jen se souhlasem odborového orgánu.

Pracovní poměr na dobu určitou, neurčitou

2008-04-10T05:50:00.001-07:00

a) doba určitá - ukončení PP není sjednáno a není výslovně uvedena doba trvání PP.b) doba neurčitá - je vždy v PS sjednána.Nelze sjednat:- s absolventy SŠ, SOU, VŠ vstupujícími do PP na práci odpovídající jejich kvalifikaci. - s mladistvími (15 – 18 let)- se zaměstnancem, o kterých to stanoví kolektivní smlouva Zaměstnanec může písemně požádat zaměstnavatele o sjednání PP na dobu určitou.5. Povinnosti vyplývající z PPzaměstnavatel- přiděluje práci- platit mzdu- vytváří podmínky pro práci(hygienické, zdravotní,…)zaměstnanec- osobně konat práci ve stanovené pracovní době- dodržovat prac. kázeň

Vznik pracovního poměru, volbou, jmenováním, podmínky uzavření pracovní smlouvy, její obsah

2008-04-10T05:49:00.000-07:00

Vznik pracovního poměru- uzavřením pracovní smlouvy- uzavřením dohody o provedení práce- dohody o pracovní činnosti- volbou nebo jmenováním do funkcePracovní smlouva3. základní údaje:I. druh práceII. místo práceIII. od kdy nástup+ mzda je součástí nebo přílohaZpůsob uzavření PSJe to dvoustranný právní akt.Prac. poměr kratší než 1 měsíc lze uzavřít ústně, ale na požádání ZMC písemně, jinak vždy písemně.PS se uzavírá před nástupem do zaměstnání nejpozději v den nástupu do zaměstnání.U mladších 18-ti let může být uzavřena jen se souhlasem zákonného zástupce.

PRACOVNÍ PRÁVO

2008-04-10T05:47:00.000-07:00

1. Prameny pracovního právaPracovní právoJe souhrn právních norem o pracovních vztazích a vztazích s výkonem práce souvisejícíPracovním vztahem se rozumí:a) pracovní poměrb) dovolenác) ochrana zdraví při prácid) odpovědnost pracovníka za škoduZaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se zaměstnanci. Zákoník práce zakazuje diskriminaci zaměstnanců ze všech možných hledisek (žena/muž, národnost, děti, věk,…)2. Účastníci pracovněprávních vztahů Zaměstnanci, zaměstnavatelé, zastoupení, právo na informace, odborové orgány, rada zaměstnancůZaměstnavatel Může výt PO nebo FO,PO je zastoupena nějakým statutárním orgánem.FO musí mít 18 let, kdy nabývá veškerá práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatel může zaměstnávat jakýkoliv počet zaměstnanců.Zaměstnanci Může být pouze FO. Musí splňovat podmínky:- osoba, která musí mít způsobilost v pracovněprávním vztahu, mít práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony, tato práva a povinnosti nabývat.- způsobilost vzniká dnem dosažení 15 let věku a současně dnem ukončení povinné školní docházky.- způsobilost 14 let + den ukončení povinné školní docházky v pomocné škole.- uzavření dohody o hmotné odpovědnosti lze se zaměstnancem ode dne kdy dosáhne 18 let.- zastoupení zaměstnance zákonným zástupcem při uzavírání pracovní smlouvy a sjednávání pracovních podmínek:a) s mladistvýmb) s osobami, které jsou zbaveny soudem způsobilosti k právním úkonům, ale mohou pracovat.

Materiální prvky – symboly kultury školy

2008-04-10T05:46:00.002-07:00

. verbální symboly: řeč – používaný jazyk + gestikulace, pohled, řeč těla; kurikulum – učební plán + neformální kurikulum: kulturní, sportovní vyžití, exkurze, výlety, maturitní večírky, plesy, lyžařské kurzy; metafory – dostávají se do slovníku školy, vystihují atmosféru – opakované historky, anekdotické příhody; hrdinové školy; příběhy

2. symboly chování: rituály – schůzky se studenty, rodiči; ceremoniály – méně časté, formální, oslavy života školy; proces výuky; funkční procedury; pravidla a řád školy; interakce s mezoprostředím

3. vizuální symboly: vybavení školy a pořádek – vytváří okamžitý a dlouho přetrvávající dojem (recepce, vchod, pořádek a vybavení v ředitelně, třídách; artefakty – školní noviny, vystavené trofeje, diplomy, nástěnky s foto, hesly, propagační předměty (trička, deštníky, propisky); korporátní identita = logo, značení, školní znak, dopis, papíry – měl by vytvořit odborník.

- změny v kultuře školy:
- škola se musí přizpůsobovat novým podmínkám, musí měnit kulturu školy.
- Příčiny:
ekonomické a společenské změny v prostředí školy
rozpor mezi vžitou kulturou a potřebnou kulturou z hlediska cílů školy
transformace školy na vyšší úroveň vzdělávání
generační výměna ve škole
spojování škol
- je třeba měnit a ovlivňovat postoje a praktiky pracovníků školy
- nejprve provést objektivní a nezaujatý rozbor a analýzu vžité kultury a porovnat se žádoucím stavem (dotazování, pozorování , analýza sekundárních údajů), vyvarovat se subjektivního hodnocení např. ředitele.
- Změny např. strukturální – vytvořit neformální sítě lidí, kt. zastánci změn, změnit organizační strukturu a provést personální změny (měnit složení kabinetů); změnit způsob řízení školy – plánování cílů, způsob kontroly a komunikaci; změny v řízení lidských zdrojů – přijímání nových členů sboru, změn v odměňování, další vzdělávání učitel, změny pracovního prostředí, osobní příklad vedení školy, změny v symbolech školy

Koncept učící se organizace
- škola je instituce, ve které se učí nejen studenti, ale také pracovníci školy
- je třeba dbát na rozvoj instituce i sebe
- P. Senge koncept „učící se organizace“ i pro učitele
- člověk se učí celý život
- učitelství je izolovaná profese – učitel je buď ve třídě nebo doma, je třeba dbát na otevření (ono se to i děje)… např. tendence k otevřenosti ve školách, např. prosklené dveře ve třídách, dle možností společné kabinety pro více učitelů, pokud ne pro všechny

Kultura školy

2008-04-10T05:46:00.001-07:00

- škola je tvořena lidmi, její činnosti jsou zaměřeny na lidi posláním školy je rozvoj žáků a každý člověk, kt. je účasten ve škole, s sebou přináší vlastní systém hodnot, norem, zkušeností a postojů
- každá škola má vlastní kulturu, je určována individuálními hodnotami, zkušenostmi a normami, kt. každá osoba do ní vnáší
- kultura vyjadřuje nadindividuální systém hodnot a norem celého sociálního systému
- společně sdílené hodnoty, normy a vzorce chování determinují způsoby jednání lidí, jejich vzájemnou interakci
- k. š. je vnitřním fenoménem, kt. je primárně vytvářen a využíván v oblasti řízení a vztahu k vlastním zaměstnancům školy; jedná se o souhrn představ, přístupů a hodnot ve škole všeobecně sdílených a relativně dlouho udržovaných; projevuje se ve specifických formách komunikace, realizaci jednotlivých personálních činností, způsobem rozhodování ředitelů škol a jejich zástupců, celkovém sociálním klimatu a především ve společném přibližně shodném náhledu učitelů a dalších zaměstnanců na dění uvnitř školy, v jejich obdobné interpretaci a hodnocení, i ve vzhledu budov, učeben, šaten, dvorů, hřišť, školních jídelen, což znamená, že se projevuje materiálně i nemateriálně, uvnitř i vně školy. Je nehmatatelná, ale ne nepoznatelná. Vzniká, rozvíjí se, případně se mění či zaniká v určitém čase a místě. Kultura školy má přímý i nepřímý vliv na celkové výsledky školy.
- velké školy mohou mít subkultury uvnitř školy – velké SOU: učitelé, mistři, vychovatelé v internátě
- dělení dle Handyho:
1. klubová kultura (mocenská): ve kt. je podporována vize ředitele školy, moc je silně centralizována, komunikační kanály jsou krátké a neformální, síla této kultury spočívá ve schopnosti rychlé reakce na vznikající potřeby, slabostí je malá samostatnost
2. kultura rolí: vymezení role a odpovědnosti každého pracovníka ve škole a jeho postavení v organizačním schématu, nepružné, nereaguje na změny
3. kultura založena na úkolech: pružná, reaguje na nutnost plnění jednotlivých úkolů, skupiny, kt. úkoly plní se mění podle zadání úkolu, silná stránka: flexibilita a rychlost odezvy na nové úkoly
4. kultura zaměřená na jednotlivce: nejméně běžná, důraz na individualitu jednotlivých pedagogů, podporuje talenty školy

- dělení dle Bushe:
1. formální model: důraz na strukturu a systém, naplnění cílů a úkolů, byrokratická kultura, vše jasně definované (cíl, dělba práce, pravidla, směrnice, autorita ředitele)
2. kolegiální model: založen na konsensu a spolupráci, neformální autorita odborníků, nepsané hodnoty školy jsou akceptovány, idealistický model
3. politický model: mocenské skupiny ve škole, uspokojení jejich zájmů než cílů celé školy, konflikty uvnitř instituce, boj o moc (spíš na univerzitách)
4. subjektivní model: důraz na zájmy a potřeby jednotlivce než na zájmy celé školy, každý učitel přizpůsobuje svou angažovanost, výkon a loajalitu svým představám a potřebám, vnitřní struktura založena na interakci členů
5. model nejistoty: nejasnost cílů a poslání školy, nestabilní participace pracovníků školy

- systém kultury školy: (měla by mezi nimi být shoda, prolínat se)
a) nemateriální prvky: hodnoty, normy, vztahy; jsou výsledkem vzájemné interakce a komunikace členů kolektivu školy, ovlivněné i širším kulturním a sociálním prostředí, ve kt. škola existuje, prvky regionální i národní kultury.

Kultura a klima školy

2008-04-10T05:45:00.001-07:00

- patří k vnitřnímu prostředí školy
- ovlivňují vnímanou kvalitu práce školy
- vnější okolnosti jako politické a sociální změny ve společnosti na vnitřní fungování škol a vnitřní prostředí mají malý dopad
- pro pozitivní vnitřní prostředí školy jsou důležité tyto jeho složky (5): management školy a její sbor, mezilidské vztahy a kultura školy + organizační model školy a materiální prostředí školy
- pro práci učitele nejsou nejdůležitějším motivačním faktorem výše mzdy, rozvrh hodin, ale dobré mezilidské vztahy na pracovišti - spojené s tolerancí (dle výzkumu autora), ale ve školách spíš přetrvává netolerance, což se projevuje ve vztahu učitel – žák
- vnitřní prostředí by mělo být takové, do kterého žáci rádi chodí, ve kt. Se rádi vzdělávají a kt. Je povzbuzuje ke spolupráci a aktivní účasti na procesu vzdělávání

Klima školy
- ovlivňováno všemi 5 složkami vnitřního prostředí školy
- rozhodující je kultura školy, kvalita managementu a systém mezilidských vztahů (vztahy u-ž, u-u, u-ostat. pracovníci školy, u-rodiče, ž-ž, vedení školy-pedag. sbor
- dobré klima je charakteristické:
1. vzájemnou důvěrou a úctou mezi všemi osobami, kt. se na vzdělávání podílejí, morálkou a soudržností
2. loajalitou ke škole, kt. je dána podporou cílů školy a zájmem o vše, co s prací školy souvisí
- může být: dobré, klidné, spolupracující, tvořivé, veselé; příznivá atmosféra a smích, pohoda a pocit volnosti vytváří ze školy místo, kam u. i ž. rádi chodí
X
- na druhé straně může být atmosféra negativní: ti, kt. se usmívají jsou podezřelí, o kvalitě práce svědčí uštvaná a nervózní tvář, hlavním mottem je, že vzdělávání jsou velmi vážné a seriózní věci, kde smích a humor nemají co dělat, učitelé i žáci jsou otrávení, nepřátelské a nespolupracující ovzduší, oběťmi jsou žáci – jsou demotivováni

- na klimatu školy se podílejí tyto faktory:
1. složení pedagogického sboru: vyváženost podle pohlaví: ženy – přináší pozitivní (citlivost, vnímavost, pečlivost, svědomitost, zaujatost, odpovědnost) i negativní (osobní vztahy vůči žákům, kolegům, nutnost plnění rodinných povinností, stres) prvky
2. věková vyváženost sboru: zkušenost starších pedagogů, neochota ke změnám vs. elán mladých
3. struktura pedagogického sboru dle přístupu k žákům/studentům: 5-6 dominujících učitelů více ovlivní klima třídy než jeden třídní učitel; dominantní typy učitelů – třída se semkne, solidární, ochotni pomáhat, soudržnost, ale klesá výkon celé třídy X demokratické liberální typy – roste výkon třídy, snižuje se vnitřní integrace
4. předchozí vzdělání: poměr učitelů všeobecných předmětů a odborných – může se promítnout do mezilidských vztahů a klimatu celé školy.

změna klimatu školy:
- vyžaduje změny v kultuře školy a v mezilidských vztazích
- pokusit se změnit vztahy založené na nedůvěře, závisti, autoritářství a neomylnosti ze strany školy na vztahy otevřené a partnerské
- + změna obsahu, organizačních forem a metod výuky, cílů a strategií školy
- determinována skutečností, jak silná je kultura příslušné školy, jaké jsou sdílené hodnoty, normy a přesvědčení členů jejího sociálního systému

Akční výzkum a škola

2008-04-10T05:44:00.002-07:00

- AV lze realizovat ve spolupráci s VŠ učiteli – jako poradci, přinášejí teorii X učitelé ve školách vnášejí poznatky z praxe
- profesionální růst učitelů je podporován kolegiální spoluprací
- dlouhodobý proces
- v ČR spíše negativní postoj k provádění a zavádění AV (jak ředitelé, tak učitelé) – vyučování a výzkum jsou pro učitele oddělené aktivity – snižuje to jejich profesionalitu
- učitelé dávají přednost individuálním aktivitám před spoluprací v týmech, nahodile si vyměňují zkušenosti

Metody (Zdroj: http://leo.oise.utoronto.ca/~lbencze/Action_Research_Help.html#doingAR)
Založené na:
a) racionálním přístupu: plánuje zkoumání a měření a nemění metody, výzkumníci věří, že to, co je zkoumáno smysly potvrzuje realitu a standardní výzkumné metody umožní výzkumníkovi určit přesné příčiny a důsledky toho, co je zkoumáno, používá kvantitativní metody výzkumu (např. písemné dotazování a dotazníky)
b) naturalistickém přístupu: opak a), výzkumníci mají plány, ale jsou připraveni je měnit na základě nových zjištění a závěrů, používá kvalitativní metody výzkumu (např. polo-strukturované interview, kódování vzorku studentských prací, dále: interview s učiteli, studenty, rodiči; poznámky k pozorování pravidelných třídních událostí, anketa, dotazník, test )

Rozdíly mezi akčním výzkumem a tradičním výzkumem

2008-04-10T05:44:00.001-07:00

Akční výzkum může učiteli pomoci reflektovat zkušenost a vlastní praxi. Akční výzkum může být alternativou k tradičnímu výzkumu. Pomáhá učitelům reflektovat jejich praxi, shromažďuje údaje o jejich praxi a umožňuje hledat nové cesty, vedoucí ke zlepšení dosavadní praxe

Tradiční výzkum je většinou realizován nezainteresovanými výzkumníky, kteří se snaží dosáhnout objektivity a zobecnit. Tradiční výzkum sleduje činnost jiných a výzkumníci nejsou osobně angažováni do studované situace. Výzkumníci formulují výzkumné hypotézy a snaží se je potvrdit výzkumem, který realizují často na různých školách s co největším počtem respondentů.
Akční výzkum je prováděn učiteli na školách. Učitelé si vybírají problémy, které se týkají výuky v jejich třídě, škole. Tyto problémy diskutují uvnitř školy, s ostatními učiteli, žáky, rodiči či poradci. Sbírají data, využívají své zkušenosti a navrhují řešení. Aktéři akčního výzkumu jsou zainteresováni, jsou účastníky zkoumaných procesů. Navrhovaná řešení problému realizují ve vlastní práci a sledují výsledky. Tyto výsledky jsou diskutovány v týmech uvnitř instituce, jsou analyzovány a reflektovány. Na základě akčního výzkumu dochází ke změnám a neustálému růstu a zdokonalování uvnitř instituce. Akční výzkum vyžaduje spolupráci v týmech, vyzývá demokraticky všechny k rovnocenné spolupráci. Pro všechny zúčastněné jsou důležité otázky: 1) proč to děláme a jak to děláme; 2) je to, co děláme, efektivní či neefektivní; 3) kam chceme dojít; 4) jak tam dojdeme.

- sebe-evaluační nástroje jsou důležitou součástí akčního výzkumu

Akční výzkum

2008-04-10T05:43:00.002-07:00

a) pro-aktivní:
akce předchází sběru a analýze dat, učitelé nejprve vyvíjejí aktivity a posléze studují efekty-výsledky těchto aktivit
- tento výzkum zahrnuje následující kroky:

1. pokusit se o nové přístupy přinášející lepší výsledky;
2. zahrnout naději do nových přístupů, mít vysoká očekávání;
3. sbírat pravidelně data a reakce studentů na realizované změny;
4. vyhodnocovat data;
5. reflektovat alternativní přístupy;
6. pokusit se o další nové přístupy.

b) reaktivní:
učitelé sbírají data předtím, než se pokouší inovovat praxi
- jednotlivé kroky tohoto výzkumu jsou následující:

1. sbírat data k diagnóze situace;
2. analyzovat data;
3. distribuovat data a vymezit změny, které budou následovat;
4. pokusit se o nové přístupy;
5. sledovat, jak ostatní reagují;
6. sbírat data k diagnóze situace (návrat k prvnímu kroku, nicméně tento druhý sběr dat ověřuje předchozí kroky a formuluje specifické otázky).
kooperativní: vytváří pozitivní pracovní vztahy mezi administrátory, učiteli, rodiči, žáky a komunitou, vyžaduje dovednosti a) i b) + sociální dovednosti (vzájemnou pomoc, porozumění, schopnost naslouchat, vést smysluplnou diskusi atd.), konstruktivní kritika pomáhá členům týmů nacházet efektivnější řešení, hlubší reflexi a otevřenější diskusi; výsledky jsou veřejně prezentovány a diskutovány – to dává možnost veřejně diskutovat o

Pro PR ve škole jsou něpříznivá tato zjišťění

2008-04-10T05:43:00.001-07:00

- uč. vyhovují vzdělávací akce mimo školu
- uč. se zajímají o vzděl. akce zaměřené na předmět, kt. vyučují, na didaktiku, zvládání jednotlivců a třídy, méně se zajímají o širší manažerské otázky rozvoje školy
- spolupracují stále se stejnými kolegy
- mají pochybnosti o možnosti spolupracovat v rámci jedné školy, zábrany k diskusi s kolegy ve škole
- uč., kt. spolupracují stále se stejnými kolegy vytvářejí ve školách spíše kulturu drobných skupinek, kt. komunikují, mnohdy však nejsou transparentní, nepřispívají k tvorbě prostředí školy jako „učící se komunity.“)

Podpora učícího se klimatu – nesnadný úkol pro ředitele škol
- charakter kolegiálního chování je součástí kultury školy
- procesy učení všech jednotlivců i pracovních týmů podporuje flexibilní, kolegiální a spolupracující školní prostředí
- jeho tvorba a rozvoj je bezesporu jedním z nejobtížnějších úkolů pro vedení škol
- úspěch nezáleží jen na řediteli, ale i na ostatních

Několik cest zaměřených na PR, jimiž může ředitel podpořit organizační změny: dosáhnout ve š. konsensu v cílech, poznat a chránit sdílené hodnoty, sledovat rizikové prvky rozvoje, zjistit spolupráci napříč školou, podporovat experimentování, rozvíjet oddanost profesionálnímu růstu, podporovat kolegiální rozvoj zaměstnanců, stimulovat cílené aktivity a výzkum, podporovat sebehodnocení, zůstávat oddaný rozvoji a cíli stát se učící se organizací
- role ředitele hl. v podpoře, plánování a stimulaci učení učitelů a ne být hlídačem, kontrolorem a řídící silou rpofesionálního rozvoje učitlů
Vliv ředitelů:
1. je modelem lídra i učícího se (př. zajímá se o potřeby lidí ve škole, účastní se dalšího vzdělávání společně s učiteli, konzultace a sanha řešit problémy)
2. pomáhá vytvářet učící se prostředí (dokáže hovořit s lidmi a naslouchat jim, vede a podněcuje konstruktivní dialog, samostatnost, kolektivní rozhodování, podporuje lidi ve škole (fin, materiálně, organizačně, psychologicky i emocionálně), vytváří učící se prostředí, kde mohou uč. riskovat a experimentovat myšlenkově i prakticky)
3. usnadňuje PR uč, nepřebírá plnou odpovědnost (př. podporuje učitele v plánování a realizaci aktivit PR v souladu s jejich potřebami)
4. hodnotí výstupy (tj. efektivitu dalšího vzdělávání, poskytuje pravidelné supervize, zpětnou vazbu, hodnotí jejich práci, cílem není být perfektní, ale růst)
- ředitelova dilemata:
1. viditelně řídit x zůstat v pozadí
2. nařizovat, dokumentovat x dobrovolnost, spontaneita
3. kontrolovat, hodnotit x podporovat sebehodnocení
4. důvěřovat x nedůvěřovat
5. delegovat x přebírat odpovědnost
6. opakovaně nabízet x rezignovat
7. odměňovat iniciativu x považovat ji za samozřejmost
8. respektovat vytíženost a osobní problémy x vyžadovat aktivitu bez ohledů apod.

Škola jako spolupracující prostředí – z pohledu učitelů

2008-04-10T05:42:00.002-07:00

- školní aktivity podporující PR uč se lépe realizují v otevřeném, učícím se, vájemně se podporujícím a spolupracujícím školním klimatu
- z výzkumu Lazarové vyplývá, že uč.: dokáží hovořit i před kolegy o svých prac. Problémech (55% ano), by přivítali více spolupráce ve škole (74 %), si dokáží představit společné vzdělávání ve škole a spolupráci s kolegy na inovaci praxe, vítají reflexi praxe)
- spolupracující atmosféru více pociťují služebně starší učitelé
- spolupráce ve škole jsou zaměřeny na vyměňování zkušeností a plánování v oborových komisích, diskuse o výukových a výchovních problémech žáků, přípravu někt. společných akcí apod.

Kompetence učitele

2008-04-10T05:42:00.001-07:00

Zdroj: Chris Kyriacou – kniha o řízení vyučování nebo tak nějak)
- učitel by měl na konci své odborné přípravy mít určité kompetence, ideální by bylo tyto kompetenci propojit s kompetencemi, které si vytvořil zkušený učitel, tato kombinace pak vytvoří kritéria vztahující se k vyučování a pro práci ve třídě:
1. řídit práci dětí jednotlivě, ve skupině i práci celé třídy tak, aby byla prováděna odpovědným způsobem při dodržení potřebného pořádku
2. diferencovat svou práci podle škály schopností nebo dosahovaných výsledků uvnitř vyučované skupiny nebo třídy
3. využívat širokou škálu vyučovacích metod vhodných pro práci s celou třídou, se skupinami žáků i s jednotlivci
4. přizpůsobovat vyučovací metodu dané učební činnosti a věnovat patřičnou pozornost tempu práce
5. vytvářet dobře fungující vztahy s třídou a jednotlivými žáky
6. komunikovat s žáky jasně a srozumitelně ústně i písemnou formou
7. hodnotit efektivitu vlastního vyučování podle reakcí žáků a vhodným způsobem svou činnost upravovat

Specifika učitelsví jako profese

2008-04-10T05:41:00.004-07:00

Freud – nemožné povolání (dosáhnout úspěchu)
- učitelství patří mezi pomáhající profese, vedle např. sociálních pracovníků nebo zdravotnictví
- izolace – uč. je pořád izolován (ve třídě, v kabinetu, je na všechno tak trochu sám)
- konfliktní a nejistá role – uč. poskytuje pomoc a sociální kontrolu
- nejistota ve zpětné vazbě – dosahuje úspěchu?, jsem úspěšný učitel?
- existuje jen málo povolání, jež by bylo možno srovnávat s vyučováním z hlediska šířky požadavků, kt. je v nich nutno řešit: plánování hodin, samotné vyučování, známkování, administrativa, řešení osobních problémů žáků, rozhodování o záležitostech školy, příprava zkoušek, setkávání se s rodiči, spolupráce s kolegy, (spolu) zodpovědnost za provoz školy, pomoc novým členům pedagogického sboru a praktikujícím studentům, nákup vybavení a pomůcek jako např. učebnic, přístrojů a spotřebního materiálu pod. Dovednost vyrovnat se s těmito požadavky účinně a bez zbytečného plýtvání silami má přímý nebo nepřímý vliv na kvalitu vyučování a průběh učení žáků
- vyrovnávání se se stresem – učitelský stres – cítí se rozzlobení, deprimovaní, nervózní a zklamaní, napětí v důsledku nějaké skutečnosti, kt. souvisí s jejich pedag. prací

Dilemata učitelské profese (Štěch, 1998):
1. distance – blízkost (ZŠ i VŠ těžko se drží, jak moc si pustit žáky k tělu musí učitel vycítit sám)
2. přijetí – nepřijetí (i k žákům, kt. jsou nesympatičtí musí najít cestu – být spravedlivý)
3. mocenský – nemocenský vztah (uplatňování moci – uč. má velkou moc, když chce žáka „dostat“ tak může)
4. rutina - inovace (inovace někdy vede k chaosu)
5. autonomie žáků – závislost (mám je opravdu nechat, ať dělají věci sami? Mám zodpovědnost? Dělají to za mě?)

· Profesionalizace učitelů
(Zdroj: http://epedagog.upol.cz/eped4.2002/recenze01.htm)
- učitel musel projít odbornou přípravou, kt. zahrnovala vzdělání v oborech pedagogické způsobilosti (tj. ped. a psychologické předměty, které jsou součástí všech učitelských oborů, vzděláním v daném předmětu, plus v příslušných dovednostech, které souvisí s jeho budoucí činností
- učitel musí disponovat určitými kompetencemi, kdy odborné předmětové kompetence a kompetence pedagogicko-psychologické by měly být minimálně na stejné úrovni
- nevím, co k tomu dál psát…

VÝSTUP PRACOVNÍKŮ

2008-04-10T05:41:00.003-07:00

při ztrátě zaměstnání dojde k:
· ztráta peněz, činnosti, rozmanitosti žití,
· narušení struktury času
· omezení sociálního kontaktu
· někdy až ke ztrátě osobní identity
- důsledky ztráty zaměstnání- stres, změny v chování, emoce,...
->reakce: buď typ A- křivda, obavy, rezignace

nebo typ B- výzva
řízení out-placing (výstupu)
- způsob propouštění lidí z práce
- volba oznamování a metody propouštění
- je to pro podnik (instituci) důležité kvůli další pověsti a image, a také kvůli ostatním pracovníkům, aby se nezalekli a neodcházeli, popř. aby nedošlo ke snížení jejich motivace
- proto by propouštění mělo být transparentní
- vhodné jsou např. výstupní pohovory, reference, doporučení pro další práci...

STYLY VEDENÍ
- viditelně řídit X zůstat v pozadí
- kontrolovat a hodnotit učitele X podporovat sebehodnocení učitelů
- nařizovat X nechat dobrovolně se rozhodnout
- odměňovat X brát vše za samozřejmost
- delegovat (zmocňovat) ostatní X sám přebírat za vše zodpovědnost
- opakovaně nabízet X rezignovat
- respektovat X vyžadovat
- neadekvátní styly vedení:
- potřeba manipulovat, dominovat
- potřeba mít moc a vliv
- potřeba sebepotvrzení
- potřeba exhibice
- atd.

MOTIVACE PRACOVNÍKŮ- UČITELŮ

2008-04-10T05:41:00.001-07:00

- pracovní spokojenost jako nástroj motivace je podmíněna:
- kariérou, postupem
- charakterem práce
- mírou samostatnosti
- stylem vedení
- sociálními vztahy
- vazbou k jiným úsekům organizace
- fyzikálními podmínkami
- charakteristika práce (druh úkolu, jeho význam, dovednosti, samostatnost, zpětná vazba,…)
- prac. spokojenost má vliv na psychologické stavy učitelů, od kterých šelak odvíjí jejich vnitřní motivace -> růst spokojenosti-> větší efektivita

pracovní motivace- motivační teorie

F. TAYLOR- MECHANISTICKÉ TEORIE (zač. 20. stol, USA)
- pro zefektivnění výkonu je důležitý výcvik pracovníků
- dělník nemá myslet, vedoucí myslí za něj, ona má jen pracovat

McGRAGOR
- lidé se buď snaží práci vyhnout, pak je nutné jim pohrozit, těm pak vyhovuje řízení (teorie X)
- nebo je pro ně práce přirozenou činností, jsou oddáni cílům, odměna je motivace a jsou pak schopni řídit sami sebe (teorie Y)

CH. ARGIRIS (1964)
- lidé ztrácejí zájem o práci, pokud nejsou direktivně vedeni
- teorie kontingence-neexistuje jeden správný způsob řízení

HERZBERG
- lidé jsou motivováni vnějšími faktory ( plat, řízení ,kontrola, vztahy, hygienické a fyzikální podmínky,…) a také vnitřními faktory ( charakter práce, smysluplnost, zajímavost práce, morální ocenění, růst,…)

McCLEALAND
- 3 motivační úrovně:
potřeba sounáležitosti
potřeba vlivu
potřeba uplatnění

MASLOW
- v řízení je třeba dbát na uspokojování potřeb (sebeaktualizace) -> motivace
- hierarchie potřeb:
fyziologické potřeby- odměňování materiální (penězi i jinými výhodami- např. )
- styly materiálního odměňování:optimální, liberalistický, trestající, destruktivní, absurdní
· potřeba bezpečí
· potřeba sounáležitosti
· potřeba uznání
· potřeby estetické- hezké prostředí
· potřeby kognitivní
· potřeba seberealizace

PŘIJÍMÁNÍ PRACOVNÍKŮ

2008-04-10T05:40:00.004-07:00

Možné kritérium pro přijímání nového pracovníka je podle toho, zda má takové vlastnosti, dovednosti a odborné předpoklady, kterými obohatí produktivitu týmu, a může nabídnout takové kvality, které v týmu ještě chybějí.
POSTUP VÝBĚRU NOVÝCH UČITELŮ
Než dojde k vlastnímu výběru, měla by být položena otázka, zda je vůbec potřeba nového člověka, zda nelze někoho přesunout, apod.
Pokud dojdeme k závěru, že nový učitel je potřeba, stanovíme:
· co požadujeme a co za to nabízíme(zda jde o oboustranný výběr)
· kriteria výběru (sestavíme profesiograf)
- popis místa (analýza prac. místa- co,kdy, kde a jak se dělá, normy, atd.)
- specifikace prac.místa (jaké schopnosti a dovednosti jsou potřeba)
- specifikace požadavků na práci (naše osobní požadavky)
· zda půjde o výběrové řízení či konkurz (ten podléhá legislativě)
· metody a postup výběru ( inzerát, pak sběr dokumentů, atd…)
Vypíšeme inzerát
· INZERÁT:
- popis pracovního místa a osobní specifikace
- důležitý je jazyk! (nejsou vhodné fráze typu „odvážný a dynamický, inteligentní, vysoce úspěšný, „s doklady o úspěšné práci“- mohou případného zájemce odradit
- je umístěn v novinách a časopisech přístupných široké veřejnosti, ne jen v těch odborných

Sbíráme dokumentu od uchazečů- životopisy, dotazníky, motivační dopisy, vysvědčení, osvědčení, certifikáty, …
Provedeme 1. výběr (bez pozvání uchazeče) na základě studia dokumentů
Provedeme 2. výběr- pozveme vhodné adepty
Samotné výběrové řízení
- součástí toho může být testování uchazečů, pohovor, ověřování referencí, zdravotní dokumentace,...
· POHOVOR:
- předem nachystané otázky, mít přesně stanovené cíle
- snaha, aby se všichni uchazeči cítili co nejlépe a byli motivováni k nejlepším výkonům
- měla by být přítomna komise, vhodná je spolupráce s psychology
- může být více kol výběru, nejčastěji 2-3 kola, více se nedoporučuje, protože uchazeči by mohli ztratit zájem
8. Výběr- stanovit, co je pro nás nejdůležitější:
- co už umí, nebo jestli se rychle učí
- chceme toho nejlepšího nebo nejvhodnějšího
9. Po té, co někoho přijmeme, co nejohleduplněji informujeme ostatní uchazeče, může jim být nabídnuta zpětná vazba o pohovoru.
10. Novému pracovníkovi by měl být nabídnut jiný pracovník, který by ho uvedl do týmu, do systému, byl mu nápomocen při počátečních problémech, atd…

- největší validitu výběru mají Assessment centra
- pozorovací schémata, modelové odpovědi, bodování
- psychologické testy- psychometrické i projektivní
- osobnostní dotazníky
- výkonové testy
- komise (odborníci)
- jsou i pro jiné účely-školení pracovníků, hodnocení pracovníků, atd…
- strukturované rozhovory-pro všecky stejné, používají záznamový arch
- otázky otevřené, situační, na znalost práce, na předchozí zkušenosti,reflexe vlastní prac. zkušenosti-metoda STAR
S-situation: popište situaci, ve které jste byl
T- task (úkol): vzpomeňte si na konkrétní úkol, čím vás šéf zaměstnal
A-activity: jakou aktivitu jste k této práci vymyslel
R- result: výsledek, kterého jsem dosáhl

- odhadují schopnost učit se, spolupracovat, zda mu podmínky v nové práci budou vyhovovat, atd…

ŠKOLA JAKO ORGANIZACE

2008-04-10T05:40:00.003-07:00

Organizační struktura:
- je daná psanými i nepsanými pravidly, které se v rámci organizace-školy-uplatňují
- jsou to např. zvyky, tradice, řízení, vztahy (jak spolu lidé jednají, co je postihováno a odměňováno, jací lidé jsou úspěšní, oblečení pracovníků, hesla, symboly, péče o pracovníky,….)->chování organizace celkově
- má vliv na spokojenost pracovníků, je relativně stabilní, ale lze ji postupně měnit

ŠKOLSKÝ MANAGEMENT

2008-04-10T05:40:00.001-07:00

Management je v nejobecnějším slova smyslu umožňování toho, aby se věci uskutečnily.
Jestliže je základní aktivitou škol učení a vyučování, pak základní činností manažera ve škole je umožňovat ostatním učitelům pracovat co možná nejefektivněji na plánování a realizaci učení a vyučování.
Řídící činnost je procesem, kdy někteří lidé v rámci této skupiny přebírají zodpovědnost za to, aby ostatní měli k dispozici zdroje, dostávalo se jim podpory a co nejlepších podmínek k práci.
To, jak je řídící činnost vykonávána, pak určuje, je-li tato činnost přijatelnou či nikoli. Učitele tak často nevyčerpává řídící činnost sama o sobě, ale spíše způsob, jakým je řízení prováděno.
Řídící práci tvoří podpůrná a povzbuzující aktivita. Řízení by mělo být prováděno lidmi, kteří chtějí pracovat s jinými učiteli a podporovat učení a vyučování ve škole a také chtějí vstupovat do interakcí s dospělými ale i s mladými lidmi.
Manager by měl mít vysokou odbornou úroveň, měl by znát metodiky řízení a mít vysokou sociální kompetenci.
Příbuzné disciplíny:
· psychologie práce- zabývá se vnitřními a vnějšími podmínkami pracovního procesu a výkonu
· sociální psychologie práce- zabývá se sociálními vztahy na pracovišti a vztahy k výkonu
· inženýrská psychologie- řeší psychologické aspekty fyzických podmínek při práci
· psychologie řízení- zabývá se vytvářením optimálních podmínek na pracovišti pro dosahování cílů (fyzických, psychických, sociálních,…)personální management (=řízení lidských zdrojů)- zabývá se výběrem lidí do

Hlavní úkol školy

2008-04-10T05:39:00.002-07:00

přesvědčit děti a jejich rodiče, že učiteli a škole záleží na každém dítěti
trendy:
- posílení individuálních forem spolupráce
- mimořádně náročná role třídního učitele
- rozšíření o školního psychologa, etopeda, poradce pro volbu povolání, ...
- vytváření formálních i neformálních pospolitostí rodičů
- efektivní využívání rad škol

Komunikace s rodiči
Rodič jako partner. Způsoby informování rodičů.
Společný problém – zájem o dítě.
Cíl diskuse (Kdo co chce). Pochopení a podpora.
Řízení času (bezpečí rodiče i učitele).
Pozitivní začátek a konec. Prostředí pro diskuse. Otevřená budoucnost.
Nakládání s radami. Formulace (ne – musíte). Dát alternativy. Nedávat plané naděje.
Asertivita. Asertivně lze řešit problémy, vysvětlit žádoucí, nezbytné postupy, vyslovovat přání, hodnocení a ocenění. Z toho vyplývá, že asertivita je souhrnem zásad komunikace a zároveň i přístupem k životu.

Situace
Současná praxe drtivé většiny škol v oblasti forem komunikace s rodiči žáků je pořádání třídních schůzek, informování pomocí žákovské knížky, osobní návštěvy rodičů ve škole na pozvání školy, dny otevřených dveří.
Některé školy využívají intenzivně všechny tyto formy a ještě mnoho dalších. Naopak další zůstávají u tradičních třídních schůzek a dopisování si prostřednictvím žákovské knížky.Ve školách se občas střetává myšlení nové kantorské generace s tou starší.
Mnozí učitelé chápou rodiče jako toho, který je zodpovědný za to, že žák je plně připraven, vychován a materiálně vybaven. Je však potřeba si uvědomit, že současní rodiče sami nejsou často plně připraveni na svou zodpovědnou roli vychovatele dítěte. Při současné sociální nevyzrálosti některých dětí (a bohužel i rodičů) se naskýtá otázka, jak problém řešit.

Jednou z možností je zlepšit vzájemnou komunikaci obou stran. A učitel by měl být ten, kdo je vzdělanější v oblasti pedagogiky a psychologie a měl by umět vytěžit i z napjatých a těžkých situací. To může dokázat pouze svými znalostmi, přirozenou autoritou a vlastním příkladem. Pokud ho žáci tzv."berou", bude i jednání s rodiči na daleko lepší úrovni.

Rozšíření možností a forem o komunikaci on-lineV dnešní době existuje řada možností, jak situaci zlepšit. Učitelé nemohou očekávat, že zlepšení přijde ze strany rodičů. Ti jsou dnes daleko více zaneprázdněni prací a starostí o slušné zabezpečení rodiny. Nemělo by to být na úkor dítěte, situace však ukazuje, že opak je pravdou. Na druhé straně se zrychluje tok informací, a tak i škola může využít těchto moderních způsobů komunikace. Ti rodiče, kteří jsou plně vytíženi, ale mají o své dítě zájem, rádi nadstandardních možností využijí.
Poslední tři roky se ověřoval projekt ŠKOLA ONLINE. Vše je on-line, přístupné odkudkoli a kdekoli, kde je připojení na internet. Data jsou zabezpečena (podobně jako internetové bankovnictví) a každý z rodičů, pokud je v systému registrován, se může během několika minut podívat na docházku svého dítěte-studenta i na jeho učební výsledky.
Pozitivní zkušenosti
V roce 2003 proběhl pilotní provoz na téměř třiceti školách v České republice. Projekt zaštítila i ministryně školství JUDr. Petra Buzková. Školy, které přešly do ostrého provozu, mají s tímto systémem poměrně pozitivní zkušenosti. Nedostatky byly záhy odstraněny a navíc některé připomínky a návrhy zakomponovány do programu.

Proč je takový systém výhodné užívat
- protože je on-line a je velmi levný
- škola může nabídnout službu pro rodiče navíc
- rodiče mohou mít informace o svých dětech a studentech v momentě, kdy je škola zadá do systému
- ředitel má unikátní a stále aktuální přehled o své škole, učitelích i žácích
- v ceně jsou všechny moduly systému: docházka, hodnocení, rozvrh, administrace, přehled o odpracovaných hodinách učitelů, inventář, pokladna a další.
- škola nemusí nic instalovat ani zálohovat
- program se zkvalitňuje na základě požadavků ze škol
- zabezpečení je zaručeno ve smlouvě

Zodpovědnost a informace
Tvořivá práce, pěkný vztah se svými žáky, radost z dětské radosti, eliminace nepěkných jevů ve své třídě, dobrý vztah s rodiči. To vše může být výsledkem rozšíření komunikace učitele a rodiče

VZTAH ŠKOLY A RODINY (A VEŘEJNOSTI)

2008-04-10T05:39:00.001-07:00

vztah školy a rodiny (a veřejnosti)velká vzájemná očekávání:
- ze strany školy (pomoc, podpora, důraz na výchovu, ...)
- ze strany rodičů (služba, pomoc, dořešení výchovy, ...)

Nové rysy v pedagogické interakci školy a rodiny:
- prohlubuje se diference v postojích rodičů ke škole a k učiteli
- roste individuální tlak rodičů na kvalitu školy (jazyková výuka, výpočetní technika, dobré základy pro další vzdělání + nabídky pro VČ – sport, umění, ...)
- někteří rodiče požadují podrobné informace o dítěti (diskrétně)
- rady škol – na mnoha školách se nevžily
- finanční nebo materiální pomoc rodičů - podnikatelů (sponzoring)
- fenomén tzv. podnikatelských dětí – spíše negativní vlastnosti

probíhá vnitřní reforma školství = posun v oblasti psychologické a pedagogicko-metodické
transformace postoje školy k žákovi (studentovi)
škola = systém služby dítěti

Akcelerační faktory přeměny vztahů mezi školou a rodinou:
- Bílá kniha, rámcové vzdělávací programy – posilování osobnostní dimenze žáka
- možnosti subjektu rozhodovat o své vzdělávací dráze + odpovídající nabídka vzdělávacích služeb
- posílení autonomie škol (právní a ekonomická subjektivita)
- změny ve způsobu financování školství
- růst společenské prestiže vzdělání
- rozšiřování práv rodičů při vzdělávání jejich dětí

Retardační faktory přeměny vztahů mezi školou a rodinou:
- lhostejnost školy k žákovi a jeho rodině
- lhostejnost rodiny
- nedostatky ve vnitřním klimatu školy (např. absence dialogu mezi učitelem a žákem, malá kooperace mezi spolužáky, přeceňování vnější disciplíny, ...)izolace školy (uzavřená svému okolí a životu)

Škola

2008-04-10T05:38:00.004-07:00

školní třída – typická formální skupina, vedle rodiny nejvýznamnější soc. prostředí, je modelem společenského života, je přechodem z rodiny do soc. prostředí, kde platí určitá pravidla a normy.

škola (stát) – rodina (rodiče) – žák (dítě) představují vrcholy povětšinou pojímaného modelu vzdělávání.
Trojúhelník vztahů a vazeb: rodina-dítě-učitel(škola) -) žák je ovlivňován právě jimi.

škola

rodina žák

Spolupráce rodiny a školy.
Vzájemné vztahy rodiny a školy byly v našem prostředí před rokem 1989 značně rezervované. Tato skutečnost vyplývala z postavení a charakteru školy a rodiny v tzv. socialistické společnosti, která určovala a posilovala nerovný vztah těchto institucí. Cíle výchovných a vzdělávacích aktivit školy a rodiny se často velmi lišily nebo byly protichůdné. Proklamoval se u nás názor o nevhodnosti zasahování rodičů do práce škol. Převládala oficiální doktrína, že škola má vzdělávat a vychovávat v duchu socialismu, zatímco rodinná výchova byla chápána ve většině případů, jako nutné zlo. Tato situace vedla k dvojkolejnosti a schizofrenii ve výchově dítěte, které bylo ovlivňováno dvěma na sobě nezávislými subjekty.

V současnosti jsou rodiče i škola důležitými edukačními aktéry. Vztah učitel-rodič by měl být plně ambivaletní (rozporný, rozpolcený, rozkolísaný), a proto je jejich komunikace a kooperace naprostou a přirozenou nezbytností.
Protichůdný přístup učitele a rodičů k žákovi, s rozdílným cílem a s rozdílnými výchovnými prostředky totiž vede k dezorientaci dítěte. Děti pod tímto dvojím tlakem začnou být nejisté, neschopné a neochotné spolupracovat.
Nyní začíná být v českém prostředí vhodná doba pro nové pojetí společenských rolí a vzájemných vztahů školy a rodiny.
Spolupráce rodiny a školy při výchovně-vzdělávacím procesu dítěte je determinována mnoha aspekty, jak už osobností učitele, přeplněností tříd, věkového složení učitelstva (54% stávajících učitelů vystudovalo v 70. a 80. letech), tak hlavně penězi, které do školství plynou, respektive neplynou.
Otázek se nabízí hodně:
Je škola vůbec ochotna spolupracovat?
Jak stojí o partnerství rodina?
Jsou obě instituce připraveny vstoupit do tohoto vztahu a cítí jeho potřebu?
Jak chápou jeho obsah?
Může rodič měnit formu i obsah výuky?

Pohled učitelů, ředitelů a rodičů na vztah školy a rodiny v několika kategoriích:
1) Rodiče jako problém – nezájem o výchovu dětí, pochybnosti o kvalitě učitelů.
2) Špatní rodiče – selhávají ve výchově dětí, komunikují jen při problémech.
3) »Snaživí« rodiče – přehnaně dítěti pomáhají, píší za něj úkoly, komunikují se školou o každé maličkosti. Jsou vnímáni jako obtížní.
4) Rodiče jako zákazníci – mají právo volby školy, právo na informace, úskalí v přístupu: »nejsem spokojen, jdu o dům dál«. Vytrácí se partnerství.
5) Občané – škola jako veřejná instituce má být maximálně otevřená – možnost zasahovat (záleží na úrovni občanské společnosti).
6) Rodiče jako partneři výchovní i sociální – ideál spolupráce (rodiče jsou experti na své děti a škola to umí využívat).

M.Rabušicová a M.Pol rozdělují rodiče do tří hlavních skupin.
Kritériem je zájem a aktivita rodičů projevovaná vůči škole (třídě):
1. Rodiče, jež jsou v rámci třídy, kam chodí jejich dítě, aktivní a vůči škole jako celku nápomocni (např. jsou členy Rady školy nebo školu sponzorují). Tvoří asi pouze jednu pětinu všech rodičů.
2. Rodiče, kteří se zajímají pouze o učební výsledky svého dítěte, a proto se jejich aktivita omezuje pouze na rovinu třídy, případně na individuální kontakty s jednotlivými učiteli (přicházejí na třídní schůzky a hovorové hodiny učitelů a většinou jsou to ti, jejichž děti jsou ve škole relativně úspěšné).
3. Rodiče, kteří svůj zájem vůči svému dítěti ve škole a vůči škole jako celku nijak výrazněji neprojevují a do školy většinou nechodí.

Styly výchovných interakcí

2008-04-10T05:38:00.003-07:00

Styly rodinné socializace vybrané učiteli, kteří hledali souvislosti mezi typem výchovy a problémy dětí ve škole
a) nejednotný přístup – dětská role je utvářena dvojím očekáváním, dítěti je znemožněno utváření stabilní „já“
b) prokladmativní přístup – také nejednotná výchova s dvojím očekáváním, nejde však o odlišný postup rodičů, ale o rozpor mezi „úmysly“ a „realitou“. Cíle, normy i hodnoty jsou známy, ale neobjevují se v postupech a chování rodičů k dítěti.
c) povolný přístup – deklaruje normy, ale většinou ustoupí při jejich prosazování (př. u zdravotně handicapovaných dětí, při nedůslednosti rodičů).
d) nedůsledný přístup – výchova bývá nátlaková, náročná v požadavcích, ale nedotahovaná v naplňování cílů
e) potlačující přístup – výchova např. u nechtěných dětí – zavrhující výchova, je příznačná nevraživým postojem k dítěti třeba proto, že připomíná jednomu nebo oběma rodičům životní nezdar, nepříjemnost nebo pro své tělesné či duševní nedostatky nesplňuje očekávání rodičů. Dítě je pak nadměrně trestáno, omezováno, utlačováno a zaháněno do postoje vzdor a protestu nebo pasivity a rezignace
f) podplácející přístup – dítě je neustále odměňováno za běžné úkony – obchodní přístup – rodič si dítě kupuje
g) přístup rozmazlující – rodiče jsou citově závislí – potlačující rozvoj a osamostatňováno před ostatními. Preferuje cíle než způsoby jejich dosažení
h) protekční přístup – je to výchova na úkor někoho jiného, dítě je upřednostňováno před ostatními. Preferuje cíle než způsoby jejich dosažení
i) skleníkový přístup – dítě perfektně funguje v rodině, ale selhává mimo ni
j) moralizující přístup – dominují normy a sankce. Život = uplatňování řádu a pravidel
k) puntičkářský přístup – rodiče se soustředí na drobnosti v aktivitách a projevech dítěte. Přílišný dohled neurotizuje dítě. Takovíto rodiče bývají bezradní v koncepci vlastní životní dráhy.
l) přístup zanedbávající (nedostatečný, deprivující) – prostředí rodiny nedostatečně podněcuje život dítěte. Prospěch zanedbaných dětí může být snížen, aniž by byl způsoben sníženým nadáním
m) přístup úzkostný – neurotický rodič, přílišné ochraňování dítěte. Dítě pak podle temperamentu reaguje únikem
n) přístup autoritářský – nátlaková výchova, odmítání dítěte – autorita chápána jako automatická převaha dána rodičovstvím.
o) přístup perfekcionistický – dítě prostředkem kompenzace vlastní frustrace bez ohledu na předpoklady a přání dítěte, vede k přetěžování dítěte a jeho obranným postojům.

Řízení v rodinné výchově

2008-04-10T05:38:00.001-07:00

Silné: dítěti je poroučeno, je trestáno, „musí poslechnout“, dítě je bázlivé, zakřiknuté, má odpor vůči autoritě rodičů i vůči jiným autoritám. Dítě je nuceno k max. výkonu. Tento přístup udržuje dítě v nesamostatnosti a nezralosti.
Slabé: požadavky jsou nízké a nedůsledné, nebo chybějí. Rodiče nekontrolují plnění povinnosti, podléhají požadavkům. Při neúspěchu ve škole dítě omlouvají, odstraňují jeho vlastní nepříjemnosti.
Rozporné: projevuje se znaky silného i slabého řízení. např. otec si nevšímá výchovy dítěte, až při stížnosti ze školy se uchyluje ke křiku a trestu. Rozpor mezi rodiči v řízení – jeden z rodičů je velmi přísný, druhý před ním dítě chrání.
Střední: dítě má roli odpovědného člena rodiny, má své úkoly a povinnosti. Projevy silné, slabého nebo rozporného řízení se běžně nevyskytují.

Systém odměn a trestů
U odměn – záleží na jejich druhu a množství – odměny „emoční“, „morální“ (pochvala, projevy sympatie, kladného citového vztahu, kladného společenského hodnocení, jsou často účinnější než materiální odměny. Pochvala uspokojuje potřebu uznání, výkonu, porozumění a má silný motivační účinek.
Trest – má různé účinky v závislosti na předchozích zkušenostech žáka, na jeho vlastnostech, na vztahu mezi učitelem a žákem, na klimatu ve skupině, na souhře mnoha podmínek. Někdy vede trest k pravému opaku toho, čeho měl dosáhnout.
Psychický trest – chladné chování dospělého vůči dítěti.

Úkoly rodiny

2008-04-10T05:37:00.002-07:00

- mravní výchova (kázeň, úcta, skromnost, vůle, sebeovládání)
- rozumová výchova (rozvoj intelektu, motivace k učení...)
- utváření sociálních vztahů (postoje k ot. ekonom, politic., ekolog., fil.)
- pracovní výchova
- vztah dítěte ke kráse a umění (kultura, ZUŠ, výstavy)
- zdravotní, tělesná, sportovní výchova
- problémy ekologické, vlastenecké, sexuální výchovy

Výchova (definice)
- celoživotní společenský proces ovlivňování osobnosti….
- proces záměrného působení na osobnost člověka…
- vzájemné působení vychovávajících a vychovávaných, jejich vzájemná interakce, komunikace (děti ovlivňují „vychovávají“ rodiče)

Výchovné cíle (formování zájmů, postojů, morálních aspektů osobnosti…)
Rodičovskou výchovu ovlivňuje jejich životní zkušenost, vzdělání, vlastnosti, zdraví, sociální status, životní cíle, osobní problémy a životní události, sociokulturní podmínky… S věkem stoupá vliv kamarádů dětí, zájmů, módy – opozice, manipulace rodiči apod. Problémy: vycházení, styk s kamarády, kapesné, oblékání a účes…

Rodina je soc. prostor, která ovlivňuje socializaci jedince po celý život.
Vliv na jedince má rodina:
výchozí (do které se narodí),
rodina zakládaná ( kterou sám zakládá),
rodina jako model (tradice obsažená ve společnosti)
Rodinné interakce:
1) úplně pochopit smysl rodiny může člověk až po založení rodiny vlastní. Z dospělého dítěte se člověk stává dospělým partnerem rodičů až po osvojení rodičovské role.
2) Konflikt živ. stylů rodin v nichž vyrůstali rodiče – nastává období, kdy milenecká role manželů ustupuje a do popředí se dostává role rodičovská a partnerská. Rozpor, který se projevuje např. nejednotnou výchovou.
3) transfer stylu interakcí – styl vztahů otec – matka, rodiče – prarodiče, rodiče – škola – ve výchozí rodině předznamenává vztahy dítěte k rodině i okolí (např. obsah a pojetí sourozenecké role nachází svůj odraz v manželských vztazích). Potom vztahy v zakládané rodině jsou trvalejší, čím více s podobají vztahům v rodině původní.
4) přístup rodičů k dětem – způsob ovlivňování dítěte rodiči – děti vedené velmi přísně jsou pak staženější, málo hybné a dynamické, emocionálně citlivější, intenzivně prožívají tenze v situačním napětí.

Rodina jako výchovné prostředí, psychologie rodiny - Styly rodinné výchovy

2008-04-10T05:37:00.001-07:00

Socioekonomický status rodiny a jeho pedagogické souvislosti
- Tradice a životní styl rodiny, výchova k hodnotám.
- Styly rodinné výchovy.
- Rizikové faktory rodinného prostředí a výchova.
- Výchova k rodičovství a sexuální výchova.
- Spolupráce rodiny a školy (vytváření formálních i neformálních pospolitostí rodičů - školní rady, kluby rodičů, asociace rodičů).

Psychologie výchovy.
- Výchovné styly v rodině (citová neúčast, autoritativní přístup aj.).
- Odměna a trest ve výchově. Dopad krajních prostředků.
- Stimulační a inhibiční výchova.
- Psychologické otázky sebevýchovy. Převýchova. Příklad a ideál.
- Optimální principy výchovy.
- Osobnost vychovatele.

Rodina
- primární skupina, nevybíráme si ji, první soc. prostředí: formulující osobnost. V době dospívání narůstají konflikty mezi mladistvým a rodiči, kritika rod. vztahů, hodnot rodiny, touha po osamostatnění, oslabení rod. kontroly. Rodiče dospívajících dětí většinou nejsou připraveni k nim změnit postoj a přijmout novou kvalitu vzájemných vztahů.

Druhy terapie

2008-04-10T05:35:00.003-07:00

Canisterapie – způsob terapie, využívající pozitivní působení psa na zdraví člověka (psychoterapeutická metoda), kontakt postiženého a psa (např. hlazení), pro veškeré typy postižení

Hypoterapie – (hyporehabilitace) zp. terapie, kdy k léčbě pomáhají rehabilitační jízdy na koních, vhodné pro tělesně postižené děti

Arteterapie – jedná se o léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavní prostředek poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné a artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány.

Muzikoterapie – způsob léčby hudbou, použ. receptivní muzikoterapii, bazální stimulaci

Aqua terapie – zp. terapie plavání pod dohledem odborníků

Reflexoterapie – (je to manipulační léčba), léčebná rehabilitace použ. prostředky, fyzikální léčby, při níž se působí na periferní receptory

Dramatoterapie – léčebná terapie, která využívá hraní ke zlepšení komunikace (dnes např. v nemocnicích, kdy pomocí této terapie hraní připravuje speciální pracovník pacienta na operaci apod. Také ve školách, například na potlačení šikany, kdy si pomocí dramatoterapie každý žák vyzkouší, jaké je to být šikanován) Velmi účinný psychologický způsob.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
Speciální pedagogika a její subdisciplíny 1
Diagnostické a terapeutické metody ve SP 2
Druhy terapie 3
Články na hledaný výraz "Základní otázky speciální pedagogiky" naleznete na bezuceni.cz

Diagnostické a terapeutické metody ve SP

2008-04-10T05:35:00.001-07:00

Metody:
primární – předcházení vzniku
sekundární – zabránit nepříznivým vlivům vzniku postižení
terciální – následná péče
- resort zdravotnictví, školství, soc.

Terapeutické (nápravné) metody:
reedukace – příčiny poruchy (snaha o napravení, zlepšení), speciální postupy zaměřeny na postiženou fci a zlepšení jejího postižení
kompenzace – zlepšení funkcí jiných, zdravých
rehabilitace – odstraňuje důsledky defektu

Speciální diagnostika
- cílem je: co nejdokonaleji poznat člověka s postižením, vadou nebo nějakým handicapem.
- získává informace o osobnosti dotyčného jedince a o jeho možnostech v oblasti vzdělavatelnosti a vychovatelnosti
- info o prostředí, ve kterém dotyčný žije, které na něj působí a které i on svými osobnostními charakteristikami ovlivňuje ve vztahu k sobě
Diagnostika zkoumá průběh dosavadního vývoje člověka i s jeho etiologií. Umožňuje nejširší rozvoj osobnosti, určení možností jejich socializace ve společnosti.
Diagnóza je výsledkem diagnostiky jako procesu odhalování choroby, vady, handicapu. Měla by probíhat komplexně, interdisciplinárně – lékaři, psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci, dle potřeby další odborníci. – pohled na postiženého člověka ve všech souvislostech.

Obecné metody diagnostické
Rodinná anamnéza - údaje o rodičích, sourozencích, prarodičích – sleduje dědičné choroby, mentální retardaci, výskyt postižení v rodině, poruchy osobnosti, patologické odchylky, drogy, kriminalitu, sebevražednost apod.

Osobní anamnéza /OA/ - navazuje na RA, zjištuje údaje o osobě z pre- peri a postnatálního období, z raného věku, školního věku, dospívání atd. až po současný stav.

Katamnéza – zkoumá příčiny recidivy, opakování nežádoucích projevů v určitém časovém odstupu od ukončení nápravné péče.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
Speciální pedagogika a její subdisciplíny 1
Diagnostické a terapeutické metody ve SP 2
Druhy terapie 3
Články na hledaný výraz "Základní otázky speciální pedagogiky" naleznete na bezuceni.cz

Speciální pedagogika a její subdisciplíny

2008-04-10T05:32:00.004-07:00

Předmětem speciální pedagogiky:
- děti
- problematika profesní přípravy
- speciální pedagogická péče

Základní terminologie:
Integrace a její modely – znovu začlenění
Integrativní formy vzdělávání –
1. indiv. péče prováděna v rámci vyuč. učitelem menší třídy (mírné formy),
2. indiv.péče prováděna učitelem (spec. pedagog, skup. psycholog),
3. třídy individuální péče při ZŠ,
4. cestující učitel (pedagogicko psychologický pracovník),
5. spec. Třídy pro děti s SPU a chování (podle poč. žáků je přítomen spec. pedagog,
6. spec. třídy pro děti s SPU (tým odborníků v průběhu celého vyučování),
7. třídy při dětských psych. Léčebnách (děti s těžkým stupněm postižení),
8. individ. a skupinová péče.
Inkluze – integrace všech žáků do běžné školy

Subdisciplíny spec.pedagogiky:

I. Psychopedie – výchova a vzděl.mentálně retardovaných
II. Somatopedie – tělesně postižení, chronická onemocnění
III. Oftalmopedie – zrakově postižení
IV. Surdopedie – sluchově postižení, převodné,percepční,smíšené, (vrozené,získané)
V. Etopedie – poruchy chování
VI. Logopedie – narušené komunikační schopnosti

Edukace jedinců s více vadami (2 a více postižení, která na sobě nejsou závislá)
I. Postižení mentální + tělesné, smyslové vady
II. Smyslové postižení + tělesné poruchy, poruchy řeči, hluchoslepota
III. Autisti

Parciální nedostatky: SPU (specifické poruchy učení)– učení (disl, disg., disk.)
ADD- syndrom poruchy pozornosti
ADHD –syndrom + hyperaktivita
LMD – lehká mozková disfunkce
Dispraxie – nešikovné
Dismusie – neschopnost v hudbě
Dispinxie – kreslení

Období vzniku:
- prenatální
- perinatální
- postnatální

Interdisc.vztahy – spolupráce:
psychologie
fyziologie
medicína
protetika
kompenz.poh. technické obory
pediatrie
andragogika

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
Speciální pedagogika a její subdisciplíny 1
Diagnostické a terapeutické metody ve SP 2
Druhy terapie 3
Články na hledaný výraz "Základní otázky speciální pedagogiky" naleznete na bezuceni.cz

Spolupráce s rodiči

2008-04-10T05:32:00.003-07:00

Rodič jako:
– problém (buď nepřijde vůbec, nebo chodí pořád a říká mi, jak mám učit)
– klient (vy jste odborník, vy si poraďte, vy jste tu od toho-platím si vás z daní, nebo osobně –soukromá škola)
– partner (- i „hrdina“ – je ochoten spolupracovat)
Kladu si otázku: Je spolupráce možná? Co by mělo být jinak, aby byla možná?
Zásady pro spolupráci:
-Cíle (co kdo chce, umožnit zformulovat, co vlastně chtějí)
- čas a bezpečí (3 E – etika, efektivita, estetika)
- Vztah (akceptace – respekt, kongruence-shoda-na nic si nehraju, „odhodím“ masku, empatie)
- komunikace: dospělý – dospělý
- naladění: Já jsem O.K. , ta jsi O.K. (přítomnost i budoucnost)
Mám na Vás půlhodinku, co bych pro Vás v tuto dobu mohla udělat? Pokud rodič blbec, není partnerem. Můžu na něj zavolat sociální kontrolu.

Děti netrestat psychologem (počkej, zavolám si na tebe psychologa!).

Techniky vedení rozhovoru spočívají v kladení konstruktivních otázek:

2008-04-10T05:32:00.001-07:00

- pokud ses už někdy nacházel v podobné situaci jako nyní, co ti tenkrát nejvíce pomohlo?
- Možná znáš někoho, kdo byl v podobné situaci jako ty, co mu pomohlo věc vyřešit?
- Co ti pomáhá situaci zvládat?
- Kde se vzalo rozhodnutí přijít za mnou?
- Jako tvůj problém vidí maminka /přítel,../?
- Kdyby za tebou přišel se stejným problémem tvůj kamarád, co bys mu poradil?
- Co se obvykle radí lidem ve tvé situaci?

Hlavní zásady při vedení rozhovoru:
Co dělat:
- pokusit se dívat očima klienta
- více naslouchat než mluvit
- ptát se na upřesnění (metoda dotazování)
- užívat srozumitelný jazyk
- respektovat klientův čas
- respektovat klientovo téma

Co nedělat:
- neskákat do řeči a nemluvit za klienta
- nehromadit otázky
- nehodnotit, nesoudit, nekritizovat, nemoralizovat
- nesnažit se rozptýlit a rozveselit
- neslibovat, neutěšovat, nebagatelizovat (To bude dobré, maminka to určitě pochopí)
- nepřesvědčovat
- neradit neuváženě (nevnucovat klientovi vlastní řešení i když nám se osvědčilo)
- neužívat slova: nikdy, musíte, nesmíte
- nemluvit v 1. osobě, mn. č. (my ti pomůžeme..)
- nehovořit o sobě (pokud jde o krizi)
- neinterpretovat, nediagnostikovat neuváženě
- pozor na otázky typu „proč“ spíše „jak“ se to stalo..
Pozornost a zájem o žáka a jeho vyprávění je třeba vyjadřovat neverbálním způsobem: výrazem, očním kontaktem, posazením se, přikyvováním, i správné naslouchání může být velmi užitečné, mnohdy více než snahy radit nebo zasahovat.

Sociální opora

2008-04-10T05:31:00.000-07:00

O sociální opoře se předpokládá, že usnadňuje jedinci zvládání zátěže a chrání jedince před negativními účinky stresu. Má tlumící efekt a přímý efekt (působí stále, nejen ve svízelných sit.)
S.O. nezahrnuje žádost klienta (žáka), pomoc (resp. opora) se předpokládá.
Druhy opory:
- emocionální (empatie, např. úsměv)
- kognitivní (poskytování informací, rad,..)
- materiální (praktická, finanční, např. nabídnu svačinu, když druhý nemá atd.)

Krizová intervence
= pomoc poskytovaná v krizových situacích
Situace, která si žádá rychlé a neodkladné řešení, mnohdy bez ohledu na původní objednávku klienta (Případy, kdy je ohroženo psychické či fyzické zdraví klienta, či někoho z okolí).
Pojem krize je subjektivní – každý si v průběhu života vytváří strategie zvládání zátěžových situací, každý je zvládá rozdílně: svépomocí (pláčem, vztekem, změna prostředí, lázně, sport, únik do denního snění..)
Člověk v krizi je velmi přístupný změně – efektivita pomáhání se zvyšuje, proto i laická pomoc může být velmi účinná. Úkolem učitele, jako vyškoleného laika je uklidnit jedince v krizi, stabilizovat jeho stav a snížit nebezpečí a také vyhledat odbornou pomoc.
Každý laik může pomoci násl. způsoby:
- trpělivě vyslechnout
- dát najevo porozumění jeho trápení
- dopřát prostor pro odeznění emocí (netlumit jeho pláč)
- ptát se na jeho představu o formě pomoci nebo jeho jiné aktuální potřeby.

Někdy je třeba případ oznámit rodičům, řediteli, orgánům péče o dítě apod. Pokud žádá dítě o další pomoc pouze učitele, musí učitel zvážit závažnost situace a také zda je to v jeho kompetenci. S krizemi se mohou učitelé setkat také u dospívajících, kteří v tomto období snadno koketují s náboženským (filozofickým) vzplanutím či dokonce se smrtí. Konzultace s dospívajícími proto vyžaduje zvláštní ostražitost, pochopení a trpělivost, i když může být učitel postoji pubescentů a adolescentů udiven či popuzen, neměl by na to pohlížet méně vážně. Od vlastních názorů typu: ty s tím rozchodem naděláš, takových kluků ještě v životě bude! by se měl pomáhající oprostit.

Profesionální způsoby práce s lidmi

2008-04-10T05:30:00.005-07:00

Pracovník à Pracovník – rozhoduje, co bude – sociální kontrola (opatrování, dozor, přesvědčování, vyjasňování)

Pracovník à Klient – rozhoduje, co bude – pomoc (terapie, poradenství, vzdělávání, doprovázení)

Sociální kontrolu přebírá pracovník každým počinem, kterým si vzal věci na starost, aniž by si předem ověřil, zda o to žák stojí. Za způsoby sociální kontroly jsou považovány následující způsoby:
Vyjasňování : součástí každého rozhovoru. Pracovník si vyjasňuje svou pozici, aby mohl lépe slyšet klientova přání. Pokud nedosahuje tohoto cíle, obvykle sahá k přesvědčování nebo dozoru. (Mám pocit, že tu nemáš žádného kamaráda. Rozumím tomu dobře? Potřebuješ ode mne nějakou pomoc?)

Přesvědčování: Je vedeno pracovníkovou snahou přimět klienta, aby přijal pracovníkem preferované předpoklady. (Myslím, že bys měl té matematice věnovat doma více času. Sportovat můžeš jistě dál, ale nemůže to být na úkor školy.)

Dozor: Je veden pracovníkovou snahou přimět klienta k dodržování norem a pravidel preferovaných pracovníkem. (Přezujte se všichni, dohlédnu na to!)

Ošetřování: Je vedeno pracovníkovým přesvědčením, že danou věc nemůže nechat na klientovi a dává přednost tomu, udělat to sám. (Já ti ty tkaničky zavážu.)

Učitel neustále kolísá mezi pomocí a sociální kontrolou, to může být velkým stresorem pro učitele. Učitel musí toto velmi dobře vyvažovat. Pomoc je užitečnější, učí přebírat kontrolu nad sebou samým.

Profesionální způsoby práce s lidmi

2008-04-10T05:30:00.004-07:00

Pomoc je definována jako dojednaný způsob společné práce

2008-04-10T05:30:00.003-07:00

Pomoc je definována jako dojednaný způsob společné práce, kterou si klient přeje, pracovník ji nabídl a klient zvolil. Je tedy reakcí na explicitní objednávku klienta.
Nabízet pomoc, znamená zabývat se tím, co klient chce. Pokud je vykonávána nevnucována nezávisle na žádosti, hovoříme o péči, reparatuře, kontrole atd. V práci s dětmi nelze takto striktně pomoc vymezovat. Součástí učitelství je přebírání zodpovědnosti za žáky – tedy sociální kontrola. Kontrola (starost) je nevyhnutelná, potřebná a účelná. Někdy však bývá nadbytečně uplatňována, omezuje jedince (klienta, žáka) a brání rozvoji jeho autonomie. Učitelé ji někdy nadužívají v dobré víře, že tak činí pro blaho klientů (žáků). Profesionalita učitele tkví v tom, že dokáže rozlišit mezi sociální kontrolou a pomocí, a volí z těchto profesionálních způsobů práce přiměřeně situaci, problému a typu žáka (rodiče, apod.)
Existují případy, kdy je pracovník přímo vybízen k uplatnění sociální kontroly
- Akutní situace – krizová intervence, ohlášení případu sociálním pracovníkům, oznámit problém rodičům žáka.
- Typ klienta – věkové nebo intelektové bariéry, jiné handicapy, někteří se rádi zbavují problémů a snaží se je předat druhým lidem, nejlépe odborníkům.

Příklad sociální kontroly, není zřejmé, zda o ní žák stojí:
Po vysvědčení:
Žák (pláče): Bojím se jít domů. Naši se budou hrozně zlobit, protože mám 4 z matiky
Třídní učitelka: Zavolám tvé mamince do práce a řeknu jí, ať se nezlobí.

Příklad sociální pomoci:
Žák (pláče): Bojím se jít domů. Naši se budou hrozně zlobit, protože mám 4 z matiky
Třídní učitelka: Vím, že je ti to líto, a chápu, že můžeš mít strach. Můžu ti nějak pomoci?
Žák: Nemohla byste zavolat mé mamince do práce a připravit ji na to?

V podobných případech může pracovník přebrat (například jen dočasně) kontrolu nad jiným člověkem nebo situací a jakmile je klient připravený ke spolupráci, postupně přecházet k pomáhání. Naopak je možné začít pomocí (domluvit se na její podobě s klientem) a pokud nefunguje a situace je ohrožující, pak teprve převzít odpovědnost a volit sociální kontrolu.

Vztah s klientem

2008-04-10T05:30:00.001-07:00

Navázání adekvátního vztahu má prvořadý význam. Velký důraz na něj kladou humanisticky orientovaní psychologové (např. Carl Rogers). Ani prapodivnost klienta nebo jeho problému by neměla pracovníka rozhodnutého pomáhat nikterak omezovat.

Ve snaze řešit konflikt, pomoci žákovi v nesnázích či zasáhnout v krizi vybírá poradce s široké škály možných intervencí:
Intervence: předem plánovaný a systematický zásah sledující zpravidla řešení určitého problému jedince, rodiny, skupiny apod.(zkráceně:vměšování, zprostředkování, zásah)
V poradenské psychologii se rozlišují intervence podle míry direktivity: jde tedy o to, kolik zodpovědnosti za řešení problému přebírá pracovník a kolik klient. (nejen v psychologii, ale i v sociální práci a ve vzdělávání)

Mocenský nerovnoměrný vztah (expert: já ti umím pomoci) se projevuje zvýšenou direktivitou pracovníka a nebývá efektivní. Naopak změny v postojích klienta, které jsou navozeny nedirektivně – spoluprácí, jsou většinou trvalejší a hlubší.
Nedirektivní přístup je přístupem humanistickým, poskytuje klientovi více prostoru pro sebereflexi a sebepoznání, umožňuje mu přebírat více zodpovědnosti za vlastní volbu. U dětí však tyto přístupy nebývají účinné, neboť na ně kladou příliš velkou odpovědnost. Děti hledají vedení v tom, co je nejlepší udělat.
Většinou se však začíná nedirektivním způsobem, navozuje pocit bezpečí, někdy si klient časem vyžádá direktivní přístup (Tak už mi řekněte, jak to máme dělat!)

Způsoby intervencí:
Nařizování – orientace na znovunastolení normy. Předpokládá se, že klient nemůže nebo nechce nebo neumí participovat na řešení svého problému. (Učitel nařídí žákům, aby se přezuli)

Zasahováním koriguje pracovník nevyhovující stav se záměrem dosáhnou dílčí změny. Klient je pasivní. (odebrání nebezpečného předmětu dítěti, oznámení věci úřadům, fyzické zabránění poranění: Při odchodu ze třídy prohlédne učitel lavice, zda v nich nezůstal nepořádek)

Doporučení je výsledkem dojednávání s klientem, v němž se spojují znalost a zkušenost pracovníka s možnostmi klienta. (Učitel doporučí žákovi věnovat více pozornosti domácí přípravě. Může mu konkrétně doporučit nějaké doučování doma nebo ve škole)

Podněcování – pracovník vstupuje do dialogu s klientem a přenechává aktivitu ve volbě i tvorbě alternativ převážně na něm (Co bychom mohli zkusit, aby se zlepšila atmosféra ve vaší třídě?)
Všechny způsoby se prolínají, jejich volby závisí především na orientaci pracovníka, charakteru problému, osobnosti dítěte i aktuální situaci. Snahou je vést klienta k samostatnosti podporováním jeho schopnosti vypořádat se s problémem za využití nejen vlastních zdrojů. Někdy to však nelze a tak je třeba volit direktivnější přístup (do této situace se dostává často učitel). Direktivnější typy intervencí – zásahy a příkazy – se často uplatňují v situacích krize.

Pomoc, sociální kontrola a sociální opora
Celý proces pomáhání těží z humanistické a kognitivni psychologie, teorie systémů a konstruktivismu a striktně rozlišuje mezi sociální pomocí a sociální kontrolou.

Poradenský proces – postup

2008-04-10T05:29:00.002-07:00

Nebývá zde uplatňován tradiční lékařský postup: vyšetření – diagnóza – zákrok – kontrola. Psychologové a učitelé nahlížejí na své klienty aktivněji než lékaři na své pacienty. V poradenském procesu rozlišujeme 4 fáze:
fáze: seznámení, vytvoření kladného vztahu s klientem.
fáze: diagnóza klientova problému
fáze: volba cíle a alternativy řešení problému
fáze: klientovo rozhodnutí a zhodnocení výsledku.
Jedná se spíše o kognitivní a konstruktivistický přístup.

1. FÁZE – PŘÍPRAVA
- to co se děje před rozhovorem s klientem
otázky: kdo je pracovník, jeho poslání, co potřebuje umět, jaké má cíle a východiska, o co se opírá (např. jsem jako učitel dostatečně vzdělán pro poskytnutí pomoci v konkrétním případě? Jsem oprávněn příslušnou intervenci provádět?,apod.)

2. FÁZE – OTEVŘENÍ
Zde začíná skutečná práce s klientem,zahrnuje sjednávání schůzky uvedení klienta do pracovny, první věty, vymezení času, první rozhovor atd. To vše pro vytvoření bezpečí pro klienta. (např. : Kde se vzal ten nápad přijít za mnou? Jsem rád/a, že jsi s tímto problémem za mnou přišel. Kolik času si vymezíme pro tuto konzultaci? Apod.)

3. FÁZE – DOJEDNÁVÁNÍ
Cílem je ujasnit si, co klient žádá (objednávka) a co může pracovník nabídnout (nabídka a zakázka – dohoda na určité formě spolupráce)
(např.: V čem ti mohu pomoci?Jak si představuješ moji pomoc? Čím začneme? Dnes tedy budeme společně pracovat na..)

Objednávka klienta – jedná se o prohloubení fáze dojednávání, která je naplněna předevčím dotazováním na problém, cíle a metody pomáhání. Na začátku pomáhání přicházejí klienti většinou s žádostmi typu: „Udělejte s tím naším klukem něco, ať tak ve škole nezlobí!“ Takové zadání pracovníka nepřekvapí, ale neříká nic o tom komu, v čem a jak má pomáhat. Objednávku tedy musí klient jasně vymezit.

Nabídka pracovníka – specifikace objednávky klienta může odhalit její neslučitelnost s kompetencemi či posláním pracovníka. Pracovník může zjistit, že nemá moc či schopnosti pomoci klientovi („Zařiďte, aby mu nedali pětku z matiky“) – často se stává např. třídním učitelům. Rozhodování pracovníka, zda je to v jeho kompetencích začíná ve zmíněné přípr. fázi. (mám schopnosti a pravomoci pomoci klientovi, mohu věnovat požadovaný čas a úsilí vyjádřenému cíly, odpovídají mé pracovní podmínky takovému cíli, jednám v souladu s posláním instituce, které jsem smluvně zavázán, jednám v souladu s etickými normami?) Teprve poté lze přistoupit k zakázce (vyjasnění cílů a metod pomáhání a stanovení kritérií pro průběžnou a závěrečnou kontrolu naplnění cílů).

4. FÁZE – PRŮBĚH
Tato fáze je jádrem pomáhání. Jde o spolupráci s klientem na dosažení dohodnutého cíle. Bývají užívány různé techniky dotazování, v poradenství např. také diagnostika.
(Využití technik dotazování, diagnostiky a jiných metod podle domluvy)

5. FÁZE – UKONČENÍ
V této fázi pracovník ověřuje úspěšnost svého počínání a spolu s klientem hodnotí společnou práci. (např.: Co z našeho rozhovoru stálo za zapamatování? Co by se dalo využít?Pokud zůstalo něco nevyřešeno, co to je?apod.)

Poradenský proces

2008-04-10T05:29:00.001-07:00

Cílem je profesionálním způsobem pomáhat dětem ve školních a někdy i osobních problémech (problémy s učením, se vztahy s rodiči, učiteli, sourozenci, kamarády, problémy při volbě povolání, při vstupu do povolání apod.)
Psychologické poradenství – řeší osobní a rodinné probl.(ale i výukové a výchovné)
Pedagogické poradenství – zaměř. na procesy učení, vyučování a výchovy.
= obě se překrývají, jsou však spjaté se školními problémy, proto hovoříme o školním poradenství.

Nejedná se o pouhé poskytování a udělování rad, které by byly univerzálními prostředky na rychlé řešení problémů. Jde především o podporu rozvoje schopností klienta (dítěte), poskytnutí opory, nabídnutí alternativ, ale také užitečných rad. Poradenství má také preventivní charakter – děti se učí jak řešit problémy (osobní s sociální rozvoj).

Poradce (psycholog i učitel) musí být ve způsobech poradenské intervence dobře orientován, musí respektovat zákl. pravidla etiky. Musí být důvěryhodný a sympatický, znalost poradenských znalostí je až na druhém místě. Musí znát teorie osobností, mít požadovanou úroveň vzdělání, požadavky jsou kladeny také na samotnou osobnost poradce.
Mimo zmíněné požadavky jsou kladeny nároky také na tvořivost a invenci, nebezpečím pro poradce i klienta je rutina a upadnutí do stereotypu. Uměním je vést klienta k přemýšlení a k práci na jeho problému (neříkám mu co má dělat). Podmínkou jsou již zmíněné teoretické znalosti poradce, které celý proces usměrňují.

Poruchy chování

2008-04-10T05:28:00.004-07:00

Způsobeny:
- primárně - součást LMD a deficitů dílčích fcí.
Poruchy pozornosti - nesoustředěné, neklidné D, výkyvy ve výkonech
Infantilní chování - nerovnoměrný vývoj D
Zvýšená vzrušivost - výrazná reakce na nepříjemné zvuky, zvýšené napětí - negat.ovliv.kognitiv.procesy
- sekundárně - důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení dospělých a „výraz pocitu bezmoci vůči obtížím“ (Pokorná 1997)

Některé hlavní problémy v chování žáků emočního a sociálního charakteru
Krádeže
Neklid a ADHD syndrom.
Agresivita
Úzkostné a neurotické děti.
Poradenský systém. Spolupráce s kolegy, výchovnými poradci, vnějšími odborníky.

Metody nápravy:

Metody: primární – předcházení vzniku
sekundární – zabránit nepříznivým vlivům vzniku postižení
terciální – následná péče - resort zdravotnictví, školství, soc.
Metody diagnostické: anamnéza rodinná
osobní
katamnéza – zkoumá příčiny, proč se vrací nežádoucí jevy

Terapeutické metody: reedukace – příčiny poruchy (snaha o napravení, zlepšení)
kompenzace – zlepšení funkcí jiných, zdravých
rehabilitace – odstraňuje důsledky defektu

Diagnostika školní neúspěšnosti žáka:
(intelektové faktory – intelekt, poruchy učení; mimointelektové faktory – emoční a sociální problémy žáka osobního charakteru, rodinné problémy a rodinné zázemí, minulá zkušenost, osobnostní faktory a vlastnosti osobnosti, ADHD, neurotické poruchy apod).

Od školní nezralosti se odvíjí mnoho výchovních a vzdělávacích problémů žáků ZŠ

2008-04-10T05:28:00.003-07:00

Děti s vadami zraku:
- snížená připravenost pro školu ve oblasti poznávání předmětů, které se uskutečňuje zrakem
- řeč postižena patlavostí – nemohou v důsledku své vady odezírat jemné artikulační pohyby mluvidel.
- chybí nonverbální projevy – mimika, pantomimika, gesta apod.
- chybí učení se nápodobou.
- komunikace – sociálně rušivě působí natáčení hlavy, aby využily zachované oblasti zúženého zorného pole.
- sociální přizpůsobivost dobrá – jsou zvyklé na poznávání okolí a orientace pomocí druhých, vidících osob.
Děti se sluchovým postižením:
- opožděny ve vývoji řeči, řečových dovednostech, v socializačním vývoji. Děti se zbytky sluchu používají spíše jen slova než celé věty ke komunikaci. Patlavost. Neslyšící děti většinou nejsou schopné navázat řečový kontakt, řeč je nesrozumitelná – ztěžuje možnost sociálního kontaktu, omezuje chápání a osvojování si společenských norem v oblasti chování.
- Ve svém okolí se jeví jako hlučné, impulzivní, se sníženou autoregulací chování.
Tělesné postižení
- opožděny v psychickém vývoji – menší pohybové možnosti, blokuje poznávání prostředí
- omezuje vývoj smyslového vnímání, kognitivních procesů, řečových kompetencí a socializace – chybí kontakt s vrstevníky.
Dítě s mentální retardací
- mají konkrétní myšlení, nedovedou zobecňovat, mají mechanickou paměť, malou početní představivost.
- Potíže ve vyjadřování, výslovnosti.
- Vada negativně ovlivňuje celou osobnost a její společenské zařazení.
Děti se syndromem ADHD:
- nezralost citové a sociální složky, oblasti grafomotoriky, řeči, pozornosti a soustředěnosti, problémy v pracovní složce, autoregulaci chování.
- Dítě nevracet do MS – nevystavovat riziku selhání.

Nejčastějšími příčinami odkladu školní docházky:
- problémy v oblasti řeči a komunikačních dovedností
- problémy s pozorností a soustředěním
- problémy v rozvoji grafomotoriky
- problémy pracovního tempa /pomalost/
- problémy vědomostního rázu /orientace ve světě/.

Hlavní výukové problémy ve škole

2008-04-10T05:28:00.001-07:00

Specifické poruchy učení
Potíže při získávání běžných schopností. Jde o dysfunkci CNS. Příznaky – poruchy řeči, poruchy percepce, motoriky, syndrom ADHD; žák nedokáže porozumět úkolům učitele, opakované neúspěchy vyúsťující ve strach či úzkost.
Jde o 4-5% populace
- poruchy sluchu, poruchy pravo-levé orientace, poruchy chování, poruchy učení, poruchy řeči, poruchy jemné motoriky
Nespecifické poruchy učení
- snížení IQ
- smyslové vady
- nedostatečná motivace ke školní práci
- výchovná zanedbanost dítěte
Specif.poruchy učení
Dyslexie
– neschopnost si zapamatovat písmena, spojování hlásek ve slabiku, porozumění čtenému slovu, jde o poruchu čtení a učení
– spojit četbu se zájmy dítěte (pomoc při výběru knih, časopisů)
– vyžadovat pomoc rodičů se čtením – každý den pravidelně s dítětem číst, ukázat jim aktuálně vhodný postup čtení /techniku/, nelimitovat pokud možno čtení délkou textu nebo dobou
– práce s dyslektickými čítankami
Školní důsledky:
Může dojít k napětí a tím i snížení výkonu ve škole. Porucha slovní paměti, není schopno zvládat vytažení podstaty v textu. Reprodukce textu je lepší než samotné čtení.
Dysgrafie
- specifická porucha psaní, grafické projevu, zaměňují graficky podobná písmena, neudrží výšku písma, špatný návyk držení psacích pomůcek, píší pomalu a namáhavě
- učitel by měl umožnit žákovi např. psát na psacím stroji – pokud jde o těžkou poruchu
Školní důsledky
- dítě píše slova foneticky, neprávnost řešení slovních úloh, někdy spojena s dyspinkcií, hodně chyb v úkolech
Sledovat držení psacího náčiní, na nižším stupni
Dysortografie
- vynechávaní slov či písmen, obracený pořádek slov ve větách, poruchu pravopisu
Dobré:
- preferovat ústní rozbory u tabule, hodnotit jen právě probírané mluvnické učivo, minimalizovat desetiminutovky, diktáty (umožnit přípravu – nácvičný diktát), redukce mluvnického učiva, důraz na literaturu (referáty ve vyšších ročnících), umožnit používání mluvnických přehledů, poskytnout delší čas k provedení písemného úkolu, hodnotit pouze součtem chyb
Školní důsledky
- nezvládají úkoly, časově závislé úlohy nezvládají, obtíže při výuce cizího jazyka, záměna písmen

Dyskalkuliesešity s širšími linkami, čtverečkované sešity, zohlednění zhoršené úpravy (tvar číslic, grafické úpravy v geometrii), vypustit matematické diktáty, předcházet zátěžovým situacím – časově limitované úkoly, poskytovat více času k provedení úkolu, preferovat ústní rozbory u tabule, kde žák může prokázat některé další dovednosti – benevolence při hodnocení samostatného úkolu, umožnit přípravu písemné práce doma, zadávat méně úkolů než ostatním žákům, zadávat předtištěné úkoly (žák nemusí opisovat

Hlavní výchovné a výukové problémy dětí školního věku a adolescentů. Etiologie, klasifikace jednotlivých poruch a vad z hlediska psychologie a speciál

2008-04-10T05:27:00.001-07:00

Výchova (definice)
- celoživotní společenský proces ovlivňování osobnosti….
- proces záměrného působení na osobnost člověka…
- vzájemné působení vychovávajících a vychovávaných, jejich vzájemná interakce

Výchova ve škole
Interakce učitele se žáky je základem výchovného působení. Pedagogická komunikace: kognitivní složka (informace), emoční složka (vztah, vyjádření emocí), regulační složka (vybízení, stimulace). Orientace léčení/komunikace (Ludewig, 1994): nařizování, zasahování, doporučování, podněcování.

1. Hlavní výchovné problémy ve škole
Šikana – trvalé agresivní jednání jednoho žáka vůči druhému s úmyslem způsobit oběti utrpení. Útoky mohou být: fyzické (bití, pošťuchování), slovní (nadávky, zesměšňování), nepřímé (vyloučení ze společnosti, hanlivé posunky)
Záškoláctví – záškolák je žák, který nemá pro absenci legální důvod. Záškoláctví může být: pravé, s vědomím rodičů, s klamáním rodičů, útěky ze školy, odmítání školy.
Vyloučení – vyloučení ze školní docházky: na konkrétní dobu, trvalé, skryté vyloučení (nedojde k vyloučení, bylo nějakým způsobem překonáno).
Stres ve škole – negativní emocionální prožitek (úzkost, zlost, deprese, frustrace) pramenící z některého aspektu výuky.
Zneužití – existují 3 kategorie zneužití: tělesné, citové a pohlavní.
Zármutek – např. při úmrtí blízké osoby
Kriminalita – páchání nelegálních přestupků.

Klíčové dovednosti učitele

2008-04-10T05:26:00.004-07:00

plánovací dovednosti, umožňující přípravit vyuč.hodinu,tj.např.vymezit výukové cíle, zvolit vhodné prostředky ke splnění těchto cílů, atd.
dovednosti realizační a řídicí, zajišťující účinnou pedagogickou komunikaci ve vyuč.hodině
Dovednosti přispívající k vytváření a rozvíjení příznivého klimatu ve třídě
Dovednosti nezbytné k udržení kázně ve třídě a k řešení výchovných situací
Diagnostické dovednosti, umožňující kontrolovat a hodnotit učební činnosti žáků
Autodiagnostické dovednosti, spočívající v sebehodnocení učitelovy pedagogické činnosti.

Většina pedag.dovedností má povahu sociálně komunikativních činností. Jde často o „převedení“ naplánovaných strategií učitele do jazyka pedag.komunikace, ale i o reagování učitele na neplánované pedag.situace. To vyžaduje specifické rozhodovací dovednosti učitele, i jeho pedag.zkušenosti.

Základní pedag.dovednosti:
Plánování a příprava:
Realizace vyuč.jednotky
Řízení vyuč.jednotky
Klima třídy
Kázeň
Hodnocení prospěchu žáků
Reflexe vlastní práce a evaluace (sebehodnocení)

První podmínkou účinné výchovy je pedagogova hodnotová orientace (osobnost rozvinutá z hlediska demokratických ideálů, s humanitním a vlasteneckým přesvědčením, atd, která tyto hodnoty nejen akceptovala, ale i hájí a vlastním příkladem naplňuje).
Kvalitní vzdělání – hluboké, všeobecné, široký rozhled filozofický, politický, vědecký, kulturní + teoretické a praktické vzdělání v oboru, který pedagog vyučuje.
Dále praktické pedagogické, didaktické a metodické dovednosti a návyky:
Komunikativní dovednosti, organizátorské dovednosti, rétorické dovednosti
Sebereflexe

Rysy pedagogovy osobnosti:Tvořivost, zásadový morální postoj, pedagogický optimismus, pedagogický takt, pedagogický

Sociální a osobnostní kompetence učitele

2008-04-10T05:26:00.003-07:00

Viz definice v pojmech na začátku. V tomto vymezení je vyjádřeno, že kompetence učitele jsou zčásti získávány přípravou (učením), zčásti jsou dány genetickými potencialitami. Toto pojetí pohlíží na kompetence učitele komplexně; naproti tomu existují pojetí užší (např. Lenor et al., 2001), podle kterých jsou učitelovy kompetence pouze produktem osvojeným (naučeným) na základě přípravy učitelů.
Slavík a Siňor (1993) definují kompetenci učitele jako připravenost učitele vyrovnat se s nároky své profesionální role a současně s tím zachovat potřebnou míru autenticity vlastní osobnosti.

Vašutová, 2001: Profesní kompetenci chápeme jako pojem receptivní, kterým jsou označovány takové profesní kvality učitele, které pokrývají cely rozsah výkonu profese a jsou rozvoje schopné. Zahrnuje znalosti, dovednosti, postoje zkušenosti. Základ profesních kompetencí získává učitel v přípravném vzdělávání a dále je rozvíjí v průběhu své profesní dráhy.
Na bázi profesních kompetencí je založen profesní standard. Smyslem profesního standardu jako projmu normativního je stanovení kvalifikačních předpokladů pro vsup do profese (oprávněnost vykonávat profesi). Profesní standard definuje nezbytné (klíčové) kompetence vyjadřující způsobilost učitele (pedagogického pracovníka) k výkonu profese v příslušné kategorii. Pro ilustraci: Učitel všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a na SŠ by měl splňovat profesní standard obsahující tyto kompetence:
Kompetence oborově předmětová
Kompetence didaktická a psychodidaktická
Kompetence obecně pedagogická
Kompetence diagnostická a intervenční
Kompetence sociální, psychosociální a komunikativní
Kompetence manažerská a normativní
Kompetence profesně a osobnostně kultivující.

Ostatní předpoklady:
- psychická odolnost a fyzická zdatnost
- dobrý aktuální zdravotní stav
- mravní bezúhonnost

Švec – další kompetence: informatická a informační kompetence, metodologická kompetence (zahrnující též akční výzkum pro učitele)

Možnosti podpory spolupráce ve třídě

2008-04-10T05:26:00.001-07:00

Vypsáno v bodech, o kterých se dá mluvit, dá se vymyslet:

Problém s motivací a kázní dětí, se zvládnutím třídy a s tím, jak odpovídat na rušivé chování žáků.
Jak získat žáky pro spolupráci a jak zabráníme vzniku kázeňských problémů?
1) Vytvoření příznivého klimatu
Vytvoření „podnikatelské atmosféry, začátek školního roku (představy žáků, využití počáteční nejistoty, příprava na příznivý začátek), příprava a organizace, zkrácení přechodových časů na minimum, vyřizování administrativních úkolů (neefektivní využití vyučovacího času, účelné využití času ve škole), možnosti ušetření času při rozdávání pomůcek a vydávání pokynů (výhody možnosti nemuset mluvit k celé třídě najednou, rozdávat pomůcky předem, signály pro účinné provádění rutinních činností), úspory času použitím audiovizuálních pomůcek, úspora času prací ve skupinách, vytvoření příjemné a neohrožující atmosféry (oddělení osobní hodnoty žáka od úspěchů ve studiu)

2) Komunikace se žáky
Popisný jazyk místo posuzujícího (než promluvíme, přemýšlet, nenálepkovat, neužitečná slova, řeč těla), naslouchat žákům, reagovat podporujícím způsobem, vyhnout se předání nechtěných sdělení, každý je zodpovědný za své chování, známky jako forma komunikace, komunikace s rodiči, profesionální důvěra a práva žáků, asertivní komunikace.

3) Postupy a pravidla chování
Formulace funkčních pravidel, postupy pro hladký průběh výuky ve třídě, nezbytná pravidla chování, důsledky nadbytečných pravidel

4) Příprava a vedení poutavých učebních činností
Vnitřní a vnější motivace, problémové učení, rozmanitost studijních činností, podněty ke způsobu vydávání pokynů, podněty pro výklad ve výuce, podněty pro skupinové učební diskuze, podněty pro řízené diskuze, podněty pro výuku metodou zadání samostatné práce, podněty pro domácí úkoly, uspořádání učebny zvyšující možnost zapojení žáků do studijních činností.

Řízení pohybu žáků a hladiny hluku

2008-04-10T05:25:00.006-07:00

Neexistují stanovené normy přijatelnosti.
Rozdávání pomůcek (lépe rozdat sám, než nechat si žáky brát, nebo zvolit 2-3 žáky, aby rozdali).
Při přemisťování vybavení učebny si předem plán promyslet, sestavit jasnou posloupnost úkolů.
Stanovit např.maximální počet žáků, kteří se mohou postavit do řady u učitelova stolu nebo se mohou pohybovat po třídě.
Pokud se nám zdá hladina hluku příliš vysoká, je užitečnější žákům zopakovat, co je od nich při práci očekáváno, než si stěžovat na hluk.
Určitá hladina hluku je však přijatelná a žádoucí (nepotlačovat nadšení žáků).
Začínající učitelé potlačují nadměrně hluk ve svých třídách – považují to za znamení pro své kolegy, že nemají nad třídou dostatečnou kontrolu.
Neobávat se uplatnit činnosti, při nichž se žáci budou muset pohybovat po třídě více než obvykle a při nichž bude i vyšší hladina hluku („aktivizující výuk.metody“). Činnosti však musí být dobře řízeny a splnit svůj účel.
Efektivní výuka = „organizovaný chaos“ – je na tom dost pravdy J

Organizování života ve třídě

2008-04-10T05:25:00.005-07:00

Potřeba vydávat jasné pokyny přinejmenším tak dlouho, než se žáci naučí tyto postupy provádět rutinně a automaticky
Společenské požadavky: R.Weade a C.M.Evertson – studie věnovaná efektivnosti práce učitelů při řízení výuky: každá studijní činnost zahrnuje i „společenské požadavky“ (např. kdo ke komu bude mluvit, o čem, kde, kdy, jak, proč). Důležité jsou řídící dovednosti při diskuzi celé třídě s učitelem i při komunikaci žáků v pracovní skupině. Při diskuzi – nedovolit, aby vzrostl hluk ve třídě nebo aby si žáci začali mezi sebou příliš povídat.
Skupinové učení: řada rozhodnutí
- velikost skupin, způsob jejich utvoření, co s „přebývajícími žáky“
- povaha úkolu: co řešit, co má být výsledkem řešení (třeba napsat na karty)
- kontrolní úloha učitele (zkontrolovat, zda rozuměli všichni úkolu, ale nezůstávat u skupiny příliš dlouho)
- jasné pokyny ohledně času trvání jednotl.činností
- potřeba pomoci žákům rozvinout dovednosti, které k úspěšné skupin.práci potřebují. Zpětná vazba a rady.

Praktická cvičení:
Nutnost koordinovat práci žáků a rozdělení pomůcek v takovém sledu a takovou rychlostí, jak probíhají samotná prakt.cvičení. (např. co mají dělat, když se čeká na výsledek pokusu?). Problém, když všichni mají používat střídavě totéž vybavení. Rozebrání nebo sesbírání pomůcek - jednoduché pravidlo – např. v každé skupině určit dovolit vybírat pomůcky ze skříně jen jednomu žákovi.

Počítačové programy
při nedostatku počítačů používat rozpisy, do skupin k sobě přiřadit žáky s podobnými schopnostmi, pokud nemá být jeden z nich jako tutor.

Jinak u skupin.učení nechat spolupracovat kamarády.

Řízení školní třídy

2008-04-10T05:25:00.003-07:00

V popředí zájmu učitelů, žáků, rodičů i školských pracovníků je otázka udržení kázně ve škole. Podle některých výzkumů se v typické třídě žáci podílejí na učebních činnostech max. 50-75% času, který byl pro tyto činnosti vymezen. Čas vymezený pro učební činnosti zabírá v průměru pouze 40% celkového času, který žáci stráví ve škole. Když se zvýší poměrná část vymezeného času, kterou žáci stráví aktivní účastí na učebních činnostech, zlepší se jejich výsledky v plnění učebních cílů. V některých zprávách se navrhuje prodloužení školního roku i učebního dne, aby poskytovaly prostor pro více vymezeného času, jiné však tvrdí, že pečlivou přípravou a organizací, tedy zkrácením přechodových času na minimum, mohou učitelé prodloužit množství vymezeného času, aniž by bylo třeba prodlužovat školní rok nebo učební den. Kromě toho mohou učitelé aplikací základních metod vedení výuky ve třídě a upevňování kázně vést žáky k aktivní účasti na učebních činnostech a dosáhnout jejich zapojení po více než 90% vymezeného času.
Hlavní vliv na délku času, který žáci stráví aktivně zapojeni do učeb.činností, mají:
- cíle, které stanovíme,
- to, jak naplánujeme, připravíme a povedeme učeb.činnosti,
- jak, hodnotíme výsledky žáků,
- jak uspořádáme zařízení v učebně,
- způsob komunikace s žáky a jejich rodiči
Některé faktory nelze ovlivnit (vedení školy neprojevující dostatek porozumění, rodiče, kterým na dětech nezáleží, nedostatek materiálů a pomůcek, žáci bez motivace, nervově labilní žáci, žáci s mezerami ve znalostech, žáci s SPU, příliš velký počet žáků ve třídě, nutnost provést více práce, atd)

Řízení vyučování: (viz otázka 4 – dost se to překrývá, jaký je rozdíl mezi „organizace a řízení výuky“ a „organizace školní třídy“?)

Učit ve třídě o třiceti žácích vyžaduje celou škálu řídících a organizačních dovedností. Úspěšné řízení průběhu vyučování vyžaduje rozdělení pozornosti a jednání mizi několik činností.
Klíč.úkol: zapojit žáky do učebních činností a postarat se o to, aby se na těchto činnostech podíleli po celou vyuč.hodinu a dosáhli zamýšleného výukového cíle. Řízení (management) vyučování se týká těch dovedností, jejichž uplatňování nám pomůže řídit a organizovat učební činnosti tak, by žáci strávili co největší část hodiny produktivní prací.

Nástroje pro výzkum učitelské profese

2008-04-10T05:25:00.001-07:00

Dotazníky:
- pro studenty učitelství
- pro absolventy učitelství
- pro začínající učitele
- o potřebnosti pedagogické přípravy v učitelském studiu
- k hodnocení sociálních dovedností studentů učitelství
- Dotazník RSA pro měření odpovědnosti učitele za žákovy úspěchy a neúspěchy
- Inventář komunikačních aktivit učitele
- o subjektivní obtížnosti učitelských činností
- Inventář hodnocení spokojenosti učitelů (HSU)
- Inventář k měření odolnosti učitel vůči zátěží
- k hodnocení učebnic učiteli

Škály:
- posuzovací škála CLIC-DID pro studenty učitelství
- škála SEEQ – Hodnocení učitele žáky
- autoritářství učitele
- sociální opory učitele
- kvality prostředí ve školách

Metody měření klimatu tříd a škol:
- Dotazník Naše třída (MCI) – autor J.Lašek (2001)
- Dotazník CES
- Dotazník komunikačního klimatu třídy CCQ
- Dotazník pro měření klimatu školy a učitelského sboru
- Dotazník pro diagnostiku učitelského sboru a školy

Metody analýzy komunikace a interakce učitelů a žáků:
- Záznam a analýza verbální komunikace ve výuce
- Záznam a analýza vyučovací činnosti učitele

Profesiogram:
- profesiogram učitele – autor: M. Kurelová (1997, 1998), P. Urbánek (1999), atd.

Projektivní techniky
- UPV – Učitelovo pojetí výuky¨- autor J. Mareš (1990, 1991)
- Projektivní dotazník pojetí výuky u studentů učitelství – autor V. Švec (1998)
- Reflektivní učitelské bilance

Metoda Q-třídění
- Q třídění pro hodnocení pedagogické složky v přípravě učitelů
Q-metodologie je specifická metoda dotazování založená na třídění karet reprezentujících určité výroky, v daném výzkumu pedagogické a didaktické vědomosti a dovednosti nabízené v učitelském studiu. Umožňuje hodnotit a kvantifikovat důležitost hodnocených kategorií.

Výzkum životního příběhu
- záznam životního příběhu (autobiografie)

Obsahová analýza dokumentů pro přípravu učitelů
- analýza studijních plánů pedagogických fakult
- Definování taxonomie pedagogických dovedností učitele

Komplexní metodika
- Soubor technik pro výzkum učitelů střední školy
- Zpřesněná metoda profesiogramu učitelů
Švýcarský výzkum (Landert, 1998) aplikoval kombinaci metody autodeskripce a metody kontrolního rozhovoru při zjišťování časové struktury učitelských činností.

Sociometrický test

2008-04-10T05:24:00.001-07:00

je získávání dat výhradně metodou osobního sdělení v sociopreferenční situaci. Tato situace může být obecná (Koho ze skupiny máte nejraději?) nebo mnohem častěji specifická a zaměřená buď na některou ze základních skupinových činností nebo na socioemoční vztahy členů. Může být buď reálná, známá všem zúčastněným ze zkušenosti, nebo potenciální, dosud neprožitá, ale přitom taková, že si ji všichni dokáží dost dobře představit.
Existuje řada příbuzných postupu, tzn. takových, které jsou předmětně zaměřené na malé sociální skupiny a „v nichž významnou roli hraje fakt volby výběru a vlastního, tedy subjektivního – chcete-li – hodnocení interindividuálních vztahů.“ [s.107-109] Petrusek zmiňuje tyto:
Stupnice skupinové účasti – udává efektivnost účasti na životě a činnosti skupiny.
Preferenční záznam ve skupině – každý člen skupiny dostane seznam ostatních a má každého ohodnotit na škále s krajními body sympatie – antipatie. Není tak pominut žádný člen a spíš obdržíme i negativní výběry (antipatie), vhodné pro skupiny do 10 osob.
Odhady času – respondent má uvést, kolik času by chtěl strávit interakcí se zbývajícími členy skupiny buď podle nějakého určitého kriteria nebo při stanoveném časovém omezení. Je časovou specifikací preferenčního záznamu.
„Hádej kdo“ - slouží k určení, jak se jedinec jeví ostatním. Předložíme popis chování nebo soubor psychologických, fyzických, charakterových, morálních či jiných vlastností a necháme respondenty odhadnout, na koho se nejvíce hodí.
Multirelační sociometrický výzkum – nejde o techniku, ale realizaci postupu; sociometrická data jsou uvažována ve vztahu k souboru proměnných.

Sociometrie

2008-04-10T05:23:00.004-07:00

Toto je převzato od kolegů tělocvikářů, vycházeli ze stejné literatury, kterou mám, a zpracovali to velmi dobře. Doplňuji to o přehled nástrojů pro výzkum učitelské profese (Průcha, J.: Učitel), ale nevím, jestli zrovna toto je“TO ONO“, co bude také vyžadováno.

Definice: Podle jednoho z velmi běžných pojetí: „Sociometrie je označení pro kvantitativní postižení pouze určitých typů mezilidských vztahů, a to těch, které nazýváme preferenčními [resp. sociopreferenčními – J.H.] vztahy, jež se dají popsat pomocí pojmů přitahování, odpuzování a indiference s ohledem na výběrovou situaci.“ (Petrusek 1969, s.87) Zjednodušeně řečeno respondenta postavíme do situace, kdy si má pro něco vybrat společníky, resp. jedince, které za společníky určitě nechce, a sledujeme počet vzájemných výběrů apod. Několik pojetí zdůrazňuje, že sociometrie zkoumá pouze vtahy odhalitelné osobním sdělením, tzn. ne například pozorováním. Podle Morena má být poznatků užito k restrukturalizaci skupiny.
Užití: Sociometrie zahrnuje řadu technik, z nichž nejpropracovanější a nejužívanější je sociometrický test. Podle Morena aj. si však zachycení složité skutečnosti žádá víc různých postupů, nelze se tedy omezit jen na sociometrický test, jehož užití ostatně Petrusek problematizuje. Petrusek uvádí upravenou verzi dělení sociometrických technik Ake Bjerstedta [s.104-105] na 1) Diagnostické (určení sociopreferenčních vztahů) – přímé preferenční techniky (sociometrický test jako nástroj sběru dat a sociopreferenční diagram – sociogram – jako způsob zpracování dat) a nepřímé preferenční techniky (založené sice na pozorování bezprostřední interakce, ale zdůrazňující sociopreferenční ohledy: test spontaneity a test rolí). 2) Terapeutické (sociatrické), které uplatňují poznatky diagnózy k restrukturalizaci skupiny. Moreno k technikám sociometrie řadí např. i psychodrama a sociodrama. Je vhodné sociometrii kombinovat s jinými technikami a zkvalitnit je tak (pozorování).

Vzhled učebny a složení třídy

2008-04-10T05:23:00.003-07:00

učebny a složení třídy:
Oba tyto rysy předávají intenzivní sdělení prostřednictvím skrytého kurikula.
Vzhled učebny – naznačuje, kolik péče bylo věnováno tomu, aby se mohli učit v prostředí, které podporuje získávání vědomostí a dovedností. Čistota, udržovanost, potřebné pomůcky, světlo, větrnost, vizuální pomůcky, vystavené žákovské práce, prostornost, vzdušnost.
Učebna by měla sloužit jako pozvánka ke studiu daného předmětu. Pokud je v ní vyučováno více předmětů, tak alespoň kout pro konkrétní předmět.
Uspořádání učebny – zaměřeno na funkci. Dobře viditelná tabule a učitel. „Otevřené učebny“ – vhodné pro aktivizující výukové metody, včetně časté práce ve skupinách, pohybu žáků mezi jednotlivými odděleními, využívání knihoven, samostatné práce s úkolovými kartami nebo počítačovými programy – srazit lavice. „Tradiční učebny“ – důraz na frontální výuku – řady lavic. Problém – nepoměr mezi počtem žáků a velikostí učebny. V zahraničí funkčně efektivní uspořádání učeben, někdy dokonce s využ.pohyblivých stěn. Multimediální knihovny v samostatných místnostech, kam učitelé mohou poslat jednotlivce nebo skupiny žáků provést určitou práci.
Upravenost – už na zákl.školách žáci sami udržovat pořádek. Povinnost vůči kolegům – zajistit smazanou tabuli.
Oblékání (náš vzhled) – přizpůsobit se zvyklostem školy (zda uniformy, formálnost, forma oslovení žáků i učitelů). Oblečení žáků asi neovlivníme, ale měli by mít patřičné pomůcky, nemít brašny na lavicích, nemít oblečené bundy, atd.
Složení třídy –když jsou žáci rozděleni do tříd podle dosahovaných výsledků (streaming – vnější diferenciace), je důležité zajistit, aby žáci s průměrnými a podprůměrnými výsledky nebyli odrazeni od snahy podávat dobrý výkon. Když jsou ve třídě žáci s různými schopnostmi (mixed ability), často to vypovídá o stejné osobnostní hodnotě všech žáků. Systém jednotné školy. Některé školy – ve třídě i žáci různého věku: malotřídní školy, alternativní „bezročníkové“ školy. Důležitým faktorem složení kolektivu třídy je i původ z různých společenských vrstev, etnických skupin a určitý poměr „zdravých“ žáků a žáků postižených, popř.žáků s poruchami učení. – to vše má vliv na klima třídy. Klíč.faktorem je zde dovednost učitele vybudovat vzájemnou úctu a kontakt s přihlédnutím ke složení třídy. Získání autority, schopnost být společenský a motivovat žáky bude v jednotlivých případech vyžadovat odlišné dovednosti a porozumění v závislosti na tom, jaké bude konkrétní složení příslušné třídy.
Důležitým prvkem učitelových dovedností vytvořit kladné klima třídy je citlivost na to, jak jeho chování zapůsobí na žáky, a citlivost na kontext, v němž se výuka odehrává.

Zvyšování sebeúcty žáků

2008-04-10T05:23:00.001-07:00

Zvyš.jejich důvěry ve vlastní učební schopnosti. Nezdůrazňovat jejich relativní nedostatek úspěchu ve srovnání s vynikajícími žáky.
Formání kurikulum se týká osvojování příslušného předmětu a tématu. Jako skryté kurikulum se označují všechny poznatky, které žáci získávají ze svých školních zkušeností (jak je s nimi komunikováno, jaké postoje jsou jim vštěpovány, atd.).
Humanistický přístup k vyučování a učení – zvyšující se povědomí o významu budování sebeúcty žáků je výsledkem vývoje několika posledních let. Tento pohled na jejich důležitost však má prastarý původ a pramení částečně z vlivů humanistické psychologie a jejích aplikací ve vzdělávání, a to především prostřednictvím díla Maslowa a Rogerse – vzdělání musí klást důraz na osobnost jako celek, na myšlenku osobního růstu, na vlastní perspektivu žáka ve smyslu jeho vnímání sebe sama a světa a na možnost rozhodovat se. Klíčovými prvky pro aplikace takového přístupu ve vyučování ve škole jsou:
- chápat roli učitele v zásadě jako roli pomocníka (zprostředkovatele),
- poskytnout žákům značnou míru volnosti výběru a rozhodování o organizaci a řízení jejich učení
- dávat najevo úctu a empatii k žákům.
Předávání kladných informací – naše komentáře a poznámky, týkající se žáků (podporující, pochvalné, oceňující, nikoliv káravé a dominující – včetně neverbálních signálů
Poskytování pozitivní pomoci – konkrétní pomoc, nepůsobit povýšeně (neporadit, co už ví), osobní zájem o pokrok, co nejdříve si zapamatovat jména žáků a používat je.

Motivace žáků k učení:

2008-04-10T05:00:00.003-07:00

Vliv dosavadních zkušeností z domova a se školou. Předávat vysoká kladná realistická očekávání. Na pokroku každého žáka skutečně záleží.
- Vnitřní motivace – uspokojit svoji zvědavost a zájem, získat schopnosti a dovednosti při plnění požadavků; cílem: získání daných dovedností samo o sobě, nikoli prostředkem. Výběr témat, úkolů, hry, rozmanitost. Pravidelně poskytovat zpětnou vazbu o rozvoji jejich dovedností a schopností.
- Vnější motivace – dosažení určitého cíle, který skýtá odměnu, zapojení do činnosti je prostředkem k dosažení jiného cíle. Vnitřní a vnější motivace však nejsou neslučitelné. Spojování vynaloženého úsilí s hmotnými odměnami a výhodami, ale přiměřeně. Odměny související s prestiží. Upozornit, čím je probíraná činnost užitečná a jak souvisí s jejich potřebami.
- Očekávání úspěchu – příliš snadná či obtížná činnost – není motivace. Minimalizovat zbytečné zklamání, důvěra v žáky, zdůrazňovat, že úspěch je v jejich rukou.
Nejlepší: obtížné, ale dosažitelné úkoly

Vztahy s žáky:
Vzájemná úcta a kontakt. Obousměrný vztah.
Žáci musí vidět, že učitel je kompetentní a zajímá se o jejich pokrok.
Chápat jejich osobní názory a vážit si jich. Individualizovaný způsob jednání.
Učitelé, kteří dokáží vytvářet dobrý kontakt s potenciálně problémovými dospívajícími žáky – pověřeni úlohou školního výchovného poradce.
Být dobrým příkladem (např.úprava práce)
Humor – přiměřeně, ne k zesměšnění žáků, ne příliš kamarádský způsob.

Vytvoření pozitivního klimatu třídy

2008-04-10T05:00:00.001-07:00

Klima třídy, které učitel navodí – zásadní vliv na motivaci žáků a jejich postoj k učení.
Z hlediska podpory procesu učení žáků se za optimální považuje takové klima třídy, které je možno charakterizovat jako cílevědomé, orientované na úlohy, uvolněné, vřelé, podporující žáky a se smyslem pro pořádek → napomáhá procesu učení vytvořením a udržením kladných postojů žáků k výuce a jejich vnitřní motivaci.

Cílevědomé a na úkol orientované prostředí:
Jak učitel zdůrazňuje potřebu postupovat soustavně v realizovaném učení. Maximální využití učebního času, včasné a rychlé zahájení hodiny, pozorné sledování pokroku, pozornost k organizačním záležitostem → hladký průběh hodiny a aktivní zapojení žáků.
Nedat najevo, že něco nemá žádnou zvláštní hodnotu. Předčasně neukončovat hodinu.
Obecně: důraz na cílevědomost a orientaci na úkol lze popsat jako výuku „v podnikatelském duchu“ (business-like) – uznávaná autorita učitele a jeho právo na organizaci a řízení učeb.činností. Žáci- pozitivní přístup k zadané práci, očekávání dobrých výsledků, dobré mínění o svých učebních schopnostech.
Učitel poskytuje realistické příležitosti k dosažení úspěchu, podpora, jinak se žáci stáhnou do ústraní, ztrácí sebeúctu. „pokud se nesnažím, můj neúspěch je prostě mým rozhodnutím.

Uvolněné, vřelé, podporující prostředí / étos
Vztahy se žáky, styl a způsob jednání s nimi
Zájem o žáky, náklonnost k nim jako individualitám, „solicitous tenderness“, takt
Pomoc místo napomenutí, ale nepřehánět individuální pomoc, spoleh sama na sebe, zpětná vazba.

Smysl pro pořádek
Dovednost efektivně řídit hodinu a vysvětlit učivo. Vztahy: úcta, kontakt

Řízení třídy

2008-04-10T04:59:00.002-07:00

Řízení třídy – Angl. Classroom management. Součást profesních činností učitele, která se realizuje při vyučování i mimo ně. Nejdůležitějším prostředkem řízení třídy je taková učitelova strategie, která vede k vytváření spolupráce žáků s učitelem, spolupráce mezi žáky navzájem a klimatu třídy usnadňujícího učení. Řízení třídy je podle výzkumných poznatků nejobtížnější z učitelových činností, protože předpokládá nejen dovednost prezentovat učivo, ale především organizovat práci žáků přiměřeně k jejich možnostem a zároveň tak, aby byla posilována jejich motivace i dodržování kázně. Proto realizaci řízení třídy musí předcházet důkladné plánování a příprava v souladu se složením konkrétní třídy žáků a konkrétních podmínek vyučování. Termín „řízení třídy“ se často používá alternativně s termínem „řízení vyučování“.

Kooperativní učení – Učení lišící se od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci osob při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si celou činnost, rozdělili si dílčí úkoly, naučili se radit si, pomáhat, slaďovat úsilí do většího celku, hodnotit přínos jednotlivých členů atd.

Osobnost – (1) V hovorovém pojetí uznávaný člověk, kladně přijímaný, svérázná svým životem a jednáním. (2) V psychologickém pojetí každý člověk s jedinečnou strukturou svých psychických vlastností a dispozic. Existuje velká řada psychologických teorií a modelů osobnosti vysvětlujících její strukturu, projevy v chování člověka, její rozvoj v ontogenezi a její individuální odlišnosti. (3) Pro pedagogiku se jeví stěžejním problémem rozvoj osobnosti vzdělávajících se subjektů, prostřednictvím intencionální výchovy a edukace.

Kompetence učitele – Soubor profesních dovedností a dispozic, kterými by měl být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání. Existují četné pokusy o vymezení kompetencí učitele, snažící se je sblížit s obsahem přípravy budoucích učitelů na pedagogických a jiných fakultách. Jsou to nejen kompetence (znalosti a dovednosti) vztahující se k obsahové složce výkonu profese („znalost předmětu“), ale dnes jsou zdůrazňovány zvláště komunikativní, řídící, diagnostické aj. kompetence. Výzkumy dokládají (v ČR i v zahraničí, že žádná dosavadní vysokoškolská příprava učitelů nepokrývá v úplnosti žádoucí soubor učitelských kompetencí.

Školní třída jako sociální skupina. Sociální klima třídy. Sociometrie. Řízení školní třídy, Možnosti podpory spolupráce ve třídě. Sociální a osobnostn

2008-04-10T04:59:00.001-07:00

Pojmy:

Třída – (1) Skupina žáků stejného věku, kteří jsou společně vyučováni ve škole, základní sociální a organizační jednotka školního vzdělávání. (2) Prostorová jednotka, v níž probíhá vyučování.

(Sociální) skupina – Jeden ze základních pojmů sociologie a sociální psychologie, používaný i v pedagogice. Soubor dvou a více osob, které mohou mít náhodné a volné vztahy (např. cestující ve vlaku), nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace aj. (např. rodina). V sociologii se rozlišují skupiny podle velikosti (malé a velké skupiny), podle typu vztahů (formální a neformální skupiny) aj. Z pedagogického hlediska jde obvykle o tzv. formální skupiny (třída žáků, učitelský sbor aj.) vyznačující se specifickými druhy vztahů, např. vztahů učitel-žák, žák-žák aj.

Klima třídy – Sociálněpsychologická proměnná, představující dlouhodobější sociálně emocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy, emocionální odpovědi žáků dané třídy na události ve třídě (včetně pedagogického působení učitelů). Rozlišuje se klima aktuální a klima preferované, které si žáci přejí. Klima třídy lze zjišťovat pomocí speciálních metod.

Sociometrie – Soubor sociologických a psychologických metod a technik aplikovaných při měření mezilidských vztahů v malých skupinách. Jejím výsledkem je sociogram, tj. grafické zobrazení vztahů v malých skupinách. V pedagogickém výzkumu se používá při zkoumání edukačního prostředí, klimatu třídy, školy aj.

Prevence sociálně patologických jevů (agresivita, šikana, rasismus, závislosti)

2008-04-10T04:58:00.002-07:00

- předchází delikventnímu, nežádoucímu chování, aktivita zaměřená na rizikové jedince a skupiny

1) Primární sociální prevence
- v rodinách, ve školách, školkách a školních zařízení, sociální politika státu ovlivňující stav školství, zemědělství, stabilizace rodiny, fungování policejního soudního aparátu….

2) Sekundární sociální prevence
- poradenství, ústavní péče, speciální pedagogové – etopedi, sociální, pedagogové, soc. pracovníci, psychologové, výchovná zařízení, věznice….

Úloha školy v prevenci soc. patologických jevů u dětí a mládeže

v Programy: preventivní aktivity, specifické programy zaměřené zejména na výcvik v osobnostních a sociálních dovednostech, nabídka volnočasových aktivit respektující poptávku dětí a mládeže, poskytování poradenských služeb, spolupráce s rodiči
v Metodika aktivního sociálního učení: učení asertivnímu obhajování vlastních zájmů, demokratické diskuse, respektování soukromí …; každý jedinec si musí uvědomit své reálné J8, nebo´t jinak u něj nemůže dojít k sebeakceptaci, dohlížení a respekt druhé osoby donutí jedince i ke změně svého chování
- vnější posilování – ovlivňování, kdy jedinec přijímá hodnoty a utváří si postoje
- plnění sociálních rolí – je do nich postaven a musí aktivně reagovat
- proces identifikace – osvojování postojů na základě vzorů osobností, jihž si váží
- vnitřní posilování – přijímání názorů a přesvědčování, které jsou ve shodě s dříve vytvořenými postoji a hodnotovou orientací
- Osobnostní prostředky a odborné erudice pedagogických pracovníků
- Důležité je chování , vzdělání a postoj vyučujícího – Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR

v Peer programy: výchovné a vzdělávací programy, na nichž se podílí sami žáci
v Spolupráce s rodiči
v Působení dalších institucí v oblasti prevence:
- výchovní poradci, psychologové a speciální pedagogové
- pedagogicko psychologické poradny
- speciálně pedagogická centra
- střediska výchovné péče pro děti a mládež
- Institut pedagogicko-psychologiského poradenství
- Centrum sociální prevence
- Předškolní programy pro děti
- Programy určené rodičům
- Vrstevnické programy
- Komunitní programy
- Programy uplatňující mládež na trhu práce …..

Metody utváření situací pro samostatnou činnost dětí a mládeže

2008-04-10T04:58:00.001-07:00

Ø metoda pověřování úkolem nebo funkcí:
Ø metoda utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou:
Organizováním vhodných situací pro činnost vede žáky k samostatnému rozhodování a jednání.

Každá metoda má ve výchovném procesu svou specifickou funkci vzhledem k výchovné situaci, proto žádnou z metod nelze preferovat a mechanicky uplatňovat na úkor ostatních metod. Volba metody nemá žádný princip, záleží na okamžité situaci, která je mnohostranně podmíněna, na věku a osobnosti žáka, na osobnosti, názorech a postojích učitele, na charakteru vzájemných vztahů učitele a žáka a na mnoha dalších interpersonálních vztahů, do nichž jsou oba ve třídě a ve škole tak či onak zaklíněni.

Příprava cyklistů na MTB maratóny

2008-04-01T02:52:00.002-07:00

Cyklistika, jakož to vrcholový sport, je velmi jednostranně svalově založena. Pracují zejména dolní končetiny, vynímečně i horní a to pouze velmi krátkou dobu. Svalové skupiny trupu bývají velmi oslabeny a proto je nutno kompenzovat tuto svalovou disbalanci přiměřeným posilováním břišních a zádových svalů. Je nutné si ale uvědomit, že tato cvičení by měla být pouze kompenzační, nikoliv na objem svalové hmoty. S tím totiž roste i hmotnost sportovce a ta je u cyklistů velmi ovlivňujícím faktorem. Horská cyklistika se vyznačuje některými odlišnostmi. Zejména značnější prací horních končetin a pletence ramenního. Při náročných sjezdech a stoupáních nerovným terénem je zapotřebí síla k udržení řidítek ve správné stopě a ke kompenzování nerovností terénu. Proto by „bikeři“ měli pravidelně zahrnovat posilování horní končetiny a ramen do svého treninku.
Mezi kompenzační cvičení je potřeba zařadit posílení a protažení krční páteře, zad a břišních svalů. Zejména pak protahovat celé dolní končetiny, které převážněu cyklistů mají velkou tendenci ke zkrácení.
Použité cviky aplikujeme v zimní přípravě skupiny dospělých cyklistů, kteří se připravují na nadcházející sezónu v Bikemaratonu.

22. Ostatní sporty v přírodě a ostatní technické sporty

2008-04-01T02:52:00.001-07:00

- horolezectví
- orientační běh
- lehká atletika
- speleoalpinismus
- běh na lyžích
- sjezdové lyžování
- skialpinismus
- silniční cyklistika
- MTB – horská kola
- cyklokros
- rychlostní kanoistika
- vodní slalom a sjezd
- veslování
- motocyklový sport
- automobilový sport
- vodní motorismus
- jachting
- surfing
- windsurfing
- jezdectví
- skiboby
- sáně a boby
- bruslení
- plavání
- potápění
- bezmotorové létání
- golf
- lukostřelba

Sportovní střelba, dělení, disciplíny

2008-04-01T02:51:00.004-07:00

- bylo původně průpravou k lovu a boji.
- Závody ve střelbě jsou vypisovány pro příslušnou zbraň s pevně vymezenými technickými podmínkami. Předem je stanovena vzdálenost, na kterou se střílí, počet ran nástřelných (nezapočítávají se do soutěže) i počet ran do soutěže, zpravidla i maximální doba, během které musí závodník vystřílet všechny své náboje. Střílí se do papírových terčů, na kterých jsou označena příslušná pole hodnocení, zpravidla 1-10. Konečný bodový výsledek je daný součtem všech zásahů.
- Podle druhu nábojů (munice) dělíme zbraně na kulové a brokové. Ke sportovní střelbě se používají pušky nebo pistole a to jednohranné nebo automatické (samonabíjecí). Závody ve střelbě dělíme na letní (probíhající pod šírým nebem) a zimní (halové).
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pistole:
- Libovolná pistole: střílí se vzdálenost 50m, zbraň má ráži 5,6 mm, pole č.10 na terči má průměr 50 mm, pole č. 1 1 500mm. Závodník střílí do soutěže 60 ran, na které má 150 minut.
- Velkorážná pistole: střílí se na vzdálenost 25m, zbraň má ráži 7,6-9,65 mm, délka hlavně je nejvýš 153 mm. Závod sestává jednak ze 30 ran na terč (stejné terče jak pro libovolnou pistoli, střílí se série po 5 ranách, na každou sérii je povoleno 6 min
- Standardní pistole: vzdálenost 25m střílí se 3x20ran v sériích po 5
- Vzduchová pistole: na 10 m střílí se 40 ran max. doba na všechny pokusy je 90min.
- Rychlopalba na olympijské siluety: na 25m na pět otočených figur umístěných vedle sebe. Střílí se 2x30 ran v sériích po 5 ranách.
- Nejdůležitější disciplíny ve střelbě z pušky:
- Libovolná malorážka v leže: střílí se n vzdálenost 50m, 60 ran v leže časový limit je 120 min kruh č. 10 na terči má průměr 12,4 mm, a č. 1 162,4 mm
- Libovolná malorážka 3x40: na 50 m po 40 ranách ve třech polohách v leže časový limit 90 min, vstoje 120 min v kleče 115min
- Standardní malorážka: střílí se 3x20ran ve všech polohách časový limit je 2:30 h
- Standardní puška: na vzdálenost 300m max ráže 8mm 3x20 ran v leže vestoje v kleče terč č. 10 průměr 10 cm
- Vzduchovka: 10m vstoje bez opory 40 ran čas limit 90 min terč č.10 1mm
- Velkorážná terčovnice: střílí se na 300m střílí se 3 položky po 40 ranách
- Střelba na běžící terč: na 50 m vstoje bez opory Na terč ve tvaru kance kruh č.10 má průměr 60mm 20 ran na pomalu pohybující se terč 20 ran na rychle se pohybující se terč a potom se to opakuje po 10 ranách
- Brokové disciplíny:
- Skeet: na půlkruhu o poloměru 19,2 m je umístěno 8 střeleckých stanovišť, závodník z každého střílí 25 ran. Ze dvou věží, ležících na průměru půlkruhu a vzdálených od sebe 36,82m, jsou speciálním stroji nepravidelně metány asfaltové terče, do kterých se závodníci snaží trefit. Asfaltový terč má průměr 11mm a hmotnost 100-110 g. Za každý zásah se počítá 1 bod.
- Baterie: střílí se z pěti různých stanovišť vzdálených 15m od linie, ze které jsou nepravidelně metány asfaltové terče. Závodník absolvuje 8 sérií, v každé 5x5 ran (po pěti z každého stanoviště), za každý zásah se počítá 1 bod.
- To už stačí stejně se to učit nebudete jdu chrupkat J

Trialtol a příbuzné disciplíny

2008-04-01T02:51:00.003-07:00

- V současné době se stávají na celém světě populární soutěže, v jejichž průběhu se vystřídá několik druhů sportů. Mezi ty které si získaly ve velmi krátkém časovém období světovou proslulost a velkou popularitu, patří triatlon.
- Skládá se z plavání, jízdy na kole a běhu.Triatlon ve své první podobě vznikl na Havajských ostrovech v roce 1977.V únoru 1978 byl poprvé odstartován triatlon na ostrově Oahu. Plavání prodělo okolo pláže Waikiki v délce 3,8 km, jízda na kole po okružní cestě kolem Oahu – 180 km a běh na 42 195 m po trase každoročního havajského maratónu v Honolulu. Tato soutěž se vymykala všem běžným sportovním normám, a proto byla nazvána závodem pro železného muže – IRONMAN.
- První zmínka o triatlonu u nás se datuje k roku 1980, kdy partičky nadšenců uspořádala pro vybranou skupinu vytrvalců na Slapské přehradě první triatlon na evropském kontinentu. První závod byl uspořádán v Plzni roku 1981 a Československo se stalo druhou zemí na světě, kde byl tento závod uskutečněn.
- 1984 založena Evropská triatlonová unie ETU zakládajícím členem bylo i Československo. Později vznikla Světová federace triatlonu FIT. Myslím si, že dnes je už triatlon zařazen do OH. J
- Dnes se v podstatě rozlišují následovné druhy triatlonů:
krátké - v délkách do tzv. olympijského triatlonu , do 1,5-40-10
střední – v délkách nad tzv. olympijský do 2-100-20
dlouhé – od 2,5-125-25 až po Železného muže 3,8-180-42
ultradlouhé – v jakýchkoliv délkách nad Železného muže
- Pravidla pro soutěže vycházejí z pravidel jednotlivých sportovních disciplín a jsou jen ve speciálních otázkách upraveny a rozšířeny tak, aby vyhovovaly současnému stavu a úrovni vývoje triatlonu. Dnes závodí dorost v délkách do 1,2-30-7,5. Muži a ženy soutěží v závodech ČR poháru a republikového mistrovství v délkách olympijského triatlonu a Železného muže. V těchto délkách se každoročně vypisují ME a MS. MS v závodě Ironman se koná vždy na původní trati na ostrove Oahu.
- Podobné disciplíny jsou duatlon běh jízda na kole a poět běh nejčastěji na tratích 7-30-3,5. od roku 1996 byly délky pro MS a ME změněny na 10-40-5.
- Další a mladší variantou, která má svůj původ v Austrálii je quadriatlon, který vznikl spojením závodů v plavání 5km, jízdy na kajaku na moři 20km, jízdy na kole 100km a půlmaratónem 21km.Nejznámější quadriatlon se koná každoročně na Ibize. Byl také základem pro první MS v roce 1994.
- Ještě můžeme zmínit ve Skandinávii populární skiatlon skládá se ze skoku, slalomu, a běhu to vše na jedněch lyžích typu LOIPE. J

Survival – „přežití“

2008-04-01T02:51:00.001-07:00

- jedná se o hraniční výkony spojené s překonáváním přírodních překážek, vyžadující i určité riziko. Dochází zde často k bezprostřednímu kontaktu s divokou přírodou
- dříve byl záležitostí specialistů, průzkumníků a speciálních armádních skupin. Koncem 70. let začíná být tento pojem populární a dostává se do Evropy z USA
- v Německu i řadě alpských zemí vyrostla velmi rychle řada škol (soukromých organizací) zabývajících se uměním či technikou přežití v divočině.
- nová vlna „survivalismu“ není jednotná. Jedná se o různé směry a zájmová seskupení – od vojenských komand přes specialisty na katastrofy až k dobrodružné dovolené nebo riskantní jízdě motorovými vozidly v málo obydlených územích.
- je výrazem určitého vztahu k životu, přitahuje lidi, kteří nechtějí jen spoléhat na vymoženosti civilizace, ale za pomoci různých technik a sebedisciplíny jsou schopni žít velmi skromně a v náročných situacích jsou schopni se postarat o sebe i druhé lidi
- znamená pro mnoho lidí také možnost otestovat se v přírodě. V řešení náročných situací znamená nalézt sám sebe i přírodu, je to jedna z cest k formování charakteru. Ve většině škol, akcí i kurzů se jedná o zvládání stresových situací, zvládnutí technik, které ochraňují organismus před horkem, chladem, žízní, nevyspáním a hladem.Znamená to vždy uchování rozumové kontroly nad svým jednáním, nalézání improvizovaných řešení při budování přístřešků, nalezení vody, zajištění ohne a jídla. Přidružuje se k tomu dovednost hledání cest k záchraně – navigace, signalizace svého místa i znalost použití balíčku poslední záchrany

Orientace v terénu

2008-04-01T02:50:00.003-07:00

- odborně technická činnost předpokládající znalost čtení mapy, práci s busolou a kompasem, odhad vzdáleností a času a znalost zásad postupu v neznámém terénu
Patří sem:
a) určení světových stran busolou či kompasem, pomocí hodinek a Slunce či Měsíce, podle Polárky, podle mapy, podle místních příznaků (stabilizační kameny trigonometrických bodů mají letopočet na jihu, oltáře kostelů jsou orientovány zpravidla na východ, vyšší konec spodního ramena kříže na pravoslavných kostelech směřuje na sever, vinice bývají na jižních a jihovýchodních svazích, průseky ve velkých lesních celcích bývají zpravidla orientovány ve směru sever – jih a východ – západ)
b) určení stanoviště nebo viditelného bodu buď porovnáním terénu s mapu a podle okolních objektů, či (především u vzdálenějších bodů) protínáním vpřed (projdou se postupně 2-3 body, které lze na mapě snadno určit a z každého se do mapy přenese směr na určované stanoviště, průsečík je hledaný bod), anebo promítáním zpět (postupně se z určovaného stanoviště změří azimuty na 2-3 známé body a tyto azimuty se přenesou opět do mapy)
- základními potřebami jsou nejrůznější mapy, buzoly nebo kompasy. Ve vysokých horách pomáhá výškoměr, pomohou hodinky, brýle, dalekohled, lupa, krokoměr, křivkoměr, odpichovátko. Informace o určité oblasti čerpáme z knižních průvodců, rad odborníků, znalců a místních obyvatel

Orientační běh

2008-04-01T02:50:00.001-07:00

- sportovní disciplína prováděná v přírodě. Úkolem orientačního běžce je proběhnout v nejkratším čase v neznámém terénu trať danou kontrolními body zanesenými v mapě. Postup mezi zanesenými kontrolami je libovolný
- běžec musí řešit tzv. orientační situace a volit optimální trasu postupu. Používá přitom základní pomůcky k orientaci – mapu pro orientační běh a busolu
- ideálně spojuje psychickou a fyzickou zátěž
- je jedním z nejkrásnější a přitom nejnáročnějších sportů, je vhodný k pěstování po celý rok a lze jej provozovat v každém věku
- je v něm skryto určité kouzlo romantiky a něco objevitelského (hledání cest ke kontrole)
- koná se pokaždé v jiném terénu, v jiné oblasti. S tím souvisí jednak to, že závodníci při něm poznají nejrůznější oblasti své vlasti (i ciziny), jednak to, že každý orientační běh je neopakovatelný, je vždy nový, vždy znovu a znovu je v něm nutno tvořivě duševně pracovat, aby jej závodník s úspěchem zvládl
- běhá se za nejrůznějšího počasí a v nejrůznějších přírodních prostředích
- běhá se ve všech věkových kategoriích, od 10 do 60 let
- je to závod jednotlivců, lze uplatnit též sílu kolektivu, neboť se pořádají též závody štafetové, které jsou velmi zajímavé a dramatické
- kolébkou jsou Skandinávské země na severu Evropy
- v ČR se pořádají závody OB od r. 1950, chodilo se v 3členných hlídkách
- u nás je OB organizován a řízen Svazem OB
- od r. 1967 vznikl samostatný svaz, který spolupracuje se svazem turistiky na základě dohody
- vybavení: moderní jednoduchá buzola v plexiskle, lehká obuv, přesné a podrobné speciální mapy pro OB (nejlépe 1 : 20 000), kontrolní terče, speciální štípací kleště, startovní průkaz
- délka trati je pro ženy 21 – 34 let 5 - 7 km, 6 - 10 kontrol
- délka trati je pro muže 21 – 34 let 10 – 14 km, 9 – 20 kontrol
- prostor závodu je do poslední chvíle tajný
- spolupráce v běhu není dovolena, jinak dojde k diskvalifikaci běžců

Vodní turistika

2008-04-01T02:49:00.002-07:00

- druh turistiky využívající k přesunu loď
- kromě putování na kánoích, kajacích, pramicích a nafukovacích člunech se sem řadí i turistika jachetní a veslařská
- počátky vodní turistiky na našem území se kladou do 2. poloviny 19. století
- důležitá je znalost techniky a taktiky jízdy na lodi
- uskutečňujeme ji v zdravotně hodnotném a krásném prostředí za přímého působení přírodních činitelů
- vodní turistikou se rozvíjí otužilost, odvaha, vede k sebeovládání, k pohotovosti, samostatnosti, učí překonávat překážky a formuje vztahy ke kolektivu
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
- výzbroj a výstroj: loď a pádlo, oblečení je nutno přizpůsobit roční době a náročnosti akce, za chladného počasí je vhodný oblek z jednostranně pogumovaného plátna, event. celogumový suchý oblek či mokrý oblek z neoprenu, boty do vody, v těžším terénu plovací vesta a ochranná přilba, pokrývka hlavy

Cyklistika, MTB

2008-04-01T02:49:00.001-07:00

- jízdní kolo nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje naši mobilitu a zároveň umožňuje poměrně intenzivní vnímání okolního prostředí
- jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí
- počátky organizované cyklistiky spadají do r. 1883, kdy byly položeny základy ke vzniku České ústřední jednoty velocipedistů
- cykloturistika - turistika, při které se jako aktivní přesunový prostředek používá jízdní kolo sportovního charakteru, které je pro vícedenní putování bez doprovodného vozidla technicky uzpůsobeno pro jízdu se zátěží a odpovídá základním předpisům silničního povozu
Cyklistika má dva základní směry:
- závodní – jde o sportovní výkon, který se dá měřit nebo ocenit podle určitých měřítek
- rychlostní – dráhová, silniční, terénní
- sálová – kolová a krasojízda na kole
- rekreační – používání kole buď ke krátkým vyjížďkám za osvěžením do přírody nebo k výletům a k cestování
Cyklistické disciplíny
- silniční cyklistika – zízda na čas, jednorázové závody, etapové závody, kritéria
- dráhová cyklistika – sprint, stíhací závody, bodovací závody, vylučovací, rekordní jízdy
- cyklokros – závod přibližně na 1 h na 2-3 km dlouhém terénním okruhu bez převýšení
- MTB – Mountain Bike
- BMX – Bicykl Moto Cross – soutěže se jezdí vyřazovacími rozjížďkami na dráze velmi podobné motokrosové, ale méně členité, převážně v dětských a mládežnických kategoriích
- Cyklotrial – soutěží se v překonání extrémně obtížné dráhy v terénu nebo v hale
- Freestyl – disciplína, která využívá upravené kolo BMX ke skokům a k akrobacii na rovině a na skateboardových hřištích

MTB – Mountain Bike
- vznikl počátkem osmdesátých let v Kalifornii.
- závodí se v „cross country“ (závod trvá přibližně 1,5 – 2 hodiny a jede se na okruhu 5 – 10 km dlouhém náročném terénu), „downhill“ (sjezd přibližně 3 km) a v paralelním slalomu (mezi brankami, často i na sjezdovce)

VHT, horolezectví

2008-04-01T02:48:00.002-07:00

VHT
– druh turistiky, který se provádí v horách ve skalnatém, popř. ledovcovém terénu mimo zimní období, k přesunu využívá turistické chůze a pro zajištění bezpečnosti ve výjimečných případech a na kratších úsecích základní prvky horolezecké techniky
- patří k nejnáročnějším druhům turistiky, ale nevyhledává technicky obtížné cesty, nýbrž používá nejsnadnějších cest k vrcholům (max. obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (k postupu je třeba použít rukou)
- hlavním motivem při VHT je kulturně poznávací činnost, důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů vhodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny, z odborně technických znalostí se ve VH terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou apod.) a meteorologie, zdravovědy
- je zdůrazňován význam tělesné přípravy
- vybavení: vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m, přilba, kombinovaný úvaz (sedací a prsní úvazek)
- při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně
- chceme-li se pohybovat ve výšce nad 3000 m bez zdravotních problémů, je nutno se postupně přizpůsobovat
horolezectví
- sportovní činnost, jejíž hlavní náplní je překonávání skalních a ledovcových horských terénů lezením, tj. pomocí nohou i rukou
- překonáváním překážek a těžkostí horolezec dosahuje svého cíle – vrcholu hory
- k úspěšnému provozování horolezectví je zapotřebí tělesných i psychických schopností a technických znalostí a dovedností, které je nutné cílevědomým tréninkem rozvíjet
- k překonávání horolezeckého terénu se používá zvláštní technika pohybu, speciální výstroj, výzbroj a cílevědomá taktika, k zajištění používají horolezci lano a další technické prostředky (skoby, karabiny, prsní a sedací úvazky, vklíněnce, slaňovací osmy aj.)
- hlavní část pohybu vzhůru musí zajišťovat velké svalové skupiny nohou, ruce udržují hlavně rovnovážné postavení
- přináší silné emocionální zážitky, které jsou motivovány jedinečným přírodním prostředím
- zaměřuje se na maximální výkon, tj. na dosažení vrcholů nejobtížnějšími cestami i v zimním období

Charakteristika sportů v přírodě

2008-04-01T02:48:00.001-07:00

- zahrnujeme sem sportovní disciplíny, které se odehrávají (nebo dříve odehrávaly) převážně v přírodním prostředí a jsou charakterizovány specifickou formou soutěže se zřejmou snahou o dosažení nejvyššího výkonu (absolutně nebo ve vztahu k určitému okruhu osob)
- vedle zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí klademe důraz na zapojení všech smyslů, podporujeme neobyčejnost zážitků a zkušenosti, aktivaci celé osobnosti v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatními a porozumění obě samému, chceme, aby účastníci akcí a kurzů objevovali a posilovali sociální vazby při skupinové činnosti, získávali ekologicko-hodnotový pohled na svět a setkávali se se skutečnou přírodou
- patří sem bruslení, cyklistika, golf, horolezectví, jachting, jízda na koni, kanoistika, sjezdové lyžování, běh na lyžích, orientační běh, plavání, potápění, přespolní běh, sáňkování, veslování, vodní lyžování, windsurfing aj.
- některé sporty jsou zcela podmíněny přírodním prostředím, některé přesahují i do uměle vytvořených podmínek
- umělé dráhy (např. pro kanoistiku, běh na lyžích, sjezdování) se vzdalují přírodnímu prostředí, aby byly vytvořeny co nejoptimálnější podmínky

Cvičení v přírodě

2008-04-01T02:47:00.002-07:00

- od cvičení v přírodě očekáváme, že účastníci kurzů a akcí zažijí chůzi, běh, plížení, šplhání, házení, zvedání, nošení a překonávání přirozených i člověkem vytvořených překážek
- klademe oproti hrám větší důraz na schopnosti jednotlivce, na jeho sílu, rychlost, obratnost, smysl pro rovnováhu, pohyb a koordinaci v prostoru, mnohá cvičení však vyžadují překonávání strachu, odvahu i podporu celého družstva
- za rozšiřující formu cvičení v přírodě jsou považovány akce turistického a tábornického charakteru, akceptují se formy turistické činnosti jako jsou vycházky a výlety doplněné o cvičení v přírodě a dále putování a tábory
- vybíráme úkoly a překážky odpovídající složitostí a náročností úrovni účastníků a etapě programu. Při aplikaci cvičení v přírodě i různých typů překážek je důležitá posloupnost jejich zdolávání od jednoduchého úkolu k náročnějšímu
- instruktor nebo pedagog dává pozor na svěřené osoby
- např. lanové dráhy či překonávání překážek (kusy dřeva, kameny, vysoké pařezy, suché větve, žebříky, apod.), kondiční běh nebo chůze v terénu, výběhy do terénu, stezky a areály s dočasnými nebo stálými překážkami (slalom mezi stromy, chůdy), překážkové lanové dráhy, překážky výzvového charakteru

Kulturně poznávací složka

2008-04-01T02:47:00.001-07:00

- obsahuje poznávání přírody a tvůrčí činnosti člověka i lidské společnosti. Zahrnuje i problematiku ochrany přírody i kulturní náplň volného času na turistických akcích
- kulturně poznávací činnost dává turistice náplň, smysl a motiv
- zahrnuje poznatky různých vědních oborů, kulturní a umělecké hodnoty, rozvoj techniky v zemědělství, průmyslu, dopravě, bytové a společenské výstavbě atd.
- při turistice není cílem hromadění velkého počtu poznatků a vjemů v krátkém časovém úseku, kdy pak jeden vjem zastírá druhý, cílem turistické činnosti je zanechání trvalých, utříděných, prožitých a zhodnocených prožitků a poznatků každého účastníka turistické akce
- metody: pozorování, popis, výzkum, rozhovor, vlastní studium
- specifické formy: hry, soutěže, kvízy, odznaky odbornosti, výkonnostní odznaky, exkurze, studium tématu, oblastní odznaky
Náměty, kam zaměřit pěší, cykloturistické i jiné druhy putování:
- přírodní území – chráněná území
- národní parky – Krkonošský, Šumavský, Podyjí, České Švýcarsko (od 1.1.2000)
- chráněné krajinné oblasti – CHKO – viz výše
- stavební památky – hrady a zámky, církevní památky, městská a venkovská sídla
- Praha, Okoř, Karlštejn, Litoměřice, Kost, Jičín, Trosky, Náchod, Ratibořice, Karlovy Vary, Cheb, Plzeň, Český Krumlov, Znojmo, Lednice, Brno, Olomouc, Kroměříž atd.
- Rozhledny a rozhledy
- Petřín, Klínovec, Praděd, Lysá hora, Radhošť, Svatý Kopeček, Sněžka
- technické památky
- Vodní hamry, větrné mlýny – Klobouky u Brna, úzkokoolejná železnice Jindřichův Hradec, soustava rybníků v Třeboňské pánvi, Petřínská rozhledna
- skanzeny lidové architektury – Rožnov pod Radhoštěm, Veselý kopec u Hlinska, Kouřim
- národní kultovní místa – Říp, Sněžka, Český ráj, vinobraní na jižní Moravě, Praha

Turistika, obsah a dělení

2008-04-01T02:46:00.002-07:00

- komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě, má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti, k tomu využívá odborně technických znalostí a dovedností
- je zařazena jako subsystém lokomočních pohybových aktivit využívaných k cestování a je hraničním jevem spojujícím účinek pohybové aktivity s vlivem přírodního prostředí a poznávacím společenským procesem.
- je zařazena jako tělovýchovná a rekreační činnost v přírodě
- obsah turistiky tvoří pohybová složka, složka kulturně poznávací činnosti a složka odborně technických znalostí a dovedností.
Dělení:
1. Pěší turistika
- nejrozšířenější, nejméně technicky i finančně náročná, má nejužší styk s přírodou
- je součástí všech ostatních druhů turistiky
- rychlost chůze zásadně volíme podle nejslabších účastníků
2. Vodní turistika
- používáme pravice, kanoe a kajaky
- výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
3. Zimní turistika
- má mnoho forem, její provádění je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou
- turistické lyžování – základem je lyžařská chůze a běh na lyžích
4. Vysokohorská turistika
- tvoří přechod mezi turistikou a horolezectvím
- pedagog musí přihlédnout k individuálním tělesným schopnostem svěřenců, protože duševní i tělesné zatížení při vysokohorských túrách je často nad síly mladého organismu
5. Turistika na kole
- je činností, kterou může člověk uskutečňovat individuálně i kolektivně, soutěžně i rekreačně, organizovaně i neorganizovaně, je přístupná všem věkovým kategoriím
6. Mototuristika
- je samostatným druhem turistiky
- je to turistika, při níž přesunovým prostředkem je motorové vozidlo jednostopé (motocykly všech obsahů do 50 cm3 výše) nebo dvoustopé (automobily všech obsahů)
- skládá se z tělesné přípravy (dobrý stav řidiče i spolujezdců), kulturně poznávací činnosti (poznávání větších územních celků), odborně technické přípravy

1. Pohybová složka turistiky
- tělesný výkon lokomoční (chůze, jízda na kole, lyžích, lodi, překonávání překážek v terénu), tělesná cvičení a pracovní činnost

Vývoj tělovýchovných aktivit v přírodě v ČR

2008-04-01T02:46:00.001-07:00

15. století – rozvoj cestování za poznáním a dobrodružstvím
1592 – 1670 – J. A. Komenský – formování pedagogického systému, systematika her, důležitost cestování pro poznávání světa, základy výchovy zkušeností a prožitkem
1800 – nástup romantismu, opěvování krás přírody, vyzdvihování historických činů, cestování za poznáním přírody a historie
1869 – první cyklistické závody v českých zemích
1888 – založen Klub českých turistů, první předseda V. Náprstek
1914 – založení skautské organizace Junák – skaut (A. V. Svojsík)
1917 – J. S. Guth-Jarkovský (1861-1943), zakladatel a první předseda Čs. Olympijského výboru, dlouholetý redaktor časopisu turistů
1918 – vzniká Klub československých turistů (KČST)
1946 – vzniká Československý tělovýchovný svaz, jehož součástí se stal Sokol, DTJ, Orel
1950 – první orientační závod v Československu – závodilo se ve tříčlenných hlídkách
1952 – první mistrovství Československa v orientačním běhu v Jihlavě
1953 – na první vysoké tělovýchovné škole ITVS (Institut tělesné výchovy a sportu) vzniká katedra sportů v přírodě
1978 – první ročník nově založené Prázdninové školy Lipnice, která významně ovlivnila využívání turistiky, pohybu a aktivit v přírodě k výchovným cílům
1991 – na FTVS UK byly schváleny osnovy specializace Sporty v přírodě, v jejichž rámci se dále rozvíjejí výchovné i rekreační aplikace aktivit v přírodě

Kategorizace chráněných území v ČR

2008-04-01T02:45:00.002-07:00

Chráněná krajinná oblast – CHKO je zachovalá typická část krajiny nebo geografického celku s rozptýlenými význačnými přírodními výtvory nebo menšími územími. Má umožnit rekreaci a všestranné poučení v esteticky působivém a zajímavém přírodním prostředí.
K 31.12.1999 byly v ČR vyhlášeny např. tyto CHKO: Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Český ráj, Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, Jeseníky, Orlické hory, Žďárské vrchy, Český kras, Beskydy, Lužické hory, České středohoří, Pálava…
Chráněná přírodní památka - CHPP je takový chráněný přírodní výtvor, který je zároveň dokladem vývoje lidské společnosti. Jsou to převážně památné stromy, s nimiž spojujeme určitou historickou událost nebo pověst, ale také důlní díla s určitým přírodovědeckým významem.
Chráněná studijní plocha – CHSP – jde o území dočasně chráněné, na kterém se zkoumají vlivy lidských zásahů v průběhu určitého období.
Chráněná vodohospodářská oblast – velkoplošné území s významným nahromaděním povrchových nebo podzemních vod. V ČR byly tyto oblasti vyhlášeny především v některých částech našich hor, horských oblastí (na Šumavě, v Jizerských horách, Krkonoších, Krušných horách, Orlických horách, Moravskoslezských Beskydech, Žďárských vrších). Jinou formou územní ochrany vod u nás jsou pásma hygienické ochrany vodních zdrojů.
Chráněné naleziště – CHN – území menší rozlohy se vzácnými nebo ohroženými druhy rostlin a živočichů nebo jiných přírodnin (např. minerálů nebo zkamenělin). Slouží k udržení těchto druhů pro studijní účely a k zachování genofondu pro případné jejich umělé pěstování a rozšíření.
Chráněné území přírody – větší nebo menší územní plocha v krajině úředně vyhlášená k ochraně v některé z těchto kategorií: národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady, chráněné studijní plochy, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky. Vstup je povolen pouze po veřejných cestách.
Chráněný přírodní výtvor – CHPV je např. významný skalní útvar, krasový jev, významný strom, doklady někdejšího zalednění, sopečné činnosti, jeskyně, propasti. Např. útvar z čedičových sloupů Panská skála u Kamenického Šenova, vrch Zlatý kůň s krasovými Koněpruskými jeskyněmi, travertinovou kupu Sivá brada u Spišského Podhradí.
K 1.1.1986 bylo v ČR vyhlášeno 347 CHPV.

Ochrana přírody

2008-04-01T02:45:00.001-07:00

Obecně známý souborný pojem označující snahy jednotlivců společenských organizací i státních institucí o záchranu a další možnosti využívání přírodního bohatství Země i pro budoucí pokolení.
Přírodu musíme chránit, abychom zachovali její velké hodnoty:
Etická hodnota – máme dědičnou zodpovědnost zachovat potomkům přírodu v původním stavu, není naše, byla nám jenom zapůjčena.
Estetická hodnota – krása přírody a přirozená krása předmětů a jevů v přírodě ovlivňuje člověka složitým způsobem už od narození – formuje se schopnost hodnotit krásu a krásno co do formy i obsahu. Příroda je zde také pro inspiraci.
Rekreační a výchovná hodnota - člověk je tvor přírodní, přírodní prostředí mu dává smysl a řád.
Ekonomická a vědecká hodnota – příroda poskytuje materiální dobrodiní – rostlinstvo, živočichové. Vyplácí se také chránit přírodu z ekonomické stránky – řada vědních oborů může dosud čerpat vzory a principy dokonalého využívání energie, materiálů a bohatosti tvarů.
Malý příspěvek každého z nás – třídit odpady, budovat komposty, upravovat místa pro hnízdění ptáků – budky, voda apod. Vysazovat keře a stromy. Nepoužívat chemické prostředky narušující přírodní prostředí. Nepálit látky škodlivé ovzduší. Chránit cenné přírodní památky. Pečovat o chráněné oblasti. Poučit se o ohrožených druzích. Spolupracovat s ochranáři přírody. Nezanechávat po sobě v přírodě stopy. Nekupovat výrobky mrhající materiálem a energii (množství malých balení apod.). Dávat přednost ekologické dopravě, před jízdou autem preferovat chůzi, jízdu na kole, přepravu vlakem, tramvají nebo využívat ekologický pohon automobilů (dnes plyn, později další zdroje).

Důležitými mezníky ve vývoji ochrany přírody bylo zřízení prvních velkoplošných chráněných území na světě koncem 19. stol., a to Yellowstonského národního parku v USA a Krugerova národního parku v jižní Africe.

Význam přírody pro tělesnou kulturu

2008-04-01T02:44:00.000-07:00

Obecným cílem TK je dosáhnout a udržovat co nejvyšší úroveň tělesné dokonalosti, která tvoří základ zdravého života, tvůrčí činnosti, branné připravenosti, - harmonizovat životní režim a obnovovat psychofyzickou rovnováhu člověka (v práci i odpočinku, ve vztahu k přírodnímu prostředí), - rozvíjet pohybové schopnosti a dovednosti (udržet schopnost optimálně pohybově reagovat, kultivovat pohybový projev).

Důležitými prostředky pro upevnění zdraví, zvyšování odolnosti a zdatnosti člověka jsou přírodní faktory (síly) – sluneční záření, vlastnosti ovzduší (proměnlivost počasí a podnebí v závislosti na působení meteorologických činitelů) a vodního prostředí. Jejich působení podporuje a umocňuje vliv tělesných cvičení prováděných v otevřeném prostoru, v přírodě.