Techniky vedení rozhovoru spočívají v kladení konstruktivních otázek:
– pokud ses už někdy nacházel v podobné situaci jako nyní, co ti tenkrát nejvíce pomohlo?
– Možná znáš někoho, kdo byl v podobné situaci jako ty, co mu pomohlo věc vyřešit?
– Co ti pomáhá situaci zvládat?
– Kde se vzalo rozhodnutí přijít za mnou?
– Jako tvůj problém vidí maminka /přítel,../?
– Kdyby za tebou přišel se stejným problémem tvůj kamarád, co bys mu poradil?
– Co se obvykle radí lidem ve tvé situaci?
Hlavní zásady při vedení rozhovoru:
Co dělat:
– pokusit se dívat očima klienta
– více naslouchat než mluvit
– ptát se na upřesnění (metoda dotazování)
– užívat srozumitelný jazyk
– respektovat klientův čas
– respektovat klientovo téma
Co nedělat:
– neskákat do řeči a nemluvit za klienta
– nehromadit otázky
– nehodnotit, nesoudit, nekritizovat, nemoralizovat
– nesnažit se rozptýlit a rozveselit
– neslibovat, neutěšovat, nebagatelizovat (To bude dobré, maminka to určitě pochopí)
– nepřesvědčovat
– neradit neuváženě (nevnucovat klientovi vlastní řešení i když nám se osvědčilo)
– neužívat slova: nikdy, musíte, nesmíte
– nemluvit v 1. osobě, mn. č. (my ti pomůžeme..)
– nehovořit o sobě (pokud jde o krizi)
– neinterpretovat, nediagnostikovat neuváženě
– pozor na otázky typu „proč“ spíše „jak“ se to stalo..
Pozornost a zájem o žáka a jeho vyprávění je třeba vyjadřovat neverbálním způsobem: výrazem, očním kontaktem, posazením se, přikyvováním, i správné naslouchání může být velmi užitečné, mnohdy více než snahy radit nebo zasahovat.