DECHOVÁ CVIČENÍ

Dechová cvičení mají vliv na srdeční i dýchací činnost. Při každém vdechu se negativita nitrohrudního tlaku zvětšuje a při výdechu se nitrohrudní tlak přibližuje atmosférickému. Negativní nitrohrudní tlak je důležitou pomocnou silou při plnění srdce, podporuje venózní návrat i sací činnost srdce. Hluboké dýchání se proto musí používat opatrně u přetížení pravé poloviny srdce, u pokročilých chlopňových vad, při zánětu srdečního svalu apod. Dáváme přednost volnému dýchání. Volně prováděná dechová cvičení jsou nezbytná tam, kde s celkovou relaxací vyrovnávají metabolické i hemodynamické požadavky předchozích náročnějších cvičení.

Pro ZTV jedinců s KVO preferujeme dynamické, aerobní a vytrvalostní aktivity. Zatížení by mělo být příjemné a mělo by se pohybovat na střední úrovni. Mělo by být intervalového charakteru. Tzn. střídání náročnějších částí s fázemi odpočinku a vydýchání. Pod úrovní, která provokuje komplikace nebo příznaky netolerance jako jsou myokardiální ischemie, arytmie, bolest na hrudi, dušnost, kašel, ztráta kontaktu atd.. Dostaví-li se po cvičení bolest ve svalech, nesmí trvat déle než jeden den.
Intenzita má být pod anaerobním prahem , což je konkrétně 40-85% VO2 max nebo 55-90% HR max.
Jak dlouho a jak často budeme cvičit záleží na charakteru zatížení a úrovni zdatnosti cvičenců a jejich schopnosti adaptace na nový pohyb.
Lidé by měli cvičit rádi! Důležitá je motivace a adherence cvičenců. Na cvičení je vhodné volné oblečení. Nemělo by se cvičit po jídle
Pokud chceme dosáhnout metabolických změn (zejména snížení hladiny tuků v krvi) je nutné, aby cvičení trvalo nejméně 30 min. Toto je zvlášt aktuální u obézních cvičenců. Po této době totiž teprve dochází k spalování tuku jako zdroje energie.

V běžných podmínkách se intenzita řídí Subjektivními parametry :

Např. Test mluvení - klient schopen zpěvu
- klient schopen hovoru
- klient sípá event. je dušný

Objektivními parametry :
W výkon
SF
VO2max
energie v Kj nebo Kcal
Ideálním prostředkem pro kontrolu intenzity zatížení je přístroj Sporttester, kterým lze sledovat srdeční frekvenci velmi snadno.

Cvičení ukončit při:
bolest (zejm. za hrudní kostí)
dušnosti
nauzee
motání hlavy
únavě

Pozor při:
nepravidelné hypertenzi
náhlém zvýšení TK
náhlém poklesu TK
také pozor na emoční zátěž při soutěžích
správné dopńování tekutin a pravidelné dýchání

Metodický postup
Měření TF v klidu, během cvičení a po skončení cvičení (učíme nemocného měřit si tep samostatně).
Stavba cvičební jednotky se liší od cvičební jednotky pro zdravé jedince tím, že je vícevrcholová. S více vrcholy v rozvíjející části cvičební jednotky.
To znamená, že oproti normální cvičební jednotce pro zdravé je její hlavní, rozvíjející část rozdělena do několika částí a mezi nimi jsou krátké pauzy vyplněné dechovým cvičením (dechové cvičení viz dříve).
Náplň cvičební jednotky je ÚVOD, UVOLŇĚNÍ, PRŮPRAVNÉ CV., UVOLŇENÍ, CVIČENÍ např. S NÁČINÍM, UVOLŇENÍ, ZÁVĚR.

V úvodu volíme cviky pro rozcvičení kloubů DKK i HKK a páteře.
V hlavní části můžeme volit cviky kondičního charakteru ale i jízdu na rotopedu do stanovené TTF.

Závěrem je velmi vhodné použít relaxaci (joga, autogenní trénink), samozřejmě nižší a jednoduché stupně, které jsou účinnou metodou k dosažení uvolnění, uklidnění a tím také zvyšování odolnosti proti nepříznivým vlivům dnešního moderního života. Relaxace nemusí být jenom na závěr cvičení, ale třeba i na začátku.

Praktická ukázka cvičební jednotky
Každý cvik opakujte 8 až 10 krát.

Úvod:
měření TF
1. Rychlá chůze kolem místnosti.
2. Při chůzi zvedejte vysoko kolena.
3. Střídavé poskoky dopředu a dozadu.
4. Chůzi střídejte s během.
5. Vydýchání při pomalé chůzi.

Hlavní část:
měření TF
1. Stoj roznožný, čelné kruhy spojené s dýcháním.
2. Stoj snožný, přednožit skrčmo pravou, předpažit poníž levou, dotknout se kolena, zpět přinožit a připažit, střídat strany.
3. Stoj snožný, vzpažit levou, zapažit pravou, hmit. Týž cvik obráceně.
4. Klek, ruce v týl, úklony vpravo i vlevo.
5. Klek, ruce v týl, toporný záklon – nádech, uvolněný předklon – výdech.
6. Sed, upažit – nádech, předklon – výdech.
měření TF
7. Uvolnění a relaxace v lehu na zádech, skrčit obě nohy – brániční dýchání.
8. Sed – vezměte si lehký míč – vzpažit s míčem, otáčejte trup vpravo i vlevo.
9. Leh vzadu, vzpažit s míčem, přednožit pravou, předpažit, míčem se dotkněte pravé nohy. Střídáme.
10. Leh na břiše, vzpažit, záklony trupu.
11. Leh na břiše, relaxace, brániční dýchání.
12. Klek, čelné kruhy s míčem.
13. Klek, předpažit a sedat mimo paty.

Závěr :
měření TF
1. Stoj, ruce v bok a valčíkový krok dopředu.
2. Stoj a valčíkový krok dozadu.
3. Stoj, upažit, přísunné kroky do strany.
4. Pomalá chůze, vzpažit – nádech, připažit – výdech.

Kontraindikace ZTV u kardiovaskulárních onemocnění

akutní infekt
nestabilní angina pectoris
těžká aortální stenóza
nekontrolovaná arytmie
srdeční selhávání
celková respirační insuficience
plicní embolie
těžká aneurysmata
maligní hypertenze

ZTV obecně rozvíjí schopnosti jako vytrvalost
sílu
koordinaci
rychlost
rovnováhu
Důležité aktivity jsou však i protahování zkrácených svalů, dechová cvičení a relaxace.

Hypertenze

průměr 135/85 torr
ve spánku 120/70 torr
norma, žádoucí tlak 120/80 torr
hypertenze víc než 140/90 torr
těžká hypertenze 200/115 torr
Rizikové faktory : obezita, nadměrný příjem soli, hormonální antikoncepce, kouření...
V počátečních stádiích je tlak zvýšen pouze přechodně a později trvale. Na začátku onemocnění nejsou na oběhovém ústrojí ani na jiných orgánech žádné změny. Při delším trvání choroby se objevují změny sklerotické. Nejpokročilejší stádium je postižení jednotlivých orgánů.
Vyšetření a příznaky jsou podobné jako u osob s ICHS a kardiaků.
Pro praktické sestavení cvičebních jednotek je nejlepší dělení hypertenze na

1. Nekomplikované bez známek přetížení srdce či cévního postižení orgánů
2. Komplikované se známkami přetížení srdce či cévního postižení orgánů

Využíváme především cvičení cvičení kondičního a dechového charakteru a cvičení s náčiním a na nářadí (např. lavičky) a samozřejmě i cvičení v bazénu.

Léčba hypertenze : medikamentózní (antihypertonika), režimová opatření

Ischemická choroba srdeční

Než začneme provádět zdravotní tělesnou výchovu u takto nemocných je nezbytné si vždy zopakovat základní i nové poznatky z vnitřního lékařství o tomto onemocnění a o jeho rizikových faktorech.
Ischemická choroba srdeční (dále jen ICHS) je způsobena patologickými změnami na věnčitých tepnách, které omezují nebo přerušují zásobení srdečního svalu krví, tedy tím i kyslíkem. nejčastější příčinou ICHS je ateroskleróza a nejčastějším příznakem je bolest - stenokardie ve středu hrudníku za prsní kostí, but´ tlaková, svíravá nebo palčivá. Jde but´ o anginu pectoris stabilní, či nestabilní pokud se uzavírají některé drobné věnčité tepny a při uzávěru větší větve věnčité tepny vzniká infarkt myokardu.
Většina jedinců s ICHS reaguje na zvýšenou tělesnou zátěž dušností, únavností a sníženou výkonností.

Ischemická choroba srdeční terapie
medikamentozní léčba
chirurgická léčba : bypass
perkutánní transluminární koronární angioplastika (PTCA)
snížení rizikových faktorů

Základní rozdělení kardiovaskulárních onemocnění

I. Onemocnění srdce

ICHS
vrozené a získané srdeční vady
poruchy rytmu
záněty srdce (endo-, myo-, perikarditidy)
kardiomyopatie

II. Poruchy oběhové dynamiky
oběhová nedostatečnost
poruchy regulace TK

III. Onemocnění cév
ICHDK
žilní nedostatečnost
varixy
Hlavní příznaky kardiovaskulárních onemocnění
bolest (nejčastěji za hrudní kostí, pocit tísně a možné vystřelování do LHK)
dušnost (klidová i námahová)
otoky (nejčastěji akra dolních kočetin, symetrické-pravostranné srd. selhávání, asymetrické-hluboká flebotrombóza)
cyanóza
nepříjemné pocity u srdce (bušení, chvění, palpitace)
synkopa (krátkodobá ztráta vědomí)
únavnost

Zdravotní tělesná výchova u kardiovaskulárních onemocnění

O zařazení do zdravotní tělesné výchovy vždy rozhoduje lékař (kardiolog + tělových. lékař), který provádí i vyšetření. Součástí funkčního vyšetření je :

1. vyšetření TF (tepové frekv.) - palpačně na a. carotis nebo na a. radialis, můžeme měřit i centrálně na hrotu srdečním pomocí fonendoskopu (4.- 5.mezižebří vlevo) nebo se hodnota může vypočítat ze záznamu EKG.
normální TF v klidu u zdravého člověka je průměrně 72/min
počet tepů/min nad 90 se označuje jako tachykardie
počet tepů/min nižší než 60 označujeme jako bradykardii (ta je fyziol. u vysoce trénovaných jedinců, sportovců)
podle naplnění tepenné stěny rozeznáváme tep měkký, plný, nitkovitý a podobně

2. vyšetření DF (dechové frekv.) - pohledem podle jednotlivých zdvihů hrudníku nebo břišní stěny u zdravého člověka v klidu je to 14-16/min, pokud dechová frekvence stoupne nad 24/min jde o tachypnoe, klesne-li pod 12/min jde o bradypnoe či oligopnoe

3. vyšetření TK (tlak krve) - měří se tonometrem v lehu event. v sedu na horní, ale i dolní končetině hodnoty krevního tlaku rozepisuji v kapitole o hypertenzi

4. měření vitální kapacity (VK) - VK je množství vzduchu, které se vydechne po maximálním nádechu, měří se na spirometru vodním nebo suchém
normální hodnota podle tabulek je 4800 ml, ale ta je ovlivněna věkem, váhou, pohlavím, výškou a funkční zdatností především

5. vyšetření barvy pokožky a přítomnosti otoků u cévních onemocnění
barva může být narůžovělá, bledá, zažloutlá nebo profialovělá, zvláště na distálních částech horních a dolních končetin, může jít o cyanózu
otoky se měří páskovým centimetrem - rozdíl v místě největšího otoku , u kardiaků jsou to otoky kolem kotníků

6. vyšetření hybnosti, síly svalové, stoje a chůze
kompletní kineziologický rozbor není nutností, stačí pouze vyšetření orientačně rozsah kloubní pohyblivosti hlavně ramenních a kyčelních kloubů a dokumentace prodělaných úrazů a operací a zda zanechaly nějaké následky v omezení hybnosti
zaznamenáme i způsob chůze, zda je labilní či stabilní, jestli je nutná pomůcka pro chůzi

7. konstituční typ - zda je cvičenec normostenik, astenik nebo hyperstenik

8. subjektivní údaje - trpí bolestmi na hrudi?, dušnostmi?, palpitacemi? (chvění či bušení srdce)

9. hodnota tréninkové tepové frekvence TTF
změříme klidovou TF a potom TF po testu (ergometr apod.)
klidovou TF odečteme od TF po zátěži, z výsledku vypočítáme 60%, které připočteme ke klidové TF a výjde nám tréninková tepová frekvence

Příklad : klidová TF 78 , po zátěži 120 120-78=42
60%=25,2 78+25,2= 103,2
103 je TTF, kterou nesmíme překročit v naší cvičební jednotce

Signalizace

Pokud se dostane jednotlivec nebo skupina do nesnází a je přitom odkázán na cizí pomoc, nezbývá než upozornit na sebe srozumitelným signálem. Mezinárodně uznávaným alpinistickým znamením nouze je vyslání akustického nebo optického signálu v pravidelných intervalech 6x za minutu/1 minuta pauza.
Akustická signalizace se provádí většinou pískáním. Standardní signál volajícího o pomoc je šest hvizdů za minutu (po deseti vteřinách), následuje minutová pauza. Během ní čekáme na odpověď - signál odpovídajícího má frekvenci tři písknutí za minutu. Nemůžeme-li pískat, musíme si vystačit s voláním ve stejné frekvenci. Hlasité volání je však poměrně namáhavé, zraněný volající by se mohl zbytečně vyčerpávat. Proto je dobré nosit s sebou do hor i píšťalku.

Optická signalizace je většinou rozeznatelná na větší vzdálenost. Přes den použijeme nějaký nápadný předmět (barevný kus oděvu), v noci je přirozeným signálem světlo. Zde se používá nejčastěji opakování signálu v intervale 5 vteřin po dobu jedné minuty, následuje opět čekání na odpověď.
Navádění vrtulníku záchranné služby se provádí máváním. Dáváme znamení, zda potřebujeme pomoc (pažemi značíme Y - yes) nebo ne (N - no) (obr.3).